Čeština před kamerou (102)

Nenapadlo by mě, že se v Češtině před kamerou dostaneme i k tomuto tématu. Otevřel ho svými výroky předák, odborář Jaromír Dušek. Kdo sledoval v minulých dnech média, ví, že vesměs negativní odezva na sebe nenechala dlouho čekat. Čeština před kamerou si ale posvítí na to, co nabízí čeština pro vyjádření homosexuality. 

Nejdřív bych se rád zmínil o tom, že termín homosexualita se nejčastěji užívá pro označení homosexuálního (lépe snad homoerotického) chování. Sami homosexuálové, ať už ženy, nebo muži ho neužívají ani rádi, ani příliš. Důvod udávají veskrze jediný: ze slova příliš čiší akcent sexu, a priori pak můžou být homosexuálové chápáni jako tvorové především sexuální - tedy ti, pro které je sex základem. A stejně tak jako se neuvádí u jiných, že jsou heterosexuálové, není nutné zdůrazňovat opak, tedy homosexualitu. Korektnější a přijatelnější je pak užívání slov: gay - lesba. A tady druhá poznámka: lesba, nikoli lesbička. Ten zdrobnělý tvar není přijímán s nadšením, uráží a některým lesbám vadí, jsou-li zdrobňovány (lesbička - holčička). 

V únorovém číslu časopisu Vesmír - autoři článku pánové Procházka a Weiss nemohli tušit, že se pan Dušek dopustí tohoto verbálně trapného poklesku, a nemůžou být v žádném případě proto podezírání z publikační účelovosti -  je zajímavé pojednání o homosexualitě, jejích příčinách, výskytu a „terapii“.  Pro dříve trestanou a zapuzovanou „nemoc“ (posedlost) dnes neexistuje žádný důkaz toho, že by vyvolávala nějakou psychiatrickou patologii či jí byla vyvolávána. V minulosti její zařazení mezi poruchy umožňovalo ostrakizaci dotyčných, často osudovou. Změnu v přístupu přinesla doba, větší informovanost a snad i tolerantnost většinového heterosexuálního obyvatelstva. Autoři kromě jiného uvádějí s odvoláním na výzkum Američana Alfreda Kinseyho (mimochodem skvěle udělaný stejnojmenný film), že asi 4 % lidí jsou homosexuály; zkušenost s homosexualitou jich má však podstatně víc. Současné výzkumy tuhle statistiku zatím příliš nepotvrzují; zastoupení leseb a gayů v populaci zatím stanovit přesně nelze. 

Ještě než přejdeme k některým pohledům bohemistickým, chtěl bych uvést ještě jeden odkaz na zajímavý článek ve Vesmíru. Je od prof. Břetislava Vachaly, egyptologa a arabisty. Zamýšlí se nad chápáním homosexuality ve starém Egyptě, kde základem byla heterosexuální rodina. Prof. Vachala uvádí jako hezký příklad radu chrámového písaře Aniho (někdy z roku 1300 před naším letopočtem): Vezmi si ženu, dokud jsi mladý, aby ti mohla porodit syna. Jestliže ho zplodíš, dokud jsi mladý, vychovej z něho řádného muže. Šťastný je člověk, který má hodně dětí, pro hojnost dětí ho lidé budou ctít. Ožeň se, dokud jsi mladý. Až založíš si vlastní domácnost, stále měj na paměti svého potomka. Vychovej ho řádně, stejně jako matka vychovala tebe. (Tedy mravnost nade vše. A tady to nemyslím vůbec nějak jízlivě nebo ironicky.) 

Jak ale prof. Vachala uvádí, ve světě bohů se s projevy homosexuálního chování setkáváme. Na papyru Chestera Beattyho je zachycen převyprávěný příběh asi z roku 1160 před naším letopočtem. Dva bohové Sutech a Hor spolu popíjeli a bavili se, chtějíce zanechat svárů, které mezi sebou měli. Sutech pak navrhl Horovi, aby šel k němu. A když pak měli přichystány postele a ulehli, stalo se, že Sutechovi se vzpřímil úd a vložil ho Horovi mezi stehna. Hor si však stačil dát ruku mezi stehna a tak zachytil Sutechovo semeno. Ten nelenil a jsa zděšen, co se stalo, šel za svou matkou Esetou. Ta zděšeně vykřikla, vzala měděný nůž a uřízla Horovi ruku, hodila ji do vody a dala mu novou… Radikální čin matky Esety sice zjemňuje nová, náhradní ruka, jíž obdarovala svého syna, nicméně to vypovídá o postoji k homosexualitě (nebo těmto prasárnám, užito slovníku někdejšího poslance Pavla Tollnera). 

V češtině se užívá vedle neutrálního slova gay i příznakové buzerant, odtud pak i např. bukvice. Objevují se i přechýlené podoby buzerantka. Tato slova bychom mohli označit jako vulgarizmy. Ne však vždy. Rozhodující je komunikační situace, v níž je slovo buzerant užito. Uvnitř gay a lesbické komunity může být chápáno jako nehanlivé. Lze se domnívat, že slovo buzerant se do češtiny dostalo přes němčinu ze severoitalského buzarada, které označuje sodomii. Buzarada má pak svůj původ zřejmě v pozdnělatinském bugeru (pův. bulgaru). Kdysi označovalo příslušníka hnutí  bulharských bog/homilů. Naopak ti bez víry - bezvěrci - byli označování jako kacíři a samo kacířství pak s sebou neslo představy sexuálních orgií, nevázanosti. A tak došlo pak i k přenesení původního slovního významu. Novější je pak tvar buzerovat, tedy týrat, pronásledovat někoho nesmyslnými malichernými požadavky; sekýrovat. V němčině se často používá neutrální označení „der Schwule“, vzniklé z hanlivého „die Schwuchtel“. Možná ještě dodám, že v Machkově Etymologickém slovníku jazyka českého se uvádí i slovo buzikán pro označení turecké velitelské hole, zbraně, která byla podobná palcátu. 

Čeština nezůstává za němčinou pozadu. Patrikův Ouředníkův Šmírbuch jazyka českého uvádí: buzík, buzec, buzuluk, čimelík, teplajzník, bóžiček, tetka, hyacint, kuřbuřt, růžovej pežot, hulibrk (Hovno. Ten hulibrk to čórnul nad plán. Jiří Dienstbier). Ten, kdo je homoerotický, je pak z Teplic, teplej jak žemle, vejfuk, holubičí prdel, žehlička… atd.

Pro lesby tak tvořiví Češi nebyli: šajba, tepluška, teplajzna, mokrá máma, tatča, mamča, kostička, hanlivě dnes i chlapice, lesbice.

Bisexuál bývá nahlížen a označován jako voboják, vobojživelník, podvobojí, husita, míšenec. Dnes i bíčko.

Na závěr vtip. Vyprávěly si ho pražské děti na škole v přírodě někdy v roce 2005.

„Tati, kup mi zmrzlinu.“

„Kolikrát ti mám říkat, abys mi neříkal tati. To, že chrápu s tvým otcem, neznamená, že jsem tvůj táta.“

Náměty, reakce, dotazy prosím radši na petr.vybiral@ceskatelevize.cz