Svět podle Zdeňka Velíška (138)

Nebyl jsem zrovna velkým obdivovatelem Henryho Kissingera ve chvíli iráckého tažení George W. Bushe do Iráku a v letech, která pak následovala. Nezdálo se mi, že by byl viděl, nebo že by byl chtěl před světem přiznat pochybenost Bushovy silové politiky. V posledních desetiletích před pádem berlínské zdi měly jeho vize - zejména pro lidi žijící za železnou oponou - mnohem větší přitažlivost a budily větší úctu.

Kissinger a Afghánistán

Teď jsem si ale přečetl jeho analýzu situace, do které se Spojené státy dostaly v Afghánistánu, a jeho představy o tom, jak se z toho labyrintu problémů dostat, a zaujalo mě to (Kissingerův materiál distribuovaly do mezinárodních medií v minulých dnech  Tribune Media Services).

V posledních týdnech se v západním světě radikálně změnil pohled na Afghánistán, na vyhlídky vojenského řešení tamní stále horší bezpečnostní situace, na schopnosti prezidenta Kárzáího vytvořit skutečnou centrální moc, na tálibán a na dosavadní strategii boje proti němu. Něco z toho jsme zaznamenali i ve vystoupení Hillary Clintonové na bruselském zasedání ministrů zahraničí NATO. Americká ministryně zahraničí tam přišla dokonce s návrhem na svolání mezinárodní konference o Afghánistánu s účastí Íránu.

Nový ničivý útok na překladiště materiálu pro americké a spojenecké jednotky operující v Afghánistánu a způsob, jakým pákistánská vláda a armáda (ne)řeší problém ovládnutí příhraničních oblastí země tálibánem, domácími fundamentalisty a možná i al-Káidou, připomněly potřebu dívat se na Pákistán jako na součást afghánského problému. A na obě země potom jako na jedno politické, a hlavně vojenské dilema. To samo o sobě volá po jiné strategii. A nejenom vojenské. Do tohoto kontextu tedy přicházejí Kissingerovy myšlenky:

Jeho analýza připomíná, že pojem moci je v Afghánistánu tradičně chápán v lokálních měřítcích. Centrální moc, pokud se ji kdy podařilo prosadit, nikdy netrvala dlouho. Kissinger říká: Těžko mohu uprostřed občanské války souhlasit s veřejnými výčitkami afghánskému lídrovi (Kárzáímu), zejména, když jsme to byli právě my, kdo mu pomohl dostat se do prezidentské funkce. Podle Kissingera bude civilní přestavba Afghánistánu záležitostí dlouhých desetiletí, což ovšem nekoresponduje s akutními potřebami boje proti guerille (Zajímavé, že se neuchyluje k zavedenému termínu „válka proti terorismu“, ale mluví o boji proti guerille. Slovo guerilla nemá ve své historii tak negativní konotace jako slovo terorismus.).

Přesto, že rekonstrukce země a boj za bezpečnost v zemi budou ve vzájemně nesourodých časových dimenzích, je sladění obou stránek strategie velkou prioritou. Po vojenské stránce je především nutné zabránit vytvoření státu ve státě: tedy enklávy ležící po obou stranách afghánsko-pákistánské hranice, kde by nerušeně vládli džihádisté. Na ostatním území Afghánistánu by se ale měla strategie víc zaměřit na navazování vztahů k místním vůdcům a třeba i na spolupráci s jejich milicemi.

Důležitější než jak vést válku je jak ji ukončit

Američané nechtějí v Afghánistánu zabřednout tak jako v Iráku. Podle Henryho Kissingera je k tomu ale zapotřebí mezinárodní spolupráce. Velmoci, které kdy chtěly v Afghánistánu zavést nový řád každá sama o sobě, zatím vždy ztroskotaly na tom, že hluboce zakořeněná nenávist k „cizákům v uniformách“ neutralizovala jakékoli pozitivní vnímání jejich přítomnosti. Proto tedy Kissinger - podobně jako Obamova vláda - považuje za potřebné angažovat v úsilí o stabilizaci Afghánistánu jeho sousedy. Země dané oblasti. A pak spolu s nimi zainteresovat Radu bezpečnosti, jako jakousi střešní organizaci. Odtud - nikoli tedy převážně z řad dnešních účastníků boje proti terorismu v Afghánistánu v řadách NATO - by měla být vedena hlavní mezinárodní aktivita na pomoc Afghánistánu a jeho boji s fundamentalismem. Spolupráce s Ruskem a s Pákistánem je k tomu, podle Kissingera nevyhnutelná.

Když už Kissinger zmínil Rusko, vzpomněl jsem si na „válku“ sovětů v Afghánistánu v letech 1978 -1988. Strategie Kremlu spoléhající jednak na přítomnost drtivé vojenské síly na území Afghánistánu, jednak na místní kábulské předáky ochotné opřít svou moc o sovětskou přítomnost, katastrofálně selhala. Nakonec byly jednotky ruské armády - jak si živě vzpomínám - na mnoha místech odsouzeny k nucenému pobytu jen ve svých opevněných základnách. Jejich výpady ze základen byly čím dál riskantnější. Všude na ně čekaly vražedné léčky.

Podobné riziko se nyní vznáší v některých lokalitách nad silami ISAF. Už dnes mají na některých místech potíže s pohybem po území, kde mají zajišťovat bezpečnost rekonstrukčních týmů a místního obyvatelstva, které by s nimi spolupracovalo. Hovoří o tom třeba reportáž v dnešním Le Mondu z pevnosti Tora, 40 km od Kábulu, odkud už francouzská posádka „nevyráží bez předchozích maximálních bezpečnostních opatření“.

Kissinger bez okolků konstatuje, že v evropských státech NATO je pro vedení vojenských operací v Afghánistánu mizivá občanská podpora a že tedy by bylo lepší, kdyby se tito členové NATO soustředili na rekonstrukci země. Jejich vlády by ale měly počítat s tím, že padne-li Afghánistán (rozuměj: kvůli chabé vojenské angažovanosti NATO), musejí se připravit se na dominový efekt. Tedy na stále častější a prudší fundamentalistické výboje ve stále širším zeměpisném měřítku (Dodal bych jen sarkasticky: tak, jak jsme toho svědky už od první „války“ v Afghánistánu svedené bezprostředně po 11. září Američany, kteří se tehdy vzdali nabízené pomoci NATO, neboť se chtěli vyhnout případnému sporu s evropskými spojenci o strategickou koncepci této expedice a celé své „war on terror“).

Ucelený recept na řešení situace v „AfghPak“, jak Kissinger zkracuje pojmenování současného epicentra islamistického džihádismu, jeho analýza neobsahuje. Spíš varování: nenajde-li se teď pro Afghánistán nová strategie, bude už zítra těžké odhadnout, zda se vývoj v Afghánistánu stane osudným pro Pákistán, nebo naopak, zda Pákistán nebude místem, odkud se bude rozhodovat o osudu civilní i vojenské intervence Západu v Afghánistánu, a tím o osudu této země.

Hamíd Karzáí
Hamíd Karzáí
Více fotek
  • Hamíd Karzáí autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/716/71561.jpg
  • Americký politik a bývalý ministr zahraničí Henry Kissinger autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/230/22951.gif
  • Afghánský voják autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/675/67458.jpg
  • Akce NATO v Afghánistánu autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/733/73216.jpg