„Letní kampaň“ (ETA tu stále je)

Ve Španělsku se tomu říká „letní kampaň ETA“. Probíhá vlastně každoročně a ani letošní rok nebyl výjimkou. Několik bombových útoků v Bilbau, Burgosu, Durangu a také na Mallorce připravilo o život tři příslušníky bezpečnosti a Civilních gard. Útoky zapříčinily i desítky zraněných a znovu rozesely strach a obavy. Daly se další útoky baskických separatistů čekat nebo byly překvapením? Pokud je vidíme v kontextu toho, že ETA se připomíná atentáty každý rok, a že i ty letošní měly za své cíle tradiční objekty, tedy Civilní gardu a letní turistiku, pak nikoli. Pokud si je ale dáme do souvislosti s vítěznými prohlášeními španělské vlády po zatčení několika předních vůdců ETA v posledních měsících, pak bychom trochu překvapeni mohli být. Neříkalo se, že ta zatýkání ETA výrazně oslabí?

Nicméně je zřejmé, že i přes letošní „letní kampaň“ jsou baskičtí militantní separatisté slabší než kdykoli dřív, a jejich cíl nezávislého Baskicka je vzdálenější než kdykoli předtím. Co tedy dalšími útoky sledují? Vše nasvědčuje tomu, že chtějí dál šířit strach. I když se jejich síla v posledních měsících mimořádně snížila, jejich definitivní porážka se zřejmě ještě dlouho nedá očekávat.

Proč ještě vůbec ETA existuje?
Euskadi Ta Askatasuna – Baskicko a svoboda (ETA) -letos oslavila už 50. výročí svého vzniku. Za tu dobu připravila o život kolem 850 lidí. Její činnost je ale třeba rozdělit do dvou období. Vznikla jako ozbrojené hnutí odporu proti totalitnímu vojenskému režimu generála Franka, který tvrdě potíral menšiny. Baskičtina byla zakázaná, baskická kulturní identita pošlapávána a mnozí nacionalističtí politici a intelektuálové vězněni. ETA povstala s levicovými a nacionalistickými idejemi a se zbraněmi v rukou jako alternativa tehdejšímu baskickému konzervativnímu a pro Franka neškodnému nacionalismu. V roce 1973 si také připsala svůj nejspektakulárnější atentát, když její členové zabili tehdejšího premiéra Luise Carrera Blanka považovaného v jistém smyslu za Frankova nástupce.

Frankova smrt v roce 1975 ale kompletně změnila situaci. Baskicko získalo nejrozsáhlejší možnou autonomii, o jaké se žádné jiné oblasti Španělska ani nesní. Má svoji autonomní vládu a parlament, ale i policii, média, školství a vybírá své daně. Další ozbrojený boj ETA ztrácel smysl a podporu velké části veřejnosti. Ta se od ní definitivně odklonila v roce 1997, kdy ETA unesla a chladnokrevně zabila devětadvacetiletého radního Miguela Ángela Blanka, protože španělská vláda nepřistoupila na její požadavek propustit na 500 jejích vězňů. Šest milionů lidí tehdy vyrazilo do ulic protestovat proti baskickým separatistům. Masivní mobilizace byla srovnatelná s protestními pochody za demokracii v samotném závěru Frankova režimu. Od té doby ETA skomírá. Tím spíš ale čas od času cítí potřebu na sebe stále upozorňovat a šířit strach.

Přesto je ještě dnes umírněný baskický nacionalismus v regionu stále mimořádně silný. Pro ilustraci vám položím jednu otázku: Kolik zahraničních fotbalistů hraje v Realu Madrid? Nevíte? Ani já je už z hlavy nedokážu spočítat. Ale mezi hráči na trávníku je jich vždy ta větší polovina. To samé platí pro FC Barcelonu, klub z Katalánska, z oblasti, kde je nacionalistické cítění rovněž velmi silné. A kolik zahraničních posil nastupuje v Athletic Bilbao? Ani jedna. A kolik Španělů z jiných regionů? Ani jeden. Všichni hráči jsou Baskové! Ano, klub si na tom hrdě zakládá. A nevadí, že španělská liga je plná zahraničních hvězd, že slovy Ivana Horníka: „…důležitý jsou nějaký ty body a to je podstatný…“, a že Athletic se radši bude navždy plácat někde uprostřed tabulky, jen když za něj budou hrát pouze čistokrevní Baskové.

Umírněný baskický nacionalismus, tedy ten, co podporuje myšlenky baskického národa a odmítá násilí ETA, je stále velmi silný. V posledních deseti letech také tehdejší baskický premiér „lehendakari“ Juan José Ibarretxe prosazoval nový status Baskicka a jeho „volný svazek“ se Španělskem. Několikrát se také snažil prosadit referendum o úplné nezávislosti Baskicka a dá se říci, že mezi Basky nacházel podporu. Podle nedávného průzkumu španělského listu El País 15 % baskických mladíků ve věku od 12 do 16 let ospravedlňuje nebo alespoň neodmítá násilí ETA.

Politické zemětřesení

Teď se ale dají čekat změny. Ibarretxeho letos vystřídal ve funkci socialista Patxi López. Po třech desetiletích, prakticky po celé dosavadní období španělské demokracie, je to poprvé, co baskický premiér není členem Baskické nacionalistické strany PNV. Událost se ve Španělsku přirovnává k politickému zemětřesení. Zda tato změna umožní účinnější boj proti ETA, se kterou dnes ani vládnoucí socialisté ani opoziční lidovci nechtějí vyjednávat, či zda naopak zradikalizuje některé kruhy umírněného baskického nacionalismu, se teprve ukáže.

Jisté je, že ETA je dál jedinou ilegální ozbrojenou organizací v bohaté a moderní západní Evropě. Její cíle jsou ale vzdálenější a podpora veřejnosti slabší než kdykoli předtím. Neví se ale, kdy a jak bude poražena definitivně.

Baskicko a Kantábrie
Baskicko a Kantábrie
Více fotek
  • Baskicko a Kantábrie autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/5/423/42283.jpg
  • Baskický regionální parlament autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/9/845/84467.jpg