Čeština před kamerou (101)

Když se někdy v půli června roku 2009 stal novým (druhým, dalším?) domovem pro české Romy kanadský Hamilton, natočil redaktor Zpravodajství ČT reportáž, v níž vystupoval i Petr Červeňák. Krátce nato přišla do redakce reakce. Napsala ji paní Svatoslava Červeňáková a já si dovolím část jejího dopisu ocitovat ve zkrácené, ale nekorektorované verzi.

Ráda bych se vás pane redaktore zeptala, proč jste si vybral právě zrovna jméno Červeňák, když status získalo dalších 48 osob. Již několik let je příjmení Červeňák zneužíváno coby synonymum pro Romy. Kdysi ho v kauze Ústí začala užívat dr. Klára Samková. Proč to děláte? Je to shoda jmen nebo jste vy s paní advokátkou příbuzný a na užívání tohoto příjmení si zakládáte svoji popularitu? Žijeme s rodinou již 25 let v severních Čechách s manželem podnikáme a příjmení Červeňáková nosím již téměř 30 let. Byla bych ráda pyšná nejen na naši vykonanou práci a naše dvě děti, ale i svoje příjmení, kterému děláme čest svými skutky. V době ústecké aféry jsem byla ještě trpělivá. I příbuzní mi radili, až se medializace našeho příjmení nebojím a nevšímám si jí. Bohužel to nejde, protože je to zkrátka synonymum. Proč neužíváte i jiná příjmení? Velmi mě to zraňuje a pečlivě to sleduji. Ale nechci prožít život čekáním u zpráv s připraveným blokem a tužkou, co kdyby se nějaká zpráva s Červeňákovými objevila! Žádám vás, abyste ve svých příštích reportážích začali konečně užívat i jiná příjmení Romů, o kterých informujete širokou veřejnost. Pevně věřím, že moje příjmení v televizi už neuslyším.

Co na tohle odpovědět, jak zareagovat. Richard si tehdy nevybral svého respondenta záměrně, zcela lze odmítnout i myšlenku, že by tím chtěl diskreditovat tohle příjmení či jednu konkrétní rodinu Červeňákových. Jde zkrátka podle dat Českého statistického úřadu o jedno z nejfrekventovanějších příjmení, která se objevují u těch, kteří se hlásí/hlásili k romské národnosti. Ten pán se zkrátka tak jmenoval, byla náhoda, že si Richard Samko vybral právě jeho.

Ono by bylo zajímavé sledovat, jak se bezprostředně po vzniku České republiky začaly zobrazovat menšiny v médiích (jak byla např. v souvislosti s migračním zákonem prezentována romská identita a příslušnost k ní). Vzpomeňme, že tehdy republikán Sládek odmítl slovo Rom (které mimochodem často odmítají i Romové sami) s tím, že slovníky spisovné češtiny znají jen slovo cikán (Romové často sami o sobě hovoří nikoli pejorativně jako o cik/gánech.)

Divačkou takto postavená kritika se zužuje pouze na oblast lidských příjmení – tedy těch „slov“, která přisuzují člověku identitu jmennou, konkrétní, občanskou. Celá ta věc je ale širší. Jde tu hlavně o to, jak média zobrazují právě menšiny: vytváření stereotypů by mohlo vést k tomu, že by pak ti, kteří se jmenují třeba Deme/éter mohli pociťovat křivdu, když se objeví jejich příjmení ve spojení s nějakým skandálem, problémem, porušením zákona. Jenže vytvářejí současná média tenhle stereotyp, kdy cikán = provinilec, asociál? Kdy slušný Rom neexistuje? Myslím, že o tohle média neusilují. Snaží se pravdivě/objektivně/co nejlíp zobrazit realitu. Je-li hříšník Rom, proč to nenapsat. Téma romské kriminality se objevuje v komentářích, v nichž bývá špatná zkušenost s asociálními Romy uváděna jako důvod skrytého rasismu české společnosti. To lze často vidět v komentářích a objevuje se i ve zprávách o násilných trestných činech Romů. Jejich formulace vycházejí často z tušeného či cítěného předpokladu příčinné souvislosti mezi kriminalitou Romů a útoky proti nim. Tento předpoklad příčinné souvislosti mezi romskou kriminalitou a útoky na Romy určuje pak i způsoby toho, jak jsou chápány a vysvětlovány pojmy rasově motivovaná vražda, rasově motivovaný trestný čin. Mezi pachatelem a obětí nesmí být žádný vztah, zhusta se ani neznají a jediným důvodem, proč mezi nimi k něčemu došlo, je motiv rasový.

Často i dobře míněné snahy médií o pozitivní obraz Romů dosahují opačného než původně zamýšleného účinku. Nelze ale říct, že by média byla nekorektní, jednostranná a menšinám ubližovala. Ukazuje i opak, viz např. útoky na malou Natálii ve Vítkově. Těžko se v tom člověk orientuje, pohybujeme se na tenkém ledě a navíc v otázce velmi ožehavé. Možná lze říct, že to, co by mělo negativní obraz Romů zpochybňovat, je médii zobrazováno jako výjimka (slušná romská rodina), a tak se vlastně ten pokus o vyvrácení předsudku mění banálně kruhem v jeho jakési potvrzení.

Řečeno jinak: titulky typu: Ukrajinec ubodal svého kolegu. Asiaté dál prodávají padělané zboží. Romové neplatí nájem. ty stereotypy dál vytvářejí. Jenže jak to chcete říct jinak, a taky ale, proč by to média měla říkat jinak, když je to pravda? Přehnaná korektnost vede k hyperkorektnosti a ta je chybná všude a vždycky. Nechci se do toho zamotávat, myslím, že Červeňákovi se nemusejí stydět za to, že se jmenují Červeňákovi, pokud žijí morálně, pak není důvod. Je to prostě shoda jmen a i když chápu tuhle přecitlivělost na to, že moje příjmení je vláčeno médii v negativních případech, připadá mi přesto tahle reakce až příliš bebínkovská a ublíženecká. Myslím zbytečně. Jak asi bylo mé sousedce, která se jmenuje Helena Čermáková, v době, kdy se zjistilo, že její jmenovkyně zabila v Kladně svou vlastní malou dceru. Sousedka v tu dobu taky měla malé dítě – holčičku.

Skončím otázkou, či spíš vás poprosím o názor. Jak se vám líbí spojení např. miliardář Zdeněk Bakala, miliardář Radovan Krejčíř? Jde o korektní obrat? Je nutné tam to numerativní substantivum uvádět? Nepředjímají právě tímhle média další stereotyp? Dá se k miliardě/miliardám přijít legálně???