Entropa v politickém boji

Následky svržení Topolánkovy vlády neseme různě, někdo lhostejně, jiný je naštvaný a někdo se možná dokonce raduje. Málokterý naštvaný však může dát demonstrativní průchod své nevoli; soukromě tak může učinit jedině v příštích volbách. Ne tak ovšem výtvarník David Černý, autor rádoby vtipné skládačky Entropa, instalované v Bruselu na počest českého předsednictví EU. Ten je na protest proti nové vládě Jana Fischera rozhodnut Entropu odstranit po nástupu této vlády, tedy nejpozději 11. května.

„Chci tím upozornit, že ne všichni v téhle zemi souhlasí s mezinárodní ostudou, kterou nám udělala levicovo-komunistická fronta společně s Klausem,“ říká Černý. A majetnicky dodává: „Entropa patří mně a já nechci mít s novou vládou, kde budou exkomunisti, žádný kontakt“. Černý má pravdu ve dvou věcech: především je mu proti srsti, že levice uprostřed historicky bezprecedentního českého šéfování Evropské unii jen tak z plezíru a s přispěním dvou prezidentových a dvou zelenočervených figurek svrhla Topolánkův kabinet. A za druhé se mu oprávněně nelíbí, že 20 let po odstranění KSČ mají být do české vlády nominováni bývalí příslušníci této totalitní partaje. To je zcela pochopitelné a vyjadřuje to mínění nejméně poloviny občanů. Chápeme-li tedy Černého jako mluvčího občanské nevole směrem k nám, je to v pořádku. Jako bruselského demonstranta proti české politické realitě však tvůrce Entropy můžeme přijmout jen těžko. Zanášení českých neřádů na mezinárodní fórum a jejich rozmazávání nemůže naši pověst, pošramocenou pádem vlády, nijak vylepšit. „Ať neblbne na kvadrát! Takhle bychom se ještě víc ztrapnili a už opravdu patřili pod kuratelu,“ vzkázal Černému ministr Karel Schwarzenberg.

Ale i kdyby tento způsob protestu mohl Evropě něco říci, měl by jej asi prezentovat větší formát či světově proslulejší figura než právě David Černý. Nic proti umělecké avantgardě, pokud o sobě dává vědět inteligentními výtvory a ne primitivními provokacemi, pošklebováním obecně sdíleným hodnotám a násilím proti dobrému vkusu. Bohužel, takovým typem umělce Černý podle většiny svých artefaktů není, jeho renomé vytváří obratná propagace někdy neotřelých nápadů, často však znehodnocených absencí chytré pointy. Snad se Černý shlédl v dílech Salvadora Dalího, nechybí mu například jeho odvaha (drzost), jistě však postrádá jeho geniální snovou fantazii. Po této stránce je i Černého Entropa pouhou kompilací obecně známých trivialit, pojatou hrubě satiricky a necitlivě k národnímu cítění evropské sedmadvacítky, připomínající tak „humor“ komunistického plátku Dikobraz.

Ať už jde o bulharské „turecké“ záchody, nizozemské minarety trčící z moře, polské kněze s duhovou vlajkou homosexuálů, opilého Fina s pistolí nebo močící Litevce, je to především exhibice autistického ega, neboli „dětinských a zastydle pubertálních provokací“, jak říká sám Černý. Spojením celé Entropy je roura, patrně kanalizační, kterou národní problémy (v autorově imaginaci Dalím zřejmě exkrementy) proudí do evropského koloběhu. Je obtížné uvěřit, že by takto pojednaní Evropané mohli vážně vnímat jakékoliv politické gesto Davida Černého.

Bruselskou manipulaci s Entropou nemohou vzít vážně ani Češi, znalí Černého domácích kreací, např. posazení sv. Václava na břicho koňské zdechliny, neboli zprznění stylové pražské pasáže Lucerna, či pány močící do jezírka ve tvaru České republiky (inspirováno rebelským elpíčkem Bruce Springsteena hanobícím americkou vlajku?), nebo návrh desetimetrové sochy muže onanujícího na balustrádě Národního divadla. Je to škoda, protože naopak Černého miminka na trupu žižkovské televizní věže jsou ojedinělým příkladem humanizace technicistního objektu, který autorovu tvorbu kultivuje a dává jí ušlechtilejší vyznění.

To mohlo být i poselstvím pro Evropu; nikoli mechanické šíbování s Entropou coby nástrojem udržení levné osobní popularity, ale idea Evropě přínosná, chybějící v elitami zfalšovaném obraze Evropy. Konkrétně třeba moderní ztvárnění zamlčovaných křesťansko-židovských kořenů evropského kontinentu - tak mohl vypadat kulturní přínos našeho předsednictví i český (byť opožděný) vklad do základů EU. Jenomže to bychom asi chtěli od české avantgardy příliš. K takovému pojetí kulturního a politického češství evidentně ještě nedorostla.

David Černý
David Černý
Více fotek
  • David Černý autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/9/824/82386.jpg
  • Entropa Davida Černého autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/619/61882.jpg
  • David Černý / Embryo zdroj: Divadlo Na zábradlí http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/671/67090.jpg