Jak se tak před volbami mluví

„Milí voličové! O svých protikandidátech nemohu říci nic dobrého. (…) Bohužel ani slovo 'lotr' nevystihuje dobře soukromou i veřejnou činnost mých pánů protikandidátů, i snažím se vystihnout lépe jejich charakter, aniž bych je urážel slovem 'padouch'. Ovšem ten, kdo je zná, ví pozitivně, že slova 'lotr' nebo 'padouch' jsou přespříliš mírná a naprosto nedostačitelná ke správnému vyjádření se o jejich charakteru. (…) Nerad bych vám podrobně vyličoval jejich život soukromý a činnost veřejnou, za kterou skrývají se největší zločiny a nejhnusnější povahy. Připadá mně to trapné a nechutné dotýkat se této morální špíny a toho bahna, ve které se brodí moji velectění páni protikandidáti až po krk. (…) I kdybych nekandidoval, nemohl bych docela mlčet, ale tím méně mohu mlčet teď, když ucházím se o vaši důvěru a kdy i jiní se o vaši důvěru ucházejí, kteří ovšem by udělali nejlépe, kdyby vzhledem ke svojí odporné minulosti zůstali pěkně doma a nelezli s máslem na hlavě na slunce. To máslo se začíná tak pěkně rozehřívat, že topí se až po krk v hnusu, špíně a kalu.“

Že to zaznělo v některé z předvolebních řečí, je zřetelné. Zkuste uhodnout, na kterém sněmu, sjezdu, kongresu, setkání s voliči… Či že by ve sněmovně? Nebo snad ta vřelá slova o svých protikandidátech pronesl některý politický lídr v Otázkách Václava Moravce?

A jak mluví náš kandidát sám o sobě?
„V dějinách celého lidstva vyskytl se jen jedinec tak všestranně dokonalý, a to jsem já.“ A na jiném místě: „Svět musí přijít k tomuto názoru, lidstvo musí mne náležitě ocenit, a to nejen mé velké vlohy a obrovské schopnosti, nýbrž hlavně můj báječný talent a neporovnatelně ryzí charakter.“ Citujme dále: „Nestyďme se veřejně přiznat ke svým přednostem! (…) Upejpavost je nejhorší stránka lidské povahy. Je to podvod, zahalený v roušku skromnosti, a právě ode mne, muže tak velice zasloužilého o (…) politiku a život veřejný, bylo by hanbou, bylo by hříchem, páchaným na českém národě, kdybych ho nechával v nejistotě o tom, jsem-li, či nejsem geniální člověk.“

Toto vše už bylo veřejně řečeno. Ale jsou ještě připraveny věty, jež se chystá proslovit, až se bude blížit vášnivá volební ejakulace. Nejprve o svých protivnících: „Vezměte si prvního (…), stejně jako znáte druhého i třetího, ale ten první stojí za osmnáct, ten druhý za dvacet bez dvou a ten třetí za čtyřiadvacet bez šesti. Jaká krásná trojice se sešla. (…) První zprznil vlastní babičku, druhý tchyni a ten třetí cizího dědečka, když šel do lesa na roští! S takovou průpravou pro další život nemohli ovšem nic lepšího dělat, nežli že kradli, kde se dalo a kam měli přístup.“

Jak úderné, jak označující, jak vítězné! Že nepravdivé? Nebo alespoň k diskusi? Záleží na tom? Podstatné přece je, že to časuje drtivý a patetický závěr řeči: „A nyní, oklamaný lide, zanedlouho přistoupíš k volebním urnám, abys dal svými hlasy průchod svému smýšlení a najevo dal, koho z těch tří lotrů, pravím to opět bez příkras, chtěl bys mít (…) v parlamentě.“

A vyvrcholení předvolební řeči o sobě: „Jsou skutečně chvíle v mém životě, kdy šeptám si sám pro sebe, jsa nadšen nějakým vlastním činem: 'Můj bože, já jsem pašák!'“

Tyto věty, vážení přátelé, jsem si nevymyslel. Jsou skutečně spjaty s volbami a předvolební kampaní. Zazněly v restauraci pana Zvěřiny, časem zvané Kravín, v Praze na Vinohradech, ve volebním  roce 1911. Pronesl je kandidát Strany mírného pokroku v mezích zákona Jaroslav Hašek. Jeho strana získala nakonec třicet šest hlasů. Oni to její otcové – zakladatelé taky nemysleli vážně. Však poslechnete-li si veřejné projevy některých současných kandidátů, kteří se chystají získat zdaleka větší podpory „svých“ občanů, narazíte na podobnost ne právě čistě náhodnou. A tihle naši pašáci to vážně myslí; setsakra vážně! Tedy než půjdete k urnám, přečtěte si Haškovy Politické a sociální dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona. Zasmějete se. Pak už to taková sranda nebude.

Jaroslav Hašek
Jaroslav Hašek