Polský mediální zákon - nejen o poplatku

Server Česká média uvádí hned několik zdrojů informací o novém polském mediálním zákonu, který v pátek 22. května schválil Sejm, a jehož přesný název zní: "O veřejných úkolech v oblasti mediálních služeb". Všechny odkazované zdroje však víceméně jen opakují zprávu ČTK, podle níž tím hlavním článkem nového mediálního zákona je zrušení rozhlasového a televizního poplatku a financování vysílání veřejné služby z veřejných zdrojů, tedy ze státního rozpočtu. Poněkud v pozadí zůstaly mnohem důležitější systémové změny, které zákon předpokládá.

Šéf poslaneckého klubu vládnoucí strany Občanská platforma (PO) Zbigniew Chlebowski označil schválení zákona za „historický den nápravy veřejných médií,“ zatímco Alžběta Kruková z opoziční strany Právo a spravedlnosti (PIS) to nazvala „likvidací veřejných médií“ a pro Jerzyho Wenderlicha ze Svazu demokratické levice (SLD) zákon znamená „konec Sodomy a Gomory v polských médiích“.

K pochopení těchto reakcí je třeba podniknout historický exkurz do podzimu roku 2005, do doby, v níž PIS vyhrála volby a bratři Kaczynští - Lech jako prezident a Jaroslaw jako šéf PIS a pozdější premiér - ovládli politickou scénu. Během rekordně krátké doby tří měsíců PIS změnila vysílací zákon, který jí umožnil obsadit zdejší mediální rady vlastními lidmi.

Národní rada pro rozhlas a televizi KRRiT (Krajowa Rada Radiofoniii i Telewizji), která měla po francouzském vzoru devět členů, se změnila na pětičlenné grémium, v němž dva členy jmenoval prezident, dva členy jmenoval Sejm a jednoho člena dodal Senát. A právě tehdy, na jaře 2006 došlo k politickému kompromisu, jehož stíny padají na mediální scénu do dnešních dnů. Aby přežila s menšinovou vládou, PIS si koupila tichou podporu populistických stran Sebeobrana a Liga polských rodin (LPR) kromě jiného tím, že jim přenechala čtyři z pěti míst v KRRiT, tedy kontrolu nad vysílacími médii. Tichá koalice PIS s nacionalistickou Sebeobranou a LPR se rozpadla po necelých dvou letech, nicméně obsazení regulátora vysílání konzervativními populisty zůstalo stejné, i po volebním vítězství Občanské platformy v říjnu 2007 a po vytvoření vlády Donalda Tuska.

Na rozdíl od České republiky, kde regulátor RRTV může Českou televizi a Český rozhlas nanejvýš peskovat za nedodržování vysílacího zákona, KRRiT v Polsku má rozhodující slovo při obsazování správních, dozorčích i programových rad, které ovlivňují jmenování managementu veřejnoprávních médií. KRRiT toho také v minulosti náležitě využívala. Za poslední tři roky se ve vedení polské televize TVP vystřídali tři ředitelé, z nichž ten poslední, člen katolické konzervativní Ligy polských rodin, ultranacionalista Piotr Farfal, byl podle listu Gazeta Wyborcza v minulosti redaktorem rasistických a fašizujících periodik s antisemitskými a homofobickými názory. Zřejmě není náhodou, že polská odnož strany Libertas dostávala v posledních dnech tak velký prostor ve vysílání TVP.

Nový mediální zákon, který v polovině června projedná Senát, by uspořádání z roku 2005 měl od základu změnit. Ačkoliv změna financování médií v zákonu hraje důležitou roli, není změnou nejdůležitější a jedinou. KRRiT by se měla opět rozšířit na sedm členů, přičemž jejich politickou nominaci ze tří zdrojů (prezident, Sejm, Senát) by mělo podpořit doporučení alespoň dvou neziskových organizací nebo tvůrčích a novinářských svazů. Polská veřejnoprávní média se zreorganizují, a to tak, že se při této reorganizaci zvolí nové vedení - u televize a rozhlasu až tříčlenné, u regionálních stanic jednočlenné. Prostředky na provoz jim bude přidělovat zákonem rekonstruovaná Národní vysílací rada, která by část státních prostředků vyhrazených na financování veřejné služby mohla rozdělit i neziskovým soukromým vysílatelům.

Hlavním cílem nového zákona tedy není jen odstranění televizních a rozhlasových poplatků, ale také odstranění jednobarevného řízení veřejnoprávních polských médií, které by mělo být opět politicky vybalancovanější. I když nový zákon obsahuje deklarované záruky nezávislosti těchto médií, politická scéna dala najevo, že se nehodlá dosavadního vlivu v Polském rozhlase a v Polské televizi vzdát. Návaznost na státní rozpočet jí k tomu dává účinný nástroj.

Na druhé straně zrušení poplatků je východiskem z dlouhodobě neřešeného problému s jejich výběrem. Dosavadní systém totiž umožňoval nejrůznější úlevy (například pro penzisty, veterány, příslušníky odboje a jejich rodiny, nezaměstnané), které pošta nebyla schopna zkontrolovat, i když se o to v posledních letech (jak uvádí výroční zpráva KRRiT) formálně snažila.

Až v červnu Senát zákon schválí, na řadě bude Lech Kaczynski. Už dnes se v polských médiích spekuluje o tom, že prezident přijetí zákona zdrží tím, že se obrátí na Ústavní soud. Pak by se ovšem předpokládaný termín zrušení poplatků - leden 2010 - musel odložit.

Lech Kaczyński
Lech Kaczyński
Více fotek
  • Lech Kaczyński autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/9/879/87821.jpg
  • Plakát lákající na demonstraci autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/9/831/83039.jpg
  • Rada pro rozhlasové a televizní vysílání autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/160/15912.jpg