187 zemí světa si nepřeje embargo USA vůči Kubě

Jak už jsem předjímal v mém blogu před týdnem, Valné shromáždění OSN ve středu drtivou většinou odsouhlasilo další rezoluci odsuzující obchodní embargo USA vůči Kubě. Děje se tak už osmnáct let nepřetržitě po sobě. Letos ale pro rezoluci hlasoval rekordně nejvyšší počet členských zemí – 187! Proti byly jen tři země: USA, Izrael a Palau (v Tichomoří). Micronésie a Marshallovy ostrovy se zdržely hlasování.

„Stále nám říkají, že naše údajné hospodářské neúspěchy svádíme na embargo. Proč nám ho tedy nezruší, aby nám tento důvod k výmluvě odpadl?“, kladla spíš řečnickou otázku jedna významná kubánská diplomatka, se kterou jsem hovořil před týdnem.

Nejen na Kubě, ale i v USA stále víc lidí označuje americké embargo vůči Kubě za zbytečnou relikvii studené války, která dnes nemá žádné odůvodnění. Embargo Spojených států je tu už čtyřicet sedm let a vláda Castrů na Kubě ani jejich socialistická revoluce nepadly. Embargo se zcela minulo účinkem. Navíc trvání na něm působí směšně dnes, kdy Kuba čile obchoduje s Čínou, Kanadou, Venezuelou, dalšími zeměmi Latinské Ameriky i Evropské unie. O tom, proč je toto embargo spíš blokádou, jsem psal ve svém blogu 18. září poté, co její prodloužení podepsal nový americký prezident Barack Obama. K termínu blokáda se přikláním proto, že má extrateritoriální dosah.

Rostoucí úloha Španělska

Minulý týden také vyšlo najevo, že USA požádaly Španělsko, aby se stalo jakýmsi prostředníkem v jejich vztazích s Kubou. Podrobnosti o tom přinesl španělský list El País a odvolával se na své nejmenované diplomatické zdroje. Podle nich při nedávném (13.října) rozhovoru v Bílém domě měl Obama přes španělského premiéra José Luise Rodrígueze Zapatera vzkázat Havaně, že Washington nemůže učinit další vstřícný krok, dokud ho neudělá Kuba.

A právě ohledně oněch vstřícných kroků panují ve světě a světových médiích určité nejasnosti. Jako významná se totiž často prezentují nedávná opatření Baracka Obamy, který zrušil omezení, jež před tím Američanům kubánského původu zabraňovala v jejich cestě na ostrov. Změkčil také předchozí omezení týkající se zasílání peněz z USA rodinám na Kubu. Ale pozor, jde o zrušená omezení pro Američany kubánského původu. Nikoli tedy pro všechny Američany, ale jen pro přibližně 1 až 2 % z nich. Havana čeká na nepoměrně větší vstřícné kroky, jako je například právě modifikace či úplné zrušení hospodářského embarga a další.

A proč si Barack Obama vybral jako prostředníka Španělsko? Nepochybně jde v Evropě o zemi, která je Kubě a hispánské Americe kulturně nejblíž. Mají společnou minulost, jazyk a navzájem si nejvíc rozumí, co se životního stylu a potřeb týče. A v další řadě, Španělsko bude od 1. ledna předsedat Evropské unii. Madrid už zveřejnil jako jednu ze svých hlavních priorit pro předsednictví právě vztahy s Latinskou Amerikou.

Fidel, Raúl, Juanita a CIA

V Miami mezitím novinářka María Antonieta Collinsová vydala knihu pamětí Juanity Castrové (titul: „Fidel a Raúl, mí bratři. Tajná historie“). Dnes šestasedmdesátiletá mladší sestra bratrů Castrových v ní přiznává, že v první polovině šedesátých let spolupracovala na Kubě se CIA. Dokážu si představit, že její svědectví na Kubě posílí Fidela Castra a jeho stoupence, protože budou mít další důkaz o tom, jak se je „americké impérium“ snažilo všemožně a nejrůznějšími cestami zničit a jak se to nepodařilo. V jiné knize svých pamětí píše naopak Fidel Castro, kolikrát se ho CIA, především v prvních letech jeho vlády, snažila zabít, a uvádí se číslo kolem šesti stovek. Případy nejednoty u vlivných a vládnoucích rodin v Latinské Americe jsou přitom docela časté. Jedním z nejznámějších případů je například rodina bývalé nikaragujské prezidentky Violety Barriosové de Chamorro, která byla ve své době téměř stejnoměrně rozdělena na sandinisty a opozici.

Sám Fidel Castro mezitím dál ukazuje, že je zřejmě zcela nezničitelný. Tři roky poté, co ho anticastrovská opozice už prakticky pohřbila, je znovu celkem ve formě. Tvrdí to aspoň šéfka Světové organizace zdraví (WHO) Margaret Chanová, která ho v uplynulém týdnu navštívila. Mluvila s ním dvě a půl hodiny a říká, že se velmi bystře orientoval ve veškerém aktuálním světovém dění. Po schůzce ji prý vyprovodil až ke vchodu do své rezidence bez známky únavy. Fidel Castro už se přitom tři roky neukazuje na veřejnosti poté, co se podrobil složitým operacím zažívacího traktu.

Symbol revoluce
Symbol revoluce
Více fotek
  • Symbol revoluce autor: Filip Kanda, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/721/72033.jpg
  • Současná Kuba autor: Filip Kanda, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/12/1120/111946.jpg
  • Juanita Castrová zdroj: guardina.co.uk http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/12/1200/119996.jpg