Blogy a média – několik vět

Nedávno publikovaná studie zpracovaná na Cornellově univerzitě v USA zkoumala dynamiku „zpravodajského cyklu" informačních médií na internetu, a to v průběhu posledních tří měsíců prezidentské kampaně 2008 v USA. Studie zahrnula do výzkumu 1,6 milionu blogů i zpravodajských serverů, počítače při ní zanalyzovaly 90 milionů nejrůznějších článků a příspěvků.

Kromě jiného se zde zjistilo, že naprostá většina zpráv a hlavních zpravodajských témat vzniká v médiích hlavního proudu, a že blogosféra na tuto agendu reaguje v průměru s dvouapůlhodinovým zpožděním. Nenaplňují se tedy prognózy apoštolů Webu 2.0, podle nichž se žurnalistika blogů stane rovnocenným partnerem žurnalistiky provozované profesionálními médii.

Nicméně studie zaznamenala, že existují zpravodajská témata, která putovala směrem opačným, některé zprávy a informace vznikly v blogosféře a později je převzala média hlavního proudu. Tvořily však pouze 3,5 procenta zkoumaného obsahu. Jedním z příkladů byl pohotový přepis televizního rozhovoru, v němž prezidentský kandidát Obama při odpovědi na otázku o potratech kličkoval, a uzavřel ji výrokem, že to nemá v popisu práce, není za to placen (it is above my pay grade). Blogeři tento výrok okamžitě přepsali a rozšířili na webu, a teprve následně si ho všimla velká média. Podobně blogeři upozornili na některé výroky Sarah Palinové dříve než tradiční zpravodajské servery.

Bylo by zajímavé zjistit, zda a jak velké procento agendy českého internetového zpravodajství vzniká v blogosféře. Zatím to vypadá tak, že z českých blogů se do hlavních médií dostávají spíše názory než nějaké nové informace a nová fakta. Příkladem budiž „Óda na manžela“ Petry Paroubkové na blogu Aktuálně.cz, nebo blogerská glosa poslankyně Lucie Talmanové na idnes.cz „Díky agentuře Randák“. I když co do návštěvnosti blog Petry Paroubkové (120 tisíc návštěv) nad blogem Topolánkovy partnerky (13 tisíc návštěv) jasně vítězí, v tištěných médiích jejich citování vyšlo zhruba nastejno, všimly si jich všechny české deníky.

V těchto dnech jsem se setkal na internetu s textem, který mne zaujal nejen kvůli svému názvu, ale také kvůli obsahu, reagujícímu na současné názorové klima v době předvolebních skandálů. Anonymní autor s pseudonymem „Sudetentscheche“ ho nazval „Několik vět 2009“ s jasným odkazem na známou petici z roku 1989. Závěr textu zní: „Nemusíte to podepisovat. Můžete to poslat dál.“

Zmiňuji se o něm nikoli proto, že bych s ním na sto procent souhlasil. Navíc pochází z ne zcela politicky korektního blogu http://www.dfens-cz.com/. Vybral jsem si ho však jako pokusného králíka, na němž se dá sledovat mechanismus šíření informací v prostředí blogosféry a online médií. Blog dfens-cz.com zveřejnil „Několik vět 2009“ 2. srpna (autor ho datuje 27. července) a zatím tady nepřekročil desetitisícovou hranici návštěvnosti. Nicméně o dva dny později, 4. srpna, text převzal na svůj blog na internetových Lidovkách Václav Král. O den později, 5. srpna, Jiří Vaněk text umístil na kolektivní blog nazorne.cz a internetová lavina se dala do pohybu. 6. srpna se text objevil na webové stránce ireporter.cz, která se deklaruje jako „platforma občanské žurnalistiky a svobody slova“. Jak jsem pochopil, ireporter.cz získal text v emailu, který si lidé mezi sebou posílají. Přes uvedené a sledované blogy se odkazy na „Několik vět 2009“ objevily na zpravodajských agregátorech pravednes.cz, aktualnizpravy.cz a zpravy.clanky.jyxo.cz a bylo jen otázkou času, kdy si této proklamace všimne někdo z médií hlavního proudu.

První zareagoval J.X.Doležal z Reflexu v glose „Několik vět o hanebnosti“. Doležala rozčílilo zneužití názvu petice z roku 1989, sáhl však poněkud vedle, když obvinil autora z „falešného drnkání na strunku nostalgie po minulosti dvacet let staré.“ Kdo se pohybuje v prostředí internetových diskusí, dobře ví, že Jiří Vaněk ze Sydney zcela určitě mezi zastánce starých pořádků nepatří. Chápu, že Doležalovi vadí fakt, že autor se nepodepsal. Mně také, protože pokud „Sudetentscheche“ zůstane v anonymitě, nemohu nikdy vyloučit, že jeho text je produktem sofistikované předvolební manipulace.

To však nic nemění na skutečnosti, že „Několik vět 2009“ se rozšiřuje po internetu exponenciálním tempem. Zatímco ve středu vyhledávač Google odpověděl na dotaz „několik vět 2009“ necelými čtyřiceti odkazy posbíranými převážně v diskusních skupinách, v době, kdy sloupek dopisuji, tj. pátek 7.8. odpoledne, těch odkazů je na Googlu už téměř tisíc. Zasloužila se o ně i Doležalova glosa, kterou zachytily některé webové stránky prostřednictvím RSS kanálů.

Stane se z „Několika vět 2009“ populární manifest s dlouhodobějším významem? Nebo zapadne brzy do zapomnění médií stejným způsobem, jako blogy Petry Paroubkové a Lucie Talmanové? Těžko říci. Ani desítky a stovky internetových odkazů nezaručují žádnému textu masovou čtenost, maximálně mu pomohou prodrat se do popředí zájmu vyhledávačů.

Ti, kteří démonizují vliv médií a šíří spiklenecké teorie o mediokracii, zapomínají na to, že v každém komunikačním procesu účinkují nejméně dva partneři - jeden, který sdělení podává, a druhý, který sdělení přijímá. Síla a moc médií není něčím, co existuje samo o sobě. Každý účinek mediálního sdělení významně ovlivňuje celkový komunikační kontext, a tedy i způsob, jakým komunikované sdělení vnímá jeho příjemce. Úvahu na toto téma jsem sepsal už před devíti léty.

Fakt, že manifest „Několik vět 2009“ se poměrně rychle šíří, naznačuje, že jeho obsah víceméně odráží náladu panující ve společnosti, tj. znechucení dosavadními garniturami politiků. Ovšem to ještě nevylučuje možnost, že za měsíc, za dva, si na něj už málokdo vzpomene. Komunikační kontext se za dvacet let neuvěřitelně změnil. Nejen politicky (dnes už nikoho nevzruší, když se proti vládě veřejně protestuje), ale i technologicky (informační hojnost digitálních médií zkracuje zpravodajský cyklus a tím i životnost dané zprávy).

A tak nezbývá než konstatovat starou známou pravdu o tom, že masová komunikace je procesem, jehož účinky jsou stochastické, náhodné, pravděpodobnostní, které tudíž nelze nikdy s přesností předpovědět, protože se na nich podílí příliš mnoho proměnných veličin, které nejsme schopni do našich úvah a hypotéz zahrnout. Zřejmě se to týká i vztahu mezi blogosférou a médii hlavního proudu. Některé věty z blogosféry se možná zapíší do historie médií, jiné upadnou do prachu zapomnění. Které z nich to budou, nevíme.

Barack Obama
Barack Obama
Více fotek
  • Barack Obama autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/993/99226.jpg
  • Výzva Několik vět autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/959/95870.jpg
  • Jiří X. Doležal autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/303/30218.jpg
  • V obležení novinářů zdroj: www.robertamsterdam.com http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/5/475/47402.jpg