Nový přístup Baracka Obamy vůči Latinské Americe?

Změny v přístupu Spojených států k Latinské Americe zřejmě nebudou tak výrazné, jak se po nástupu Baracka Obamy do Bílého domu očekávalo. První americký černošský prezident zřejmě novou kapitolu jen tak neotevře. Její součástí, jak si mnozí přáli a požadovali doma ve Spojených státech i v Latinské Americe, mělo být ukončení amerického hospodářského embarga vůči Kubě. Obama ale v uplynulém týdnu svým podpisem stvrdil jeho pokračování.  Oproti duchu dosavadních prohlášení a předchozím signálům se tak zařadil do politické linie svého předchůdce George Bushe a dalších prezidentů, alespoň co se amerického přístupu ke Kubě týče.

Jako by se zastavil čas…

Žádný nový pohled, žádný nový přístup, žádné nové vztahy. Nejen z Kuby, ale z naprosté většiny společnosti Latinské Ameriky zaznívá zklamání. Obama se zastavil v čase. Zasekl se na politice svých předchůdců před čtyřiceti sedmi lety, v době bipolárního světa, vyostřené studené války a hrozeb komunismu. Spojené státy zavedly hospodářské a politické embargo vůči Kubě v roce 1963. Hlavním důvodem tehdy byla politická a ideologická blízkost Kuby a někdejšího Sovětského svazu, což se ve Washingtonu považovalo za nebezpečí pro svět. V oficiálních dokumentech Spojených států té doby se v souvislosti s embargem psalo, že "jeho cílem je odstavit Kubu od zdrojů peněz a surovin, vyvolat hlad, nespokojenost a zoufalost, které by vedly ke svržení vlády". Nutno říci, že svět se za oněch čtyřicet sedm let hodně změnil a většina Latinské Ameriky doufala, že nový prezident Spojených států, na rozdíl od svých předchůdců, tyto skutečnosti v přístupu k sousedům na kontinentu zohlední. Nestalo se.

Signál nejen pro Kubu, ale pro celou Latinskou Ameriku

Podpis Baracka Obamy pod americké embargo vůči Kubě ale znamená mnohem víc. Je signálem pro celou Latinskou Ameriku, že ono proklamované sbližování a snaha o vzájemné porozumění nebudou tak žhavé. Téma amerického embarga vůči Kubě a tlak na jeho zrušení byly například jedním z hlavních bodů letošní vrcholné schůzky Amerik v Trinidadu a Tobagu. Prakticky všichni prezidenti zemí Latinské Ameriky na ní vyzývali Spojené státy, aby embargo vůči Kubě ukončily. Barack Obama teď svým podpisem pod dokument oba světy zase vzdálil.

Embargo nebo blokáda?

O tom, že embargo svůj cíl nesplnilo, se mluvilo a psalo už mnohokrát. Castrův režim svrhnout nedokázalo. Trvá už čtyřicet sedm let a Castrův režim je dál u moci. Navíc, dnes víc než kdykoli dřív, ho respektují a aktivně s ním spolupracují prakticky všechny země Latinské Ameriky. Na embargo tak doplácejí především běžní Kubánci. Nejen domácí zpravodajství v Havaně ale i britská televize BBC přinášejí další a další reportáže například o dětských pacientech s rakovinou, kteří trpí, protože se k nim kvůli embargu nedostávají včas potřebné léky. Ale jde skutečně o embargo, jak ho nazývají Spojené státy a s nimi i jejich spojenci, jako třeba oficiální místa v naší zemi? Nebo je to blokáda, jak to nazývá Havana? Podle definicí významů obou slov není zcela přesné ani jedno ani druhé. Troufám si ale říct, že realita je blíž blokádě. Embargo by to bylo, pokud by Spojené státy například embargovaly obchod s nějakou zemí, např. s Kubou. Americké restrikce se ale rozšiřují i za hranice oněch bilaterálních vztahů dvou zemí. Takže už to není jen embargo. Spojené státy totiž podle svých platných zákonů sankcionují i třetí země, kanadskými těžebními společnostmi počínaje a australskými bankami konče, za jejich obchodování s Kubou. Washington znemožňuje Kubě přístup k úvěrům v mezinárodních bankách a finančních fondech. A do Spojených států se legálně nedostanou nejen kubánský rum a doutníky, ale i výrobky ze třetích zemí, pokud obsahují například nikl těžený na Kubě. Pak se realita podobá skutečně spíš blokádě.

Domácí politika

Proč ale Obama od své původní rétoriky vůči Latinské Americe otáčí? Navíc jeho schválení či neschválení embarga by stejně ještě nic neznamenalo. Jde do značné míry o symbolický postoj. Zahraniční politiku vůči Kubě může měnit jen americký Kongres. Zdá se ale, že Obama si nechce doma přidělávat další problémy. Podpis pod embargo byl i signálem k domácí politice. Možné zrušení embarga vůči Kubě je ve vlivných amerických kruzích nepopulární. Chápalo by se jako ústupek či dokonce jako porážka od komunismu. A Obama nechce víc domácích komplikací než má třeba s řešením hospodářské krize či s reformou zdravotnictví.

Přesto, s americkým embargem vůči Kubě nesouhlasí i velká část kubánských disidentů. Opatření je navíc kontraproduktivní. Vždyť Kuba, i přes sankce a vzniklé obtíže, čile obchoduje s Kanadou, s Čínou, s Venezuelou i s Evropskou unií! A embargo/blokáda naopak posiluje současný kubánský režim. Vždyť ten pak díky němu může lépe ospravedlňovat svoji revoluci a boj proti vnějšímu „imperialistickému“ nepříteli.

Kuba
  • Kuba autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/623/62285.jpg
  • Kubánský rum autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/636/63534.jpg