Věčná emigrace Bohuslava Martinů

Několik těchto letních zamyšlení jsem věnoval zajímavým osobnostem, jejichž životní data byla blízko dni, kdy se příslušné zamyšlení vysílalo. Vždycky jsem si však byl vědom toho, že relace Názory a argumenty je ryze politická, takže jsem se snažil hledat u zmiňovaných osobností i prvky politické, které nějak zasáhly do jejich životů.

Dnes mě všechno nutí, abych hovořil o hudebním skladateli Bohuslavu Martinů. Vždyť před padesáti lety 28.srpna zemřel, a to během návštěvy svého přítele Paula Sachera v Schönenbergu poblíž Basileje. Tam byl také na pozemku svých hostitelů pohřben. Nezapomeňme, psal se rok 1959 a Martinů, ač po téměř čtyřicetiletém pobytu v cizině, stále toužil po vlasti. Nemohl se sem vrátit ani po smrti, protože nevraživost k jeho osobě přetrvávala i dávno po smrti jeho dávného nepřítele Zdeňka Nejedlého. 

Zdálo se tedy, že pohnutý život Bohuslava Martinů v různých zemích se oním pohřbem do švýcarské půdy definitivně uzavře. Překvapivě však do věci zasáhla skladatelova vdova Charlotta Martinů, žena prostá, ale inteligentní, která ve své závěti určila, že chce být pohřbena v Poličce, v hrobce rodiny Martinů. To se po její smrti koncem roku 1978 skutečně stalo. Nu a v té závěti bylo jako samozřejmost vysloveno i přání, aby ostatky jejího manžela byly ze Švýcarska do Poličky poslány za ní. To ani normalizační komunistický režim nemohl ignorovat a tak téměř na den přesně dvacet let po skladatelově smrti zažila Polička velkolepou slavnost návratu. Před tím byla rakev s tělem Bohuslava Martinů pro kontrolu otevřena a jeden úředník ministerstva kultury, který byl při tom, mi vyprávěl, že Martinů tam ležel po těch dvaceti letech jako živý – snad v důsledku dobrého balzamování či vskutku vzduchotěsné rakve. 

Už z toho, co jsem až dosud uvedl, vyplývá, že život Bohuslava Martinů se tak docela mimo politiku neubíral, ačkoliv politika spíše zasahovala jeho, než aby on zasahoval do ní. A i když jeho reakce na dramatické události doby, kterou prožíval, nebyly nikterak plakátově nápadné, neznamená to, že by se u něho byly vůbec neprojevovaly. Ve svém exilu vyjádřil zlobu proti mnichovským událostem roku 1938 Dvojkoncertem pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány. A po vyhlazení Lidic věnoval obětem této nacistické zvůle orchestrální meditaci nazvanou Památník Lidicím, která byla v Praze uvedena na jednom z prvních poválečných koncertů České filharmonie za přítomnosti prezidenta Beneše. Sám závěr druhé světové války oslavil Martinů svou jásavou 4. symfonií, která ovšem ve smutném Largu vzdává hold i obětem strašné válečné katastrofy. 

Ostatně, jak správně napsal Václav Holzknecht, domov provázel Bohuslava Martinů v duchu napořád a projevoval se naléhavě častými intonacemi, které se mnohdy ozývají v partiích poznamenaných cizími vlivy jakožto pohled na mírně zvlněnou českou krajinu. A zde musíme chtě nechtě dát zapravdu často zmiňovanému vyprávění o dětství slavného skladatele. To prožil na věži poličského kostela, kde jeho otec hlídal chod věžních hodin a vlastně také celý kraj, aby přivolal hasiče, kdyby někde hořelo. K tomu nadále na věži ve svém tamním příbytku vykonával svou ševcovskou živnost, v níž mu pomáhali i mladí tovaryši. Jeden z nich měl přirozené hudební nadání a při práci si pěkně zpíval různé písničky. Toto spojení českého zpěvu s oním pohledem na krásnou českou zemi se na celý život zapsalo do duše malého Bohuše. Začal hrát na housle, což ho i přes počáteční neúspěchy přivedlo na pražskou konzervatoř a později – zásluhou Václava Talicha – i do orchestru České filharmonie. 

Světové slávy však Martinů dosáhl až ve Francii a v Americe. Jen domů se stále nevracel – za první republiky se bál o svou případnou zdejší existenci a po válce kvůli oné už zmíněné nevraživosti Zdeňka Nejedlého a jeho následovníků. Tak právě Bohuslav Martinů jako by zahajoval řadu pozdějších politických emigrantů, z nichž někteří se dodnes z nejrůznějších důvodů nemohou vrátit, ačkoliv je touha po domově stále pokouší.

Komentář Jiřího Ješe pro Český rozhlas 6

Bohuslav Martinů
Bohuslav Martinů
Více fotek
  • Bohuslav Martinů zdroj: Nadace Bohuslava Martinů http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/6/573/57228.jpg
  • Pokoj, kde vyrůstal Bohuslav Martinů zdroj: www.fotime.com http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/6/573/57226.jpg
  • Centrum Bohuslava Martinů v Poličce autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/9/809/80887.jpg