Svět podle Zdeňka Velíška (167)

Do posledního vydání Evropských událostí na ČT24 jsem zařadil vlastní reportáž o tom, jak se francouzský stát, okresy, obce, a hlavně občanská společnost chovají k francouzským Romům, jak se na to dívají samotní Romové a jak vůbec žijí. Do pětiminutové reportáže se ovšem nevejde ucelený a plastický obraz tak složitého fenoménu jako je to, čemu se říká romská otázka. Rovnou ale dodám, že ve Francii je romská otázka zastíněna otázkou přistěhovaleckou, tedy problémem soužití s mnohem početnějšími menšinami, než je romská.

„Kočující lidé“

Sotva jsem tu napsal první tři věty, hned je co vysvětlovat. Leccos už jsem se pokusil vysvětlit letos 23. března a 27. a 28. dubna loňského roku, ale leccos se dá ještě dodat.

Před čtrnácti dny jsem tu objasňoval, proč ve Francii nelze Romy narozené ve Francii ani pojmenováním Rom vyčleňovat z národní komunity, právě tak jako z ní nelze vyčleňovat Francouze jiného etnického původu (třeba arabského, vietnamského, atp.). Zbývá ještě říci, že na druhé straně je ve Francii hodně těžké Romy do národní komunity začlenit, když nejde jen o pojmenování ale o činy. Asi vám teď připadá, že jednou větou popírám tu druhou. Obě platí. Jen napsané takhle pohromadě, ilustrují kontrastně pravý stav věcí ve francouzské společnosti.

Svoboda a plot

Nabízím vám kousek textu francouzského ministerstva sociálních záležitostí, práce a solidarity z listopadu 2002, který se zabývá zřizováním „stanovišť“ (aires d´accueil) pro „kočující“, tedy pro Romy.

"Kočování je obvyklou tradicí pro většinu Romů (v orig. tziganes)…. Z hlediska jejich přemisťování z místa na místo je možné rozlišovat mezi těmito typickými situacemi: některé rodiny kočují celoročně po více či méně navyklých trasách v hranicích okresu, kraje, státu či dokonce Evropy. Jiné přezimují na jednom místě a na cestu se vydávají na jaře. Další kategorie pak si zcela zachovává zvyky ubytovací, tedy bydlení v karavanech, avšak upustila již od zvyku kočovat."

Tento citát je částí úvodu (preambule) k podrobnému popisu závazných norem pro zřizování „stanovišť“ pro „kočující“ tedy pro Romy. Ve Francii totiž specielní zákon, takzvaný Bessonův zákon, z r. 1990, vytváří Romům (kočujícím lidem) podmínky pro tradiční způsob života a pro „kulturní svébytnost“, a to tím, že jim právně garantuje a materiálně zajišťuje podmínky pro kočování. Konkrétně: Bessonův zákon stanoví městům nad 5000 obyvatel povinnosti zřizovat „les aires d´accueil“, tedy vším potřebným vybavené karavan-kempinky (řečeno naší terminologií). Novela Bessonova zákona z r. 2000 stanoví pak státu povinnost podílet se ze 70% (!) na výstavbě těchto stanovišť pro kočující. Jak taková tábořiště vypadají, můžete vidět v reportáži, na kterou v prvním odstavci odkazuji.

Francie tedy na jedné straně Romům umožňuje mít to, na čem lpějí (určitou volnost, svobodu), a to v důstojných podmínkách velmi solidně zařízených tábořišť. ALE na druhé straně: existence tábořišť za hranicemi měst udržuje trvale „plot“ mezi většinovou společností a „kočovníky“ (z nichž převážná většina, jak jsem se přesvědčil, kočuje v pravém slova smyslu už jen málo). Na základě vlastních reportérských zkušeností mohu říci, že v kraji Auvergne, kde jsem o situaci Romů natočil několik reportáží – jednak v r. 1999, jednak loni – Romové, s kterými jsem se seznámil, netrvají na své kočovnické tradici. Na druhé straně mohu také potvrdit, že bydlení v karavanech (donedávna v maringotkách) v táborech za branami měst, jim většinou není proti mysli. Zejména pokud se živí sběrem kovového šrotu či jiného odpadu, který potřebují někde skladovat. V „kamenných domech“ by to nešlo.

Tento druh obživy ale francouzským Romům už řadu let bere moderní praxe racionálního sběru a svozu tříděného odpadu. Romové jsou vyřazeni ze hry a neumějí se s tím vyrovnat. Táboření za humny měst ztrácí svůj původní smysl. Zůstává však živou tradicí, která je pro malou etnickou komunitu, obklopenou velkým národním společenstvím, čímsi podstatným pro zachování vlastní identity. Zůstává ale pro mnohé z nich nedobrovolným osudem. Neboť na legálních, opravdu solidně vybavených „stanovištích“, táboří jen část Romů. Další jsou odkázáni na nelegální „divoká“ tábořiště. Kdo zná Francii ze silnic, vidí jich bezpočet. Je ovšem třeba říci, že jistou část, možná většinu, divokých tábořišť už obývají rumunští, nikoli francouzští Romové.

Rozpor i logika

V tom všem, co jsem se tu pokusil postihnout, je jak rozpor tak logika. Jistě sami vidíte, v čem je francouzské řešení „romské otázky“ zpochybnitelné. Také to vidím. Ale na druhé straně vidím širokou účast francouzské občanské společnosti na odstraňování negativních stránek koexistence s Romy. Romové nejsou na svých tábořištích, včetně těch divokých, tak docela opuštěni (viz reportáž). Je kolem nich síť občanských sdružení, která mají snahu zvýšit jejich přizpůsobivost, vypěstovat v jejich dětech návyk na školu a dospělým otevřít cestu na pracovní trh a do současné evropské civilizace.

Odpovězte si sami na otázku, zda to, co jsem v minulém a v tomto komentáři popsal, je pozitivní či negativní, horší či lepší než u nás. Já jsem se dnes i minule snažil o chladnou objektivitu (což pár čtenářů, kteří mi vyčetli obdiv k francouzským metodám, nepostřehlo). Dnes hodlám být neobjektivní jen v tomto závěru: Nesetkal jsem se ve Francii s projevy tak brutální antiromské xenofobie, jaké se teď množí u nás. Projevy diskriminace romského etnika se ve Francii vyskytují, projevy jeho nepřizpůsobivosti také (měl bych řadu příkladů), ale všechno se odehrává na jiné kulturní úrovni, než na jakou si teď zvykáme my.

Zdeněk Velíšek mezi francouzskými Romy
Zdeněk Velíšek mezi francouzskými Romy
Více fotek
  • Zdeněk Velíšek mezi francouzskými Romy autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/16/1554/155365.jpg
  • Výstavbu tábořišť financuje okres a stát autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/16/1554/155370.jpg
  • O kompletní sociální vybavení se dělí dvě rodiny autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/16/1554/155368.jpg
  • „Divoké“ tábořiště - r. 1999 autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/16/1554/155373.jpg
  • Přijíždí ambulantní „školička“ autor: Antonín Mittelbach, zdroj: Antonín Mittelbach http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/16/1554/155369.jpg