Řezničtí psi za časů politické korektnosti

Politická korektnost, tak vyhraněná, že se člověk bojí říci samozřejmosti jako třeba, že Žid je neárijec, stejně tak jako že homosexuál je gay, ve mně vyvolávala a stále vyvolává úzkost. Žižkov, v němž jsem vyrůstal, byl prostředím velké směsky, nicméně zdali se tam něco pěstovalo, pak korektnost v pojmenovávání a charakteristikách jednotlivců i skupin to nebyla. I řada mých pozdějších zkušeností byla získávána v místech často spíše nekorektních. Přesto jsem však časem pochopil, že tato „korektní“ pravidla chování, přestože někdy působí groteskně, jsou nutná, abychom se navzájem skupinově nepožrali, když už nás všechny doba dovedla k tomu slézt se na jednom pískovišti, zvaném zeměkoule.

Byť mám pořád pocit, že by se to tak úplně nemělo přehánět. Nedávno jsem četl anglickou detektivku, v níž policajt objeví na místě, kde parkoval jemu podezřelý muž černé pleti, několik lahví od alkoholu, a při hlášení řekne: „Rum Wray and Nephew, pane. Jamajský – jak černoch káže!“ A dostane se mu od velitele: „Nechte si ty rasistické kecy.“ Těžko soudit. Možná extrémní vyžadování korektnosti časem přivodí normálnost a lidskost. Ale také třeba naopak: vzbudí odpor a vyvolá opačný extrém. Psycholog Slavomil Hubálek říká, že nebýt často až směšného vyžadování této korektnosti v naší kultuře, nebylo by ve vládách tohoto civilizačního okruhu žen, lidí různé barvy kůže a rozličných ras. A vlastně mě napadá, třeba i Shakespeare skrze Othella měl v koutku duše vizi politické korektnosti: vždyť – mouřenín ve vysoké funkci benátské republiky, muž čestný a hrdinský, byť důvěřivý, a značný hajzl Jago, bílý jako křída. Ale když člověk vzpomene na Kupce benátského – tam avonská labuť příliš politickou korektnost nepodporuje… to bychom se zapletli… Ostatně tak nejednoznačně je to s touto korektností vždycky.

V poslední době se projevili hodně politicky nekorektně dva pánové. Jaromír Dušek a Mirek Topolánek. Stokrát může Dušek a jeho obhájci říkat, že dokud situaci na železnici nazýval korektními výrazy, nikdo si toho nevšímal. Teprve když začal hulákat narážky na homosexuální mafie, dostalo se mu pozornosti. Puberťácký a intelektuálně pokleslý vtip o upadlé tužce klasifikuje tohoto odborářského předáka jako nevychovaného hulváta. A jestliže Topolánek říká, že výroky o pánech Slamečkovi a Fischerovi byly proneseny soukromě a pak nefér způsobem vyneseny na veřejnost, má možná pravdu, nicméně kde je potom jeho politická kvalifikace? Politik nemůže takhle hulvátsky a hloupě žvanit a pak si myslet, že omluva to zachrání. Když už byla řeč o oné anglické detektivce. Padnou v ní i tato velitelova slova: "A taky tu nechci vidět vytažené žaluzie – je mi úplně jedno, jak velké horko venku je. Novináři mají zatím klid zbraní, ale těžko říct, jak dlouho jim to vydrží. Takže ještě jednou opakuji, protože podobných upozornění není nikdy dost: buďte obezřetní!" Což, myslím, platí pro politiky stejně jako pro policisty. Novináři jsou prostě všude jako protivné vši. A sají krev lidí veřejně známých, aby se sami uživili. Lze si o tom myslet leccos, ale je to tak.

Hlavní problém ale je, že řečeným pánům (nejen jim, hulvátstvím naše veřejná scéna kypí; módně: napříč politickým spektrem, též i spektrem občanským) se nedostává ne pouze politické korektnosti, nýbrž i toho, co se od věků zve obyčejně slušnost a vychovanost. „Kindrštůbe chybí!“ – můžeme hezky česky doplnit. Doba je hulvátská. Chováme se k sobě jako řezničtí psi. Užívání oněch „kouzelných slovíček“ jako „děkuji“ a „prosím“ mizí. Leitmotivem doby je asertivita, kterou většina zaměňuje za sprostotu. Životní filozofií je pak sebevědomí a sebeprosazení, jež si převažující část lidí plete s válcováním druhých. Cosi jako politická korektnost je záležitost zcela vytržená z celkového milieu současnosti: jak očekávat toleranci a slušnost vůči rasám a menšinám, chybí-li obecně úcta, respekt a ohled ke stáří, slabosti, handicapu… To není moralizování. Pouhé konstatování. A politika je kompost vzájemné neohleduplnosti a urážení, přičemž politici ze své značné části jsou rostliny, jimž se v tom daří. Vždyť to, co z nich padá, stává se hnojem pro růst jejich nových květů.

Jaromír Dušek
Jaromír Dušek
Více fotek
  • Jaromír Dušek autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/15/1480/147966.jpg
  • Mirek Topolánek autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/15/1467/146676.jpg