O „nepohřešitelnosti“ papíru

Mám doma širokou sadu značně ohmataných svazků Riegrova slovníku naučného někdy ze šedesátých let předminulého, tedy devatenáctého století. A jen žasnu, jaké hloubky dosahovalo vzdělávání malého středoevropského národa už téměř před sto padesáti lety. Zajímalo mě z jistých důvodů, které za chvíli vysvětlím, slovo „papír“ a jeho odvozeniny jako třeba papírnictví a podobně. A našel jsem toho o něm v té dávné encyklopedii několik sloupců s podrobným popisem nejen užití, ale zejména také výroby papíru jakožto už tehdy nesmírně důležité životní komodity. Význam toho produktu vyzařuje už z úvodní definice: „Papír je látka z vláken bylinných, nadrobno rozemletých, uměle zhotovená a nadmíru důležitá – ke psaní, kreslení a tisknutí je papír téměř nepohřešitelný.“ (Konec citátu).  Víme, že nepohřešitelný je papír i k balení a k jiným důležitým věcem, jak nás minulý týden informovaly zprávy o téměř hrozícím zhroucení Castrova režimu na Kubě při tamějším právě probíhajícím a komunisticky chronickém nedostatku papíru toaletního.

A teď tedy, proč jsem se soustředil na heslo „papír“. Přemýšlel jsem totiž nad stále častějšími úvahami o tom, že klesají náklady papírových tiskovin a že v příštích desetiletích se prý udrží sotva pár novinových titulů. Ty budou vycházet pouze ve světových jazycích, budou pouze přibližovat hlavní události. Pro menšinové skupiny nadprůměrně vzdělaných čtenářů si zachovají místo i pro to, co Peroutka nazýval „politickým spisovatelstvím“, tedy pro důkladnější rozbory událostí, které se na naší planetě budou odehrávat. 

Druhým impulzem zájmu o papír bylo pro mne zjištění, že právě zítra uplyne 89 let od narození amerického spisovatele Raye Bradburyho, který kromě jiných vědecko-fantastických románů (třeba Marťanské kroniky) napsal i mou obzvláště oblíbenou knihu 451 stupňů Fahrenheita. Jak asi víte, tento na první pohled málo srozumitelný název úzce souvisí s papírem, neboť přesně při této teplotě začíná papír hořet. Bradbury na tom postavil hlavní myšlenku své knihy. Když totiž civilizační vymoženosti rozmazlí lidi natolik, že jakékoliv přemýšlení by jim zbytečně komplikovalo život, je v zájmu jejich pohodlí vyhlásit zbytečnostem zásadní boj. Blíže neurčený režim z toho vyvodí závěr, že především je nutné začít likvidovat knihy, které konzumentům nejprimitivnějších televizních zábav mohou život komplikovat nejvíce, protože ono zbytečné přemýšlení provokují. Je tedy nutné vrátit doslovný význam slovu „fireman“ – tedy požárník. K hašení požárů už ostatně těchto lidí není zapotřebí, neboť veškerá obydlí jsou postavena z ohnivzdorných materiálů, tak proč požárníky nezaměstnat zakládáním ohňů z oněch škodlivých knih?  

Nastane obludná kampaň k uskutečnění toho cíle a jen pár fanatických čtenářů pronásledovaných jakýmsi mechanickým ohařem prchá do lesů s náručí zachráněných knih, které ještě před jejich zkázou chtějí namemorovat a zachovat tak aspoň tyto drobty lidské kultury pro případné lepší časy. 

Když po dobrých padesáti letech od napsání této knihy porovnávám stav v naší současnosti, ledacos mi to někdejší Bradburyho varování připomíná – i když nás zatím žádný viditelný mechanický ohař nepronásleduje a pálení či jiné ničení nepohodlných knih prováděné za minulých totalit jsme šťastně překonali. Miliony knih vydávaných teď po celém světě jako by svědčily o tom, že lidé i v době internetu přece jen hodně čtou z papíru. Statisticky o tom však vycházejí z počtu knih zakoupených, přičemž lze jen těžko zjistit, kolik jich bylo řádně přečteno a kolik jich naopak zaplňuje naše příbytky stejně marně jako stohy neprodané remitendy v knihkupectvích. A že ta remitenda stoupá i v trafikách u novin a časopisů je nabíledni, takže většina vydavatelů už se alternativně uchyluje k internetové formě. 

Otázkou je, zda si lidé definitivně zvyknou číst jen elektronicky a zda jim internet může zprostředkovat všechno, co až dosud pod jiným úhlem pohledu byli zvyklí číst pouze z papíru. A tu se zdá, že ten nový elektronický způsob četby se přece jen hodí více pro čtení hlavně informativní a méně pro čtení obšírnější, například vědecké či umělecké. 

V takových případech opět přichází ke cti papír, do něhož si takové texty i z internetu raději přetiskujeme. A pokud jde o krásnou literaturu, čili beletrii, tak tam už předem s internetem nepočítáme a čteme rovnou z knih, nebo – pokud už dobře nevidíme – dáme raději přednost zvukové formě, kterou nám čtou nejlepší mluviči – ovšemže také z papíru. Takže ať nadále žije papír, tato látka ke psaní, kreslení a tisknutí nadmíru důležitá a nepohřešitelná, abychom se vrátili k té dávné definici Riegrova slovníku. A pokud jste nečetli Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita, tak to zkuste neelektronicky napravit.

Komentář Jiřího Ješe pro Český rozhlas 6

Knihy
Knihy
Více fotek
  • Knihy autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/645/64459.jpg
  • Knihy autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/5/478/47743.jpg
  • Kniha autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/9/891/89012.jpg