Nad hladinou jezera Tonlé Sap se stahují těžké mraky. Konečně. Monzunová sezona přichází se zpožděním a jezero, které zásobuje rybami celou Kambodžu i okolní země, má hustotu amarounů. Hladina místy klesla na pouhých 30 tekutých cm, které se převalují na nekonečně hluboké vrstvě bahna. V něm každou chvíli uvízne některá z lodí, nebo spíš plavidel nejrůznějších tvarů a funkcí.
Kambodža na suchu
„Tohle je obchod, tohle škola, támhle je kostel,“ ukazuje dvacetiletý Tob směrem k jakýmsi nadrozměrným pramicím, vybaveným okny, střechou i latrínou. Tváří se, jakoby na světě neexistovalo nic samozřejmějšího.
Tob i ostatní obyvatelé jezera Tonlé Sap na lodích žijí. Voda je jejich zdrojem obživy, zahradou, koupelnou i záchodem. Na první plovoucí vesnice návštěvník narazí už pár metrů od břehu, táhnou se ale i do kilometry vzdálených zálivů. Jezero Tonlé Sap je spíše malým sladkovodním mořem: v období sucha zabírá 2700 čtverečních km, v období dešťů se rozleje na šestinásobek.
Teď ale vrcholí suchá sezona a Tob upoceně zápolí s bidlem. Snaží se odstrčit naši pramici z nánosu bahna, které zlomyslně obklíčilo lodní vrtuli.
„Do některých vesnic se teď vůbec nedá dostat,“ říká zachmuřeně prošedivělý Američan John Morgan a ukazuje mi plány lodě vybavené několika lůžky, ordinací a miniaturním porodním sálem. Tak má vypadat vylepšená jezerní klinika, která zatím funguje v mnohem primitivnějších podmínkách. John Morgan tu založil vůbec první lékařskou službu před třemi lety. Od té doby každý týden vyráží na svou tří až čtyřdenní misi jeden lékař se sestrou a řidičkou člunu Suthiri. Na jezeře se narodila a orientace je pro ni hračkou. Objíždějí hlavně vzdálené plovoucí vesnice: ty bližší dělí od civilizace 7 hodin cesty. Většina tamních obyvatel viděla lékaře díky Morganovu projektu poprvé v životě. Dnes už netrpělivě vyhlížejí, kdy se u nich bílý plášť zase objeví. Průjmy, paraziti, před nebo poporodní komplikace rodiček… s tím vším si opálený doktor Korng musí poradit – tedy tam, kam v mizerných cestovních podmínkách vůbec dorazí.
Pro místní je přesun na pevninu většinou neuskutečnitelnou misí. Nebrání jim nedostatek času ani vůle, ale cena „jízdenky“ na motorový člun. Ta by je přišla na polovinu měsíčních příjmů, které se navíc stále ztenčují. V jezeře ubývá ryb. Na vině je intenzivní rybolov, znečištění i nedostatek vody.
Vysychají ale i jiné zdroje. „Napřed odpadli Američané, teď ubývá štědrých dárců z Evropy,“ stěžuje si John Morgan, jehož jezerní kliniku financují západní mecenášové. Jenže ti začínají šetřit: do Kambodži dorazila hospodářská krize.
John Morgan skládá a uklízí plány nové kliniky, která měla poprvé vyplout už příští rok. Snaží se být optimistou. Jinak léta strávená péčí o pacienty i snahou prosadit lepší hygienické návyky přijdou nazmar. Když západní zdroje vyschnou, pohltí život na jezeře totéž lepkavé bahno, ze kterého se místní právě snažili vybřednout. A nepomůže ani chladivý monzunový déšť, který právě začíná bičovat nekonečnou hladinu Tonlé Sap.
- Večer na Tonlé Sap autor: Nguyen Van The, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1690/168993.jpg
- Tradiční rybář autor: Nguyen Van The, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1690/168994.jpg
- Angkor Vat po dešti autor: Nguyen Van The, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1690/168992.jpg