Studená válka v Andách?

Plamen andského konfliktu znovu hoří. Kolumbijský prezident Uribe a jeho venezuelský protějšek Chávez se už zase obviňují. Venezuela navíc do sporu začleňuje Spojené státy, opět se přidává i Ekvádor. A vše mělo přitom tentokrát původ v Evropě, konkrétně ve Švédsku. Mnozí přitom znovu užívají výrazy jako "andská studená válka"… Proč?

Švédské raketomety v rukou FARC

Za vše mohou 3 švédské raketomety typu AT4, vyrobené společností Saab Bofors Dynamics, které v minulých dnech padly spolu s dalším arsenálem do rukou kolumbijské armády při jednom z úspěšných útoků proti levicovým povstalcům z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie - FARC. K operaci došlo v provincii Norte de Santander, poblíž hranic s Venezuelou.

Problém tkví v tom, že tyto 3 raketomety pocházejí ze zásilky zbraní, které Švédsko prodalo do Venezuely v 80. letech. Teď, více jak 20 let poté, ale byly nalezeny v rukou kolumbijské levicové guerilly. Jak se k ní dostaly? Stockholm požádal Caracas o vysvětlení. A odpověď přišla okamžitě: „Je to celé špinavá kampaň. A ti, kdo ji vedou, mají jediný politický cíl: ospravedlnit neospravedlnitelné, což je instalace amerických vojenských základen v Kolumbii“, prohlásil rázně venezuelský ministr zahraničí Nicolás Maduro.

Popravdě by mě dost udivilo, kdyby venezuelská vláda nevyužila vlastní obvinění k protiútoku, k obvinění svého nepřítele Spojených států. Ve Venezuele už vyprchalo ono počáteční nadšení ze zvolení Baracka Obamy americkým prezidentem. Teď v oficiálních kruzích převládá názor, že Obama je sice dobrý chlapík, mnohem lepší než byl „ďábel“ Bush, že má dobré úmysly, ale že je v podstatě slabý na to, aby je v prostředí vlivné americké politické mašinérie prosadil. Proto Caracas, i přes počáteční nadějné setkání Cháveze s Obamou na summitu v Trinidadu a Tobagu, svůj postoj k Washingtonu příliš nezměnil. Už několik týdnů hlasitě kritizuje záměr Washingtonu dojednat s Bogotou dohodu o využívání dalších čtyř vojenských základen v Kolumbii. Podle Caracasu nemají američtí vojáci v Kolumbii nic pohledávat, a jejich cílem není nic jiného než rozšířit sféru vlivu „impéria“.

Po příklonu naprosté většiny jihoamerických zemí k levicovým vládám v minulém desetiletí je dnes Kolumbie jediným spojencem Spojených států v regionu. Těm naopak končí předchozí dohoda o využívání vojenské základny v Mantě, v Ekvádoru. V regionu ale chtějí dál udržet svoji vojenskou přítomnost. Jedině Kolumbie je teď ze všech zemí v oblasti odhodlána Washington jednoznačně a bezpodmínečně podpořit. Američtí vojenští experti například už 10 let cvičí kolumbijskou armádu pro boj proti guerrille a narkoobchodu. Teď má Američany vycvičená elitní kolumbijská jednotka dokonce bojovat po boku Spojených států v Afghánistánu.

Venezuela vidí v budování amerických základen v Kolumbii jediný cíl: Spojené státy se podle ní chtějí připravit k útoku na Venezuelu. Bogotá také opakovaně obviňuje Caracas (i Quito) z podpory levicových partyzánů v Kolumbii. K dosud největší roztržce došlo vloni v březnu poté, co kolumbijská armáda dopadla vrchního velitele FARC Raúla Reyese při bombardování tábora povstalců. Konflikt vyvolala skutečnost, že k leteckému útoku došlo už za hranicemi, na území Ekvádoru, a pak i to, že v počítači dopadeného guerrillového vůdce se našly údajné důkazy o spolupráci mezi Venezuelou a FARC.

I teď, když Bogota znovu obviňuje Caracas, že poskytuje ozbrojeným partyzánům zbraně - 3 švédské raketomety mají být důkazem - dochází znovu k vážné diplomatické krizi. Venezuela už zase stáhla svého velvyslance a zmrazila vzájemné vztahy. Jak moc se může spor vyhrotit? Může dojít od diplomatické ke skutečné válce?

Faktor obchod

Ne, já bych řekl a pevně doufám, že ne. Kolumbijsko-venezuelské vztahy jsou totiž dost zvláštní. Lidé obou „bratrských“ zemí jsou si navzájem sympatičtí, blízcí a sdílejí stejné hodnoty. Navíc je tu další faktor: globální hospodářská krize. A obě země, Venezuela i Kolumbie, jsou na sobě hospodářsky mimořádně závislé. Álvaro Uribe a Hugo Chávez jsou sice tak rozdílnými osobnostmi, jak jen to je možné, přesto mají něco společného. Oba se chtějí udržet u moci a vzájemný obchodní obrat obou zemí činí přes 7 miliard dolarů. Oba prezidenti dokáží své vzájemné konflikty vždy velmi rychle hodit za hlavu a věnovat se společnému obchodu. Krize nekrize, konflikty nekonflikty, setkávají se několikrát do roka a na poslední schůzce si dokonce slíbili zvýšit vzájemný obchodní obrat na 10 miliard.

Ale zpátky k nalezeným švédským raketometům. Může jít o hodně. Kolumbii by určitě vyhovovalo dokázat, že existují vazby a spolupráce mezi venezuelskou vládou a kolumbijskými povstalci. Venezuela by zase ráda dokázala, že „impérium“ zbrojí proti ní, že hledá záminky, jak proti Caracasu zaútočit, jak oslabit Chávezův vliv, a jak prostřednictvím Kolumbie znovu rozšířit vliv svůj v Latinské Americe. Švédsko se zase chce očistit a ukázat všem, že je v případu nevinně. Mluví o porušení licence koncového uživatele.

Jak se tam ty zbraně dostaly?

Kdo má ale v celém incidentu s raketomety pravdu? Co víme s jistotou? Že je Švédsko prodalo Venezuele v 80. letech, a že v roce 2009 byly nalezeny u partyzánů v Kolumbii. Co ale bylo mezi tím, nevíme. Švédsko je prodalo Venezuele ještě za předchozí venezuelské vlády, orientované pravicově. Nemohly se do Kolumbie dostat ještě dávno před tím, než se Chávez dostal k moci? Nebo, nemohli si je partyzáni získat při některém ze svých přeshraničních útoků? Je přece známo, že stejně jako kolumbijská armáda provádí útoky za hranicemi své země (jako byl např. letecký úder na Reyese), tak i levicoví povstalci se za hranicemi často skrývají či operují.

Ale ptejme se dál. Jak se k FARC dostávají jiné zbraně? Ty jsou nejčastěji americké, ruské, izraelské a další. Je známo, že jistou část zbraní si FARC obstarávají při útocích na vojenské základny. Je to ale jen část. Mnohem více zbraní a zbrojních systémů, ale i komunikačních technologií a dalších zařízení si kupují za peníze utržené z narkoobchodu a z výkupných za propuštěná rukojmí. Kdy se budou vyšetřovat nákupy všech těch dalších zbraní?

Dohoda Madrid - Caracas

…a zatímco píšu tyto řádky, Španělsko uzavřelo další významnou dohodu s Venezuelou. Týká se dodávek 1.37 milionu barelů venezuelské ropy na Iberský poloostrov ročně, zatímco španělští inženýři postaví ve východní Venezuele obří elektrárnu za 2 miliardy dolarů. Právě stavby elektráren a dodávky jejich zařízení jsou přitom doménou i českých firem, které už roky marně hledají zakázky v Latinské Americe. Od obchodu s Venezuelou přitom ale dáváme ruce pryč, protože si nechceme rozzlobit Spojené státy. No, a tak naše místo zaujme někdo jiný. A Španělsku, které je teď v Evropě postiženo hospodářskou krizí téměř nejvíce ze všech, přijdou jistě nové zakázky vhod. Dokonce natolik, že španělská ropná společnost Repsol se s Venezuelou dohodla na podmínkách znárodnění svých zařízení.

Zabavené zbraně
Zabavené zbraně
Více fotek
  • Zabavené zbraně autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/11/1013/101247.jpg
  • Levicoví kolumbijští povstalci autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/6/590/58966.jpg
  • Hugo Chávez autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/680/67993.jpg
  • Raketomety autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/361/36093.jpg