Diagnóza

Aby to na mě někdo jednou nevytáhnul, přiznám se rovnou: taky jsem měl kdysi problémy s financováním oslavy svých třicetin. Po půlnoci mi došly drobné do jukeboxu, takže mi museli vypomoci zbylí návštěvníci restaurace Kuře v hodinkách. Přísahám, na všechno mám písemné smlouvy, ale jmenovat své sponzory nemůžu, to určitě chápete, ne?

Takže Michalu Halovi, druhému muži Ředitelství silnic a dálnic, úplně rozumím - zvlášť když jsme ve svých třiceti vydělávali v poměru zhruba stejně.

Halova oslava, jak ji před týdnem popsali Reportéři ČT a týdeník Ekonom, mě prostě vrátila do mládí: do doby fialových sak, bílých ponožek, kufříkových mobilů a přízračné nestoudnosti jisté části tehdejší „elity“. Rozpočet tři čtvrtě milionu, najatá Občanská plovárna v centru Prahy, vyhlídkové jízdy pro hosty lodí pod Hrad… Co pečený žralok narvaný kaviárem, jak to bývalo U Holubů, ten byl taky? Vítejte v roce 1995!

Chtěl bych Halu moc poznat. Fascinuje mě jeho chladnokrevnost, ta úžasná jistota, že se mu prostě nemůže nic stát, že se s nikým nemusí o ničem bavit, že tohle prostě i v Česku 2009 pořád patří ke státnímu úředníkovi, který rozděluje desítky miliard. Asi fakt nemusí. Minulé úterý si ho pozval ministr dopravy Slamečka a pozor - pokáral ho. („Míšo, tak příště tolik neblbni, jo? A mejdan dobrej, co?“) A dál… dál nic.

Halův přímý nadřízený Alfréd Brunclík si také se svým nepostradatelným expertem pohovořil a zjistil, že si Hala neplatil narozeniny sám, což v Brunclíkově logice znamená, že je všechno v pořádku. Kdyby snad pan Brunclík přemýšlel, proč se jeho organizace těší pověsti zhruba na úrovni pražských taxikářů, ať si svůj výrok ještě jednou pustí. Ostatně svými cenami drží obě party velmi solidní postavení v aktuálním světovém žebříčku.

Ano, proti švýcarským úsporám Romana Janouška a jeho matky, jsou to drobné. Všichni jsme ale nějak začínali. V téhle zemi má Hala, významný člen ČSSD, našlápnuto na slušnou kariéru. Možná si jednou v Miami koupí garsonku hned vedle Grossových.

Michal Hala
Michal Hala