Odhodlání aneb inspirace Komenským

Ačkoliv jsou uznávány dokonce dva Dny učitelů, ve většině českých kalendářů není pro jistotu uveden ani jeden - zdá se, že už je těch svátků a významných dnů až až. Ale i když nemáme tento den zvláště zdůrazněn, není od věci si jej připomenout a trochu se i nad některými souvislostmi zamyslet.

Není příliš divu, že říjnový termín, který vyhlásilo UNESCO, se u nás neujal. Přeci jen tradice oslav Dne učitelů je v tuzemsku o hodně delší než zhruba desetiletá existence připomínky činnosti pedagogů pod záštitou UNESCA. Navíc je toto datum spojené s narozením Jana Amose Komenského - bezesporu jedné z největších osobností našich duchovních dějin. Je pravdou, že k 28. březnu by se mohli hlásit zástupci nejrůznějších „cechů“ - knihařského, spisovatelského, theologického, historického… ale i díky, či spíše vinou ideologie minulého režimu, máme Komenského spojeného takřka výhradně s virtuální funkcí „učitele národů“ (ale potvrzuji, že jsem viděl na vlastní oči i ve vzdálené Nicaragui název školy nesoucí jméno Juana Amose Comenia).

Jeho proslulost v této disciplíně je o to paradoxnější, že Komenský se vlastně stal pedagogem tak trochu z nezbytí - když na mnoha místech, kam jej složitá doba zavedla, byla místa duchovních Jednoty bratrské obsazena, což byl jeho vlastní obor, ale byl naopak nedostatek učitelů. Již tenkrát! A Komenský svěřené úkoly bral velice odpovědně a získal si proslulost (ale i pedagogické zkušenosti a podněty) v několika evropských zemích. Takže jeho „Opera didactica omnia“ (Veškerá didaktická díla), která vydal r. 1657 v Amsterodamu, se nadlouho stala jedním ze základních sloupů pedagogiky a jistě mají i po tolika staletích co říci.

Komenským a jeho písemnou pozůstalostí (ani tím, co pravděpodobně ještě sepsal, ale co shořelo při požáru Lešna) nechceme poměřovat dnešní učitele. Nemusí být každý z nich tak obšírně vzdělán a tak pilný spisovatel. Ale určitě bychom u nich ocenili, kdyby alespoň z nějaké části mohli společně s Komenským říci upřímně: „Příliš jsem, vyznati musím, vlasti a jazyku svého milovaný, takže po ničem netoužím více, jako aby ten všelijak vzdělán a ozdoben byl. Protož bych i sám k zmocnění se v něm rád sobě posloužil i jiným k vzdělání příčinou byl…“. Bez potřebné lásky k vzdělání nepomohou ani současné školské reformy, ani ty budoucí. I když budou lépe vymyšlené, i když by se do školství a vzdělávání převáděly větší finanční částky než doposud, což je jistě potřebné tak či onak. Ovšem v málokterém povolání je tak důležitý vztah jak k látce, tak i ke svěřencům, jako právě v učitelství.

My, laická rodičovská veřejnost, jsme náchylní mnohé prohřešky mládeže svalovat na nedostatečné působení učitelů. Bývá to pro nás pohodlnější. Je však potřebné si uvědomit, že ty základy výchovy se pokládají v „mateřské škole“, což podle Komenského nebylo instituční hromadné zařízení pro péči o předškolní děti, svěřenou profesionálům, ale výchova v rodině.

Neděláme si iluze o postavení učitelů jak ve společnosti, tak o jejich pozicích ve školách nejrůznějších typů. Víme, že již na těch nejnižších stupních nemají vůbec snadnou a záviděníhodnou úlohu. Zdá se, že i v této souvislosti nejsou práva těchto dvou skupin, totiž žáků a učitelů, zcela vyrovnaná. Alespoň v případě nějakého vyhroceného konfliktu. Jak se navíc podle mnoha hrůzných případů z poslední doby a z různých koutů světa stále zřetelněji jeví, školy, pedagogové, ale i spolužáci se stávají terčem opravdu hrůzných a krvavých činů, kdy se na tomto místě nějak seberealizují a mstí ti, kteří se cítili zneuznáni, kteří se nějak během svého dospívání nenašli a kteří zoufalým činem na sebe jednak obrací pozornost, jednak chtějí potrestat ty, kteří byli svědky jejich neúspěchu - totiž, že se neprosadili podle svých představ. V neposlední řadě si také někteří z oněch ozbrojených desperátů touto akční metodou budují svůj pochybný pomník, když nemají co jiného ukázat.

Nejsem si jist, zda-li není v západní civilizaci příliš optimisticky hodnocena úloha vzdělání při proměně světa v lepší a bezpečnější místo k životu. Skoro se zdá, že mnohé věci jsou z tohoto pohledu zbytečná námaha, a na člověka snadno doléhá pocit stísněnosti a beznaděje. Těch překážek je bezesporu strašně mnoho. Než veškeré Komenského vědění a sepisování se mi proto jeví výmluvnější jeho odhodlání se tak usilovně věnovat zápasu o nové generace, ač sám byl na útěku, ač Evropou zmítala pustošící třicetiletá válka, ač miliony (včetně Komenského první manželky a dětí) nemilosrdně hubil mor… V tomto ovzduší nepropadat zoufalství a nerezignovat, to bylo něco nesmírně cenného, neobyčejného. Buďme proto i my vděčni za každého učitele, který se v této době odhodlaně věnuje svému povolání s nadějí, že to má pro současnost i budoucnost velký význam.

Jan Amos Komenský
Jan Amos Komenský
Více fotek
  • Jan Amos Komenský zdroj: wikipedia http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/121/12001.jpg
  • Svíce za zemřelé v německém Winnendenu autor: ČTK, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/751/75010.jpg
  • Brožury o Komenském autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/2/155.jpg