Jaké to je v tom Turecku? A nebylo ti v té Americe líp? A nestýská se ti po Češích? Ptají se mě známí a kamarádi. Je mi dobře, díky za optání. Ale opravdu, v Turecku, tedy konkrétně v Antalyi se mi zatím žije moc dobře. Je to staré město s historickým centrem a přístavem, s plážemi jen několik zastávek tramvají z centra. Je to ale i město plné vysokých poměrně nevzhledných domů, protože ve stavebnictví se tu v posledních letech točí nejvíce peněz. Člověk, který se na svém pozemku ještě před deseti lety staral o pomerančovníky, později své políčko výhodně prodal jednomu z mnoha investorů a dnes na něm stojí dům třeba s deseti byty. A z obyčejného farmáře se stal přes noc boháč. Nemusím asi vysvětlovat, že vzhledu města takovýto neregulovaný rozmach staveb moc neprospívá. Ale to je na samostatný blog. Dnes bych spíš chtěla nakousnout takovou drobnost, která mi v Turecku každý den trošku ztrpčuje život. Řízení.
Turci a jejich pekelné řízení
Takže za prvé. Pokud se rozhodnete nasednout ráno do auta, čeká vás dobrodružství. Pravidla silničního provozu se tu moc nedodržují. Vlastně jakákoliv pravidla. Ještě více právě v Turecku platí, že pravidla jsou od toho, aby se porušovala. Na silnicích, kde jsou vyznačeny dva pruhy, se vytvářejí zásadně tři až čtyři, to podle toho, co šířka silnice dovolí. Celkem běžně se jezdí i na červenou, takže musíte být stále ve střehu. Opravdovou lahůdkou jsou řidiči, kteří sice na červenou zastaví, ale protože si zanedlouho uvědomí, že křižovatku znají, rozhodnou se po několika vteřinách přece jen projet. Zvláštností tureckých řidičů je i to, že se velmi rádi za cesty rozhlížejí po okolí. Někoho zaujme nová budova v blízkosti, jiný zase sleduje, za kolik se prodávají na kraji silnice čerstvé melouny. Chápu, že všechno jsou to důležité činnosti, ale nechápu je v okamžiku, kdy se auto vedle mě pomaličku přesouvá do mého pruhu a já už jen čekám, kdy se škrtneme zrcátky.
Tady přichází na řadu troubení. Vsadila bych se, že kdyby někdo udělal průzkum a dal do tureckých aut skryté kamery, zjistil by, že klakson je nejpoužívanější součástkou. Troubí se nejen při všech možných sporech, při situacích, kdy není daleko k nehodě, ale hlavně se troubí opět na červené. Turečtí řidiči totiž mají křižovatky perfektně zmapované. Pamatují si provoz snad každého semaforu ve městě a pravidelně už dvě tři vteřiny předtím, než naskočí zelená, auta za vámi troubí, abyste se konečně rozjel. Turci totiž vědí všechno a nejlíp. Proč by čekali na onen symbol, který jim dovoluje rychlý start. Oni vědí i bez světýlek, kdy mohou vyjet.
Často se tu jezdí na malých motorkách. Jednoduše jsou levnější než auta, a tak jsem někdy svědkem poměrně neuvěřitelného. Na malém skútru se veze celá rodina. Otec, matka a uprostřed sedí třeba i dvě děti. Na takovém skútru se toho dá převézt hodně. Běžně se na něm vozí psi, ale třeba i barely s pitnou vodou a věřte nebo ne, viděla už jsem převážet na malé motorce i pohovku. To jsou situace úsměvné. Horší je to, pokud myslíme na bezpečnost takových jízd.
I když v posledních letech policisté namířili proti všem řidičům a časté kontroly spoustu z nich přiměly koupit si přilbu, i tak hlavně děti – nejzranitelnější oběti nehod, nemají na hlavě přilby téměř nikdy. To pak nezbývá než se modlit. Ostatně toho se drží většina mých evropských kamarádů ve městě, kteří jsou místním řízením taky zaskočeni. „Vždycky když nasedám do auta nebo do autobusu, začínám se modlit. Nic jiného totiž nepomáhá. Dřív jsem se snažila řidiče poučovat a okřikovat, aby zpomalili a byli opatrnější, všechno je to ale marné, a tak už se jenom modlím,“ říká Němka Brigitte.
A co je obzvlášť zajímavé z pohledu Češky v Turecku? Jezdí tu podezřele mnoho škodováckých Favoritů. Když jsem tureckým řidičům namítala, že v Česku mají velmi krátkou životnost kvůli časté korozi, jen kroutili hlavami. U nich jezdí auto „Skoda Favorit“ (zásadně nevyslovují Š) perfektně. Jak by ne, když nejnižší teploty se tu v zimě pohybují okolo pěti stupňů. Nad nulou samozřejmě. Stejně jsou tady na tom staré motorky Jawa. Často se na mě tyto bručící stroje řítí ze zatáčky. A tak alespoň na řidiče českých strojů se občas usměju a řidičské prohřešky jim odpouštím.
- Doprava v Turecku autor: Julie Urbišová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1662/166125.jpg
- Autobusová doprava v Turecku zdroj: www.monca.cz http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1661/166059.jpg
- Doprava v Turecku autor: ČT24, zdroj: www.monca.cz http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1661/166060.jpg