Je soukromí politiků tak úplně nedotknutelné?

V období našich letních náboženských svátků, kdy fotografie otištěná v Právu zachytila donedávna lidovecké bratry Svobodu a Kalouska, jak vedle sebe klečí při mši na Velehradě (i když Svoboda klečí na obou kolenou a Kalousek poněkud symbolicky jen na jednom), tedy v té době měly špičky sociálních demokratů jiné a trochu bouřlivější starosti. Na své programové konferenci sestavovali své kandidátky pro podzimní volby a právě jeden z iniciátorů jejich nedávno oznámené křesťanské platformy Bohuslav Sobotka se tam velmi zostra pustil do dvou sporných kandidátů, Olgy Zubové a Davida Ratha.

O Rathovi řekl, že snad dostatečně pocítil, jak silná kritika se proti němu ve straně zdvihla vzhledem k některým jeho výrokům a krokům, takže lze doufat, že Rath je natolik inteligentním politikem, aby si z toho pro své další chování vzal poučení. Předseda strany Jiří Paroubek, který pak rozhodujícím způsobem zasáhl ve prospěch Rathova ponechání na druhém místě středočeské kandidátky, ujišťoval své spolustraníky, že tento jeho chráněnec se bude nadále věnovat výhradně zdravotnickým problémům. A k dovršení Rathova úspěchu přispěl i vedoucí oné kandidátky, místopředseda strany Milan Urban, který pouhých pár dnů před tím ještě hrozil, že pokud Rath zůstane na volitelném místě, on sám odejde. Teď bez valného protestu ustoupil a jedničkou kandidátky zůstává, což samo o sobě o jeho velké zásadovosti nesvědčí.

Zatímco hlavní kritika vůči Rathovi se, jak patrno, vztahovala na jeho nevybíravé slovní útoky, Milanu Urbanovi a některým dalším vadila hlavně kumulace funkcí poslance a hejtmana, obě honorované plnými platy, což se jejich příjemce snaží mírnit poukazováním na nějaké těžko kontrolovatelné charitativní dary. Nu dobrá, vezměme tedy na vědomí, že i když to všechno Davidu Rathovi u sociálních demokratů prošlo, aspoň se o tom se silným akcentem na programové konferenci mluvilo a kritizovaný byl nabádán k polepšení. Ani zde, ba ani z úst oněch klečících křesťanů osobujících si téměř monopol na jedinou správnou rodinnou politiku, pokud vím, nepadlo ani jedno slovo kritiky právě na způsob rodinného života onoho čelného sociálně demokratického politika, o němž tu hlavně mluvíme.

Nemám v nejmenším úmyslu hrát si zde na moralistu. To už po sexuální revoluci neplatí ani u nás ani v cizině, ba neplatí to do povážlivé míry ani v církvi, a to nejen v té římsko-katolické. Však i v té naší domácí církvi husitské nebylo asi všechno v pořádku, když se její patriarcha Jan Schwarz cítil nucen odejít k unitářům. Ale přesto přese všechno různé ty úlety a úchylky ať už různých celebrit či obyčejných lidí jsou za úlety a úchylky považovány a aspoň mírně kritizovány.

Obávám se, že tak zvaný rodinný život Davida Ratha se takovému pojmenování zcela vymyká a těžko bychom pro něj hledali nějaké porovnání. Zařídit si v jedné obci dva domovy se dvěma ženami, kdy se běžně přechází z jednoho objektu do druhého a od jedné ženy ke druhé, tak to je přece jen už dost silná káva nejen u nás, ale třeba i v Americe, stejně u politiků jako u ostatních lidí. Kdežto u Ratha kromě nějakých letmých zmínek při rozhovorech v nějakém bulvárnějším mediu není o této Rathově výjimečnosti ani muk. To ta někdy neslušná slova nebo kumulace funkcí či vyslovené politické chyby znamenají opravdu větší osobní závadu než onen zcela unikátní postoj pana poslance a hejtmana k náplni jeho soukromého života? Anebo snad do soukromého života kohokoliv, tedy i čelného politika, nikomu nic není? Možná, že by k tomu měli něco říct zejména ti klečící pánové z Velehradu.

Komentář Jiřího Ješe pro Český rozhlas 6

Milan Urban
Milan Urban