Naši Francouzi

Oskara Erose, jeho ženu a dvě malé dcery jsem viděl jedinkrát v životě: před téměř dvanácti lety ve francouzském Calais. Tenkrát, v listopadu 1997, trávili už třetí týden na pár čtverečních metrech před záchodky terminálu trajektů směr Dover. A zatímco já jsem po dvou dnech nasednul zpátky do klimatizovaného autobusu směr Praha, abych o nich napsal reportáž do Respektu, mladá rodina ze severočeských Novosedlic vůbec netušila, co se s nimi v nejbližších letech stane: do Británie, kam měli namířeno, je tamní úřady pustit nechtěly (pro mladší ročníky, ano, to byly časy, kdy se po Evropě ještě jezdilo s pasem), a zpátky do Česka nechtěli za žádnou cenu zase oni.

Párkrát jsme si ještě zatelefonovali, když se najednou objevili v utečeneckém lágru v Saint Ettiene s naivní touhou získat ve Francii politický azyl. A pak taky v létě 1999, když přišla zpráva, že to proti všem předpokladům dokázali. Teď bych jim měl asi zavolat ještě jednou. Z Erosových se před pár týdny stali francouzští občané.

Erosovi, jak už asi většina čtenářů pochopila, jsou Romové. Reportáž o jejich životě v posledních deseti letech zahrála v neděli v pořadu 168 hodin Česká televize – a těm, kteří to prošvihli, bych ji vřele doporučil (reportáž jsme přiložili k tomuto příspěvku, pozn. redakce). Protože je to fakt optimistický příběh. Trochu dojemný, skoro kýčovitý, jenže úplně reálný. Erosovi žijí už zase v Calais, jenže ve vlastním domě, děti chodí na gymnázium a chystají se na univerzitu, ve Francii se jim narodila třetí dcera, sní o tom, že si jednou otevřou vlastní „českou“ restauraci… A vypadají úplně normálně šťastně.  

Což jim samozřejmě moc přeju. V jedné chvíli jsem se ale přece jen začal kroutit. To když Oskar Eros vyzýval Romy, kteří chtějí opravdu něco dokázat, aby to po jejich vzoru zkusili ve světě. Tak to prrr!  Nejdřív jsem to šel zakázat do vedlejší kanceláře Richardu Samkovi a pak začal přemýšlet, jak to říct těm ostatním, že bych do jejich hospod chodil radši tady. Musím přiznat, že mě toho moc nenapadlo. Protože Erosovi ušli za těch dvanáct let od záchodků fakt pozoruhodnou cestu a už vůbec nás nepotřebují. Když si vzpomenu na to naše jediné setkání, musím uznat, že je to slušná lekce.

Rodina Erosových na pláži
Rodina Erosových na pláži
Více fotek
  • Rodina Erosových na pláži autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/11/1095/109403.jpg
  • Rodina Erosových ve Francii autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/11/1094/109400.jpg