Tvrdíkův „dům hrůzy“

Strašení je nejoblíbenější disciplinou české volební kampaně. Straší se kde čím: státním bankrotem, církevními restitucemi, obyčejnou plombou za 430 korun, ČEZkou republikou, dvanáctiprocentní inflací, odstřelením prezidenta Paroubka, americkými základnami, léčením chřipky za 3567 korun, závislostí na Rusku, Českou pirátskou stranou, oslabením měny, nepříčetností pánů Langera a Ratha, prolomením těžebních limitů, studentskými volbami a nejnověji i Modrým týmem coby variací na „nacistickou NSDAP“. Některé strašení je doslova vycucané z prstu, jiné má reálný základ. Petr Uhl v Právu „strašení Řeckem považuje za neseriózní“, Karel Steigerwald v MfDnes totéž soudí o hrozbě „kolapsem zdravotnictví“.

Fakta jsou ale neúprosná: veřejný dluh i díky škrtům v úsporných opatřeních vlády narostl od začátku roku o 47 miliard korun a každou minutu se zvyšuje o 285 tisíc. Jiří Paroubek se chystá na vládu s podporou komunistů a míní přehodit výhybku ze Západu na Východ. Potřebuje k tomu maximum moci ve svých rukou a dělá pro to vše možné i nemožné. Tak jako neúspěch ČSSD ve sněmovních volbách v r. 2006 srovnal s „únorovým pučem“, tak se nyní snaží vyvolat dojem obecného ohrožení, mimo jiné i „komandem“ Modrého týmu. Kampaň, která má z politických konkurentů udělat zabijáky, režíruje s Paroubkem i šéf volebního týmu ČSSD Jaroslav Tvrdík. Typické jsou jeho reakce na nesouhlasná stanoviska účastníků volebních mítinků ČSSD. Nejprve se pokoušel odpůrce politiky ČSSD zastrašit zveřejňováním jejich fotografií na internetu. Připomínalo to praxi komunistického režimu, který zastrašoval demonstranty natáčením na video. Když mu své fotky občané začali sami houfně zasílat, změnil taktiku a odpůrce ČSSD nechal perlustrovat uniformovanými i civilními příslušníky Pecinovy policie. Ostatně té, která neumí ochránit ani Úřad vlády, takže musí brát zakázky od ČSSD. Pan Pecina, který pod krytím úřednického kabinetu otevřeně spolupracuje s panem Paroubkem, tak názorně předvádí, jak by se pod jeho vedením chovalo vnitro, kdyby občanská nespokojenost s Paroubkovým režimem kulminovala. A jak víme z února 1948, kdy silové rezorty ovládla KSČ a použila je k nastolení svého režimu, stejná hrozba pro demokracii existuje všude, kde o moc usiluje demagog a diktátor.

Zastrašování jako prostředek nátlaku na média a veřejné mínění je součástí arzenálu ČSSD už od doby Miloše Zemana, který se pokusil soudními žalobami „zničit“ týdeník Respekt za to, že kritizoval korupční chování členů jeho vlády. Klasickým příkladem zastrašování v současnosti je postup hejtmanů ČSSD proti projektu Studentské volby 2010, který měl zvýšit zájem mladých o politiku. Pořádání stínových voleb na školách před volbami např. středočeský hejtman David Rath zhodnotil jako „porušení školského zákona“ a pohrozil ředitelům škol, že za to ponesou odpovědnost. Přesto byly na nejméně osmi gymnáziích výsledky voleb „nanečisto“ zveřejněny a ukázalo se, proč se jich sociální demokraté báli: jen v jednom případě od studentů obdrželi víc než pět procent hlasů, na ostatních sedmi školách je mladí lidé vůbec nenominovali do sněmovny. Nejvíce hlasů naopak obdržela pravicová TOP 09, pro kterou hlasovalo přes 40 % studentů. Proti mladým sympatizantům pravice má ovšem ČSSD také své metody. Na mítinku ve Slaném, kde si mladý recesista na kus lepenky napsal, že je Paroubek a „bude první zastřelený prezident ČR“, hejtman Rath, sám sebe se označující za „socanského bitkaře“, křičel na studenty, že jsou fašisti, že podněcují násilí a že takto se chovali k sociálním demokratům Němci. A i když se šéf ODS Petr Nečas od tohoto incidentu distancoval a odsoudil projevy zvyšující napětí a nenávist ve společnosti, podle ČSSD si ODS dokonce cvičí komando pro napadání jejich mítinků.

„Vážení páni a vážení dámové, já vám něco pustím…“ zahájil nedávný brífink ČSSD lehce blábolivě manažer Tvrdík. A pustil: sestříhaný videoklip ze sportovní akce Modrého týmu (ekvivalent Mladých soc. dem.), na níž kromě politické diskuse a nácviku první pomoci probíhala také hra airsoft, při níž hráči (poněkud infantilně) po sobě střílejí plastovými kuličkami. Kvalita produkce nevalná, slovům nebylo rozumět, dojem tristní. „Skupinky příslušníků Modrého týmu s bojovým výcvikem srovnatelným s obávanými komandy ČEZ útočí na pokojná setkání ČSSD,“ pohotově komentoval pan Tvrdík.

Pamatuji hrůzostrašné spektákly na Matějské pouti, kdy se velkou palicí „zabíjelo“ morče nebo kde v setmělém „Domě hrůzy“ probleskovaly ohně, čarodějnice plazila jazyk a někdo vám lil studenou vodu za krk. Brífink vedený panem Tvrdíkem mi toto jarmareční strašení připomněl. Doufám, že to bylo jen ideovou spřízněností s provozovatelem Matějské poutě panem Václavem Kočkou st., že ony hrůzostrašnosti pronikly do praxe volebního týmu ČSSD. Rozhodně bych nerad spekuloval, že šlo o vynález tak bezúhonné strany, jakou sociální demokracie zajisté je.

Jaroslav Tvrdík
Jaroslav Tvrdík
Více fotek
  • Jaroslav Tvrdík autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/11/1089/108818.jpg
  • Modrý tým autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1620/161909.jpg