Několik informací o dílčím světě umění

Mám před sebou staré číslo Lidových novin z pátku 20. března 2009. První straně vévodí fotografie, na níž si prezident republiky Václav Klaus na sjezdu ČSSD potřásá rukou se šéfem Matějské pouti Václavem Kočkou. "Vida," říkám si, "komupak v této zemi se dostane takové cti?" Přesto se nemohu ubránit dojmu, že Lidové noviny tento snímek pořídily a zveřejnily s jistou dávkou zlomyslnosti, protože samo setkání těchto dvou mužů, navíc ještě při této příležitosti, přece jen jako by nebylo docela košér, a to hlavně pro pana prezidenta.

Tato fotografie však rozhodně není to nejzajímavější, co se ve zmíněném čísle Lidovek dalo najít. Jako každý deník mají i ony svou pravidelnou víkendovou hlubotiskovou přílohu poněkud odlehčeného obsahu. Tentokrát mi však ta odlehčenost alespoň v jednom příspěvku připadala na seriozní tisk přece jen poněkud přehnaná. Jde o rozhovor Renaty Kalenské se známým a nedávno dosti kontroverzně proslaveným výtvarníkem Davidem Černým. Chvíli jsem váhal nad tím, zdali bych aspoň jedinou ukázkou jeho přímé sprosté řeči nemohl posluchačům „Šestky“ přiblížit způsob myšlení a vyjadřování tohoto muže, ale pak jsem uznal, že ve zvukové podobě a na těchto mně vzácných vlnách si to nemohu dovolit. Vždyť i nikterak skrupulózní Nova neslušná slova pečlivě vypískává. A to by v Černého případě obyčejná píšťalka nestačila a musel by se použít nejméně klakson.

Již jsem se za několik měsíců diskusí o Entropě smířil s tezí opakovanou i seriozními umělci, že kdo dnes nešokuje, ten v současné kultuře neobstojí. Tedy smířil jsem se s tím částečně, protože na rozdíl od mnoha hlasatelů těchto pravd chodím po výstavách a konec konců i po jiných prezentacích umění a dovolil bych si tvrdit, že i moderní umění nezřídka přináší uklidňující krásu a pastvu pro duši.

Ale to ponechme pro tentokrát stranou, o Entropě se toho namluvilo až až a ostatně i Černého batolata šplhající po žižkovské televizní věži jsou docela roztomilá a zbavují to monstrum aspoň částečně jeho ošklivosti.

Můžeme ponechat stranou i pohled do Černého duše, jaký nám sám v tom rozhovoru nabízí. Vyplývá z něho na
příklad jeho povážlivá indolence v naší politické orientaci. Pokud se stane, že z disentu znám nějakého Sašu Vondru a dva roky si nevšimnu, že tento kámoš se stal vicepremiérem, pak je to opravdu jen dost těžko představitelné. Obzvláště když to dojde tak daleko, že si dotyčného přestavuji jen jako pouhého šmoka sedícího ve Strakovce, k němuž se takto vydám, abych se s ním poradil o milionové vládní zakázce na reprezentační plastiku do bruselské haly, která má být vizitkou našeho předsednictví.

A tady Černého líčení Odyssey vládní zakázky je ještě více šokující než Entropa sama. Chudák vicepremiér Vondra jako by chvílemi z tohoto kolotoče sám padal k zemi a ztrácel se kdesi uprostřed hry vládních šíbrů, kteří si s nezvyklou zakázkou nevědí rady. K tomu navíc se Černý dopouští toho, co usnesení tohoto týdne - jak jinak - prohlásilo nikoliv za podvod, ale za věc zcela nevinnou, ale co přesto Sašovi Vondrovi zamotalo hlavou podle Černého takto:

 „On o tom fakt nevěděl, nevěděl, nevěděl. Když jsem mu to řekl, byl z toho v totálním háji. On je obvykle cholerickej magor a řve. Ale teď neřval. Seděl za stolem, klepaly se mu ruce, byl úplně bílej, lapal po dechu a šeptal. Já jsem se bál, že ho raní mrtvice. To by byl největší prů… Teď jsme stáli proti sobě, já s nervama v háji, on s nervama v háji."

Nu a pak z toho vzešel kolaps autora s ponižujícími omluvami Bulharům a bůhvíkomu ještě, které vůbec nesvědčily o jeho tak okázale líčené nebojácnosti v kaskadérských letech s jeho vlastní Cessnou. Následoval úlet do Ameriky za účelem dalších pravděpodobně opět pěkně provokačních artefaktů. A za tím vším stále sekera několika milionů u šprýmařského soukromého sponzora Bakaly a tak dále… .

Inu, proti gustu žádný dišputát, mně ten rozhovor v Pátku Lidových novin z minulého týdne poskytl více informací o dílčím světě tak zvaného moderního umění než celá ta dlouhá diskuse o vlastní Entropě. Jen stále ještě nepřestávám věřit, že toto není jediná cesta, kterou se moderní kultura bude ubírat do dalších desetiletí.

Komentář Jiřího Ješe pro Český rozhlas 6

  • autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/674/67352.jpg
  • Entropa Davida Černého autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/619/61885.jpg
  • Bulharsko coby turecký záchod bylo zakryto tmavým kusem látky. autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/630/62930.jpg