Svět podle Zdeňka Velíška (168)

Protiraketový štít je, jak se zdá, znovu aktuálním politickým tématem. Objevují se i data, kdy bude co dojednáno a kdy vybudováno. A je tu i jedna okolnost nového systému protiraketové obrany, která odlišuje nový Obamův projekt „štítu“ od starého Bushova. „On nebude americkou protiraketovou obranou, on je alianční obranou, bude alianční protiraketovou obranou…“, řekl ministr zahraničních věcí Kohout v Otázkách Václava Moravce 18. 4. 2010.

Teď už doopravdy? 

Řada českých politiků bývalé vládní koalice se asi bude ošívat, bude-li mít potvrdit tento rozdíl obou protiraketových systémů, protože totéž tvrdili i o tom starém Bushově. O něm ale NATO na svém summitu v Bukurešti v r. 2008 v usnesení prohlásilo jen to, že prostuduje možnost propojit ho s plány NATO na protiraketovou obranu.

Starý štít je historie. Co se nového týká, výroky generálního tajemníka NATO ještě zcela nepotvrzují, že je alianční, nebo že bude alianční. Nasvědčují ale tomu, že Fogh Rassmussen o to bude na příštích zasedáních NATO velice usilovat. „Potřebujeme rozhodnutí nadcházejícího listopadového summitu, že protiraketová obrana našich národů a území je alianční mise,“ řekl Rasmussen na březnovém summitu NATO. (Mediafax a Reuter´s). A zároveň dodal to, co je, řekl bych,leitmotivem jeho výroků o protiraketové obraně od chvíle, kdy nastoupil do funkce generálního tajemníka NATO: "Rovněž musíme prozkoumat všechny možnosti ke spolupráci s Ruskem." Podle něj by měla Moskva vidět protiraketový deštník jako „příležitost spíše než hrozbu“ (stejný zdroj). V předchozích projevech opakovaně navrhoval přímou ruskou účast na systému protiraketové obrany a nevynechal ani příležitost, kterou k tomu dal podpis nové rusko-americké odzbrojovací smlouvy: „Zapojení Ruska do budování společné bezpečnostní politiky by přispělo k dalšímu omezení zbrojení,“ řekl na počátku dubna.

Alianční nebo americko-ruský?

Zatím stále není jisté, zda generální tajemník NATO získá pro myšlenku zabudování amerického protiraketového štítu do obranné koncepce NATO všechny členy Aliance. Bude to ale mít pravděpodobně mnohem snazší, než by to byl měl jeho předchůdce Scheffer, jehož úkolem bylo získat západoevropské členy NATO pro stejnou věc, ale tehdy se to týkalo Bushova štítu. Vzhledem k odllišnostem Obamovy koncepce protiraketové obrany od koncepce Bushovy, bude teď možná souhlas evropských členů NATO záležet hlavně na tom, zda se od nich bude chtít jen zvednout ruku při hlasování, nebo také projekt spolufinancovat. Že slovo „alianční“ by mělo znamenat také aliancí zaplacený, to myslím nebere v potaz ještě ani česká zahraniční politika, která o účast na něm projevuje vážný zájem.

V NATO se také nemusí najít jednomyslný souhlas s úsilím o zapojení Ruska do protiraketového štítu nebo, obecněji, do bezpečnostních systémů transatlantické aliance. A to úsilí je nyní velmi výrazné jak u generálního tajemníka NATO, tak v americké zahraniční politice. Přidružuje se k němu podobně markantní snaha EU o smluvní zpečetění partnerských vztahů s Ruskem, motivovaná především energetickou závislostí na něm.

Doplňme obraz ještě spekulacemi o úmyslech druhé strany: Medvěděvovo varování před vybudováním amerického protiraketového štítu v Evropě vyslovené při podpisu smlouvy START 2 v Praze nemuselo být přímo výzvou k upuštění od jakéhokoli záměru vybudovat protiraketovou obranu, ale skrytým vybídnutím k vybudování takového systému, který by nebyl ani americký, ani alianční, ale americko-ruský nebo třeba i americko-rusko-alianční. Dává to smysl, když si vedle Medvěděvova varování  postavíme jeho naléhání na to, aby západní struktury a vlády věnovaly pozornost jeho návrhu na nové bezpečnostní uspořádání v Evropě, s nímž přišel už v říjnu 2008 (na schůzce se Sarkozym v Evianu) a neodbytně ho pokaždé připomíná, přesto, že na něj zatím z EU, z NATO ani z Washingtonu nezaznamenal příznivý ohlas. Dává to smysl, když si navíc k těmto mým spekulacím a k tomu, co jsem tu napsal 9. 3. 2010, přidáme ještě to, co píší jiní o významu gest ruských státníků v souvislosti s úmrtím a pohřbem polského prezidenta. Nejdál šla ve spekulacích komentátorka New York Times Judy Dempseyová: „Smíření Polska a Ruska by uzavřelo jednu z posledních kapitol důsledků druhé světové války a tak by přispělo k větší stabilitě a jednotě v Evropě. Za čas by se Rusko mohlo hlouběji integrovat do evropského celku a najít v něm svou roli, zatímco Spojené státy posouvají své priority od Evropy k Číně.“ (International Herald Tribune z 15. 4.).  

Kdyby mi byl vlastní sarkastický humor, napsal bych teď: „Vyberte si svého Velkého Bratra!“ Ale radši napíšu, že Judy Dempseyová je jen jedna z mnoha dobrých novinářských osobností naší doby.

Anders Fogh Rasmussen
Anders Fogh Rasmussen
Více fotek
  • Anders Fogh Rasmussen autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/15/1477/147641.jpg
  • Radar autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/12/1118/111740.jpg
  • Dmitrij Medvěděv a Barack Obama autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/16/1570/156987.jpg