O čem jsou Velikonoce?

Máme si kazit svátky jara nějakým bičováním, trním, nebo dokonce smrtí na kříži? Proč přemýšlet o oběti za viny veškerenstva, když nás příroda přímo vybízí, abychom slavili život? Tak se můžeme ptát, máme-li Velikonoce jen za slavnost kočiček, kraslic a pomlázek. Jenže je to složitější - ony ty velikonoční hrátky jsou vyvrcholením něčeho důležitého.

Žijeme v zemi formované křesťanstvím, také evropské zvyky, tradice a hodnotový systém jsou z křesťanství odvozeny. Proto si jen připomeňme, že zakladatelem křesťanství byl syn židovské matky (a podle Bible i židovského Hospodina - křesťanského Boha Otce) jménem Ježíš. Jeho narození v Betlémě před zhruba dvěma tisíci let svět slaví o Vánocích. Rozmezí mezi Ježíšovým narozením (Vánocemi) a smrtí (Velikonocemi) představuje v našem kalendáři necelé čtyři měsíce, skutečný život historického Ježíše Krista však trval zhruba 33 let.

O jeho životní pouti máme písemné zprávy čtyř Kristových současníků (učedníků), zachycené ve čtyřech evangeliích Nového zákona. Jejich líčení lze ve stručnosti shrnout jako svědectví o učení a skutcích člověka, jenž vidí věci pronikavě jinak a disponuje nepochopitelnou mocí (uzdravování, oživování), popírající fyzikální zákony i hranice lidských možností. Pozvolna učedníci chápou Ježíše jako toho, kdo se projevuje jako syn Boží na zemi. Z jejich poznání, ze slov a činů jejich Mistra, vzniká křesťanská víra, vzniká Nový zákon. Ten sice navazuje na Starý zákon, ale uznáním Ježíše za Mesiáše - spasitele, který podle židovské víry teprve má přijít, aby vládl židovskému národu, starozákonní tradici daleko přesahuje. A v tom byl kámen úrazu, pro nějž židovská velerada prosadila u římského místodržitele Piláta Ježíšovo ukřižování.

Dnes, na Zelený čtvrtek, si křesťané připomínají Kristův vjezd na oslátku do Jeruzaléma, kdy mu nadšené zástupy prostíraly na cestu roucha a palmové listy. Ale zítřek - Velký pátek, to je už den lidské tragédie - Ježíšovy potupné smrti na kříži. Přece však, právě smrt, kterou dobrovolně (ač Boží syn!) přijal, položila základ dvěma článkům křesťanské víry: v sílu oběti (i za nás)  a v nekonečný život duše. To jsou i dvě nejobtížněji pochopitelná tajemství Velké noci; k jejich přijetí nestačí pouhá fakta, hlavní je dispozice a (nezasloužená) milost uvěřit. Přesto uvěřily, věří a ještě uvěří miliony lidí, rozhodně ne k jejich škodě. Bílá sobota - toť jednodenní ticho ve skalním hrobě, z něhož Kristus v noci na neděli vyšel živý. To jsou hlavní velikonoční dny, které lze symbolicky prožívat i v křesťanských chrámech současného světa.

A poselství pro dnešní dobu? Můžeme se ptát po smyslu Ježíšovy oběti pro nás. Martin Luther King odpovídá slovy: „Nenávist rozežírá osobnost, zatímco láska ji úžasným a nevysvětlitelným způsobem zoceluje. Nenávist rozbíjí a strhává dolů, láska buduje a je tvořivá.“ Velikonoce vlastně vůbec nekončí zle, ale radostně. Dávají naději až za horizont, za nějž nevidíme. Kvůli téhle naději jsou Velikonoce dokonce většími svátky než Vánoce.

Ježíš Kristus
Ježíš Kristus
Více fotek
  • Ježíš Kristus autor: ČT24, zdroj: Wikipedia http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/6/593/59297.jpg
  • Zmrtvýchvstání zdroj: wikipedia http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/138/13724.jpg