Nápad s humanitární intifádou

„Nic nového pod sluncem“ říkával slavný mudrc Ben Akiba a možná si to říkal i ve chvíli své smrti, která byla z těch nejkrutějších. Ale to bylo dávno. Tenkrát, kdy Židy vraždili „pouze Římané“ a ještě žili lidé, kteří se pamatovali na Ježíše podle svědectví očitých svědků, či aspoň z vyprávění přes jednu či dvě generace. Ovšemže, tehdy bohdá (z nedopuštění Adonaje, Hospodina či Jupitera) ještě nebyla ani televize, která by v přímém přenosu názorně a instruktážně vypovídala o tom, jak oddíly císaře Hadriána masakrují v Betharu a po celém širokém okolí židovské drzouny za to, že chtěli žít po svém. Víra vražděných už tenkrát byla neslýchaně a příslovečně pevná „jak židovská víra“. Okolní rodově i geneticky blízké obyvatelstvo ještě po další staletí nepřišlo na to, že pro dobytí širokého a dalekého světa by se náramně mohlo hodit vymyslet osobitou víru vlastní. Víru silně nesmlouvavou, nutící přívržence denně několikrát pokleknout a s tváří až k zemi demonstrovat před Nejvyšším svou absolutní pokoru. Ale století letěla a přinesla i Mohameda.

Dnes už se píše rok 5770 (ten židovský) a jen 1431 (ten muslimský). Židovská víra má stále svou hlubokou vnitřní soudržnost, ale „by definition“ nikomu z ostatního světa není vnucována. Muslimská víra se s touto okolností smířit neumí a nemíní a nic jí není proti mysli tak, jako samotný princip tolerance. I kdyby všichni Židi světa najednou zmizeli ze světa, propadli se do pekla či do vesmíru, po určitém období jásotu nad jejich rozplynutím by zbývající svět lidí mohl se smutným údivem zjišťovat, že dál bude pokračovat vzájemný nesmiřitelný boj mezi těmi nejradikálnějšími sunnity a šiity, o nevraživosti (často krvavé) vůči ateismu či jiným religiozním kulturám ani nemluvě.

Muslimský svět už je velmi stratifikován. Desítky milionů vyznavačů Mohameda jsou „lidé dobrého a laskavého srdce“ (jak říkával Mahátmá Gandhí). Jenže to se nedá říci o těch, kteří v muslimském světě chtějí vládnout. Pro ty je islám ideový (chcete-li ideologický) nástroj politické moci. Jeho historické ukotvení se však bojí změn. Tariq Ramadan, jeden z tolerantnějších islámských filosofů, dost smutně až nešťastně připustil, že prudce se prosazující všudypronikající technologická civilizace je největším nepřítelem myšlení Bin Ládina. Tento fanatik se už proměnil v chiméru, významnějším faktem je, že se jaksi naklonoval na řadě míst jako lokální veličiny.

V posledních desetiletích, zjednodušeně se dá říci, že v období po druhé světové válce, při mocenském boji o vliv na této planetě, a nakonec v rychle se prosazujícím globalizačním vývoji, se muslimská víra stala významným rukojmím světových hráčů, a to hned na několika stranách. Pro různorodost konfliktů je obtížné vidět podstatu problémů, které začínají v Iráku, Afghánistánu, ve sporu současného světa s Iránem a končí v nenávisti vůči Izraeli. „Moderní svět je komerce a to je rakovina, která nám rozežírá tradiční hodnoty“, říká jeden z íránských ajatolláhů. Je to jako kdyby vykřikl „Neberte nám středověk!“ Ani optimisté mezi sociology se neodvažují odhadnout, zda a kdy se islám dočká svého Voltaira (či spíše, kdy se objeví celá řada nezbytně nutných emancipátorů). Pesimisté se dívají na islám podobně jako na komunismus – není reformovatelný či „polidštitelný“. 

V Indii (tedy v sekulární zemi, kde jedno období byl i prezidentem státu muslim, a kde žije  zhruba 120 milionů muslimů) se nejpozorněji sledují známky „modernějšího muslimského myšlení“, ale stále je jich jako šafránu. Víc se mluví o tom, že moderní technologie (mobilní telefonie) v posledních letech hodně napomohla klanové organizaci gangů a dalších různých skupin, které usilují o moc v Pákistánu i Afghánistánu. V medresách, muslimských školách, stále přetrvává výuka fanatismu, odorování sebeobětování v boji proti „nevěřícím ďaurům“. (Kdyby žil Karel May, mohl by pokračovat v dalším seriálu knih ve svém vyprávění, jak Hadži Halef Omar dál úporně přesvědčoval Kara ben Nemsiho, aby přestoupil na islám.) 

Humifáda

Budiž řečeno to hlavní o tom, co je v pozadí  nynější výbušné situace po výborně vymyšlené protiizraelské provokaci u břehů Izraele nedaleko Gazy. Je to něco na způsob „humanistické intifády“ - říkejme ji stručně třeba humifáda. V biblické krajině se dá těžko upřít Židům právo na domov, na vlast. Ale od vzniku Izraele jako sekulárního státu všechny okolní feudální panovníky při pouhém pomyšlení, že by měli ve své blízkosti něco tak moderního strpět, prostě „bral fajtanc“. Králové, emírové a šejkové se uměli sklonit a nakonec i dohodnout s Brity či Francouzi, když se s jejich vojenskou silou a koloniální politikou nedalo nic dělat. Staré velmoci mohli respektovat. Ale vzor moderního státu a demokratickou správu u sousedů, to je na jejich vkus příliš. 

Zahnat Židy do moře, když Izrael vznikl, se nepodařilo. Ale proč z toho neudělat až nadčasový cíl?! Nenávist vůči někomu, kdo chce vytvořit pro své obyvatelstvo dobrou budoucnost koncipovanou na demokratických principech, je znamenitý princip, má-li být zachována ať už feudální či diktátorská post-feudální koncepce vlády. Palestinci v Gaze vsadili na Hamás, pučistickou, diktátorskou organizaci. Nelze se divit, když je mnohde (i v USA) brána přímo jako teroristická organizace. Hamásu nelze upřít vytrvalost a urputnost. V posledních letech se taky hodně zmodernizoval. Dokázal se i diplomaticky chovat mnohem pružněji než v minulosti. Při loňských jednáních v Rijádu, v Dauhá, v Baku a víckrát v Ankaře, předáky Hamásu zaujala myšlenka zkusit i jiný styl politiky, než jen nekonečné ostřelování Izraele raketami. 

Skoro rok se připravovala akce, které se nyní svět stal svědkem. Jde o „humanitární konvoj s pomocí pro Gazu“. Pro tu Gazu, kde stále fungují tajné továrny na útočné zbraňové komplexy, především rakety. Jsou to především montovny dílů, kupované a pašované zejména za iránské peníze. Pokud některý informátor sympatizující s Izraelem získá o takové fabrice podrobnosti a dokáže je předat do Jeruzaléma, izraelské letectvo obvykle srovná ilegální zbrojovku Hamasu se zemí. A pokud Hamás zjistí, „kdo to prásknul“, zlikviduje izraelského informátora stejně krutě, jako Římani před 18 stoletími Josífka Ben Akibu. Inu - nic nového pod sluncem. 

Izrael ve snaze zajistit svou bezpečnost a nedovolit stále zuřivější militární přípravu hamáských předáků na novou protiizraelskou intifádu (s plánovanými akcemi i ze severu, zase z Libanonu a Syrie), od března účinně blokoval ilegální import všeho možného do Gazy. Zejména podzemními tunely, kterých jsou stovky. Nakonec přišel ke slovu „humanitární konvoj“. Musí být v uvozovkách, protože Izrael nic nenamítal proti dodávkám a darům skutečně humanitární podstaty. Ale osobuje si právo vědět, co se skutečně těmito dodávkami myslí. A myslela se "humifáda“, nový způsob vedení boje proti Izraeli, začínajícíproražením blokády, čili popřením práva Izraele na kontrolu dodávek do Gazy, s následkem mezinárodního zkompromitování Tel Avivu.

Zpravodajství příštích dnů poskytne spoustu detailů. Jen se nechá jaksi mimo závorku, že ve Francii je pět milionů muslimů, v Německu čtyři, jinde v Evropě další desetitisíce vyznavačů víry Mohameda, kteří si osobují i právo cenzury na kritické názory, zvláště pokud jde o karikaturisty. Tito lidé mají volnost pohybu i usídlení kdekoliv. Tedy mají právo na něco, na co Židé v Izraeli automaticky mít právo ani nemají. Teď se pozornost upře zase na okolí Gazy. Izrael bude dostávat co proto, že si dovolil preventivně bránit svou bezpečnost. Může být, až se rozezná hloubka zákeřnosti nynějšího pokusu o humifádu.  

Věc má i jednu velmi vážnou dimenzi: v akci flotily plující ke Gaze se hodně angažovalo Turecko. To je členem NATO stejně jako Česká republika. Necháme se třeba jen nepřímo namočit do tohoto tureckého tance dervišů, k němuž v pozadí hraje muziku Hamás a jeho nejštědřejší sponzor Irán? Což není zřejmé, že jde o významnou vedlejší strategickou hru Teheránu v okamžiku, kdy Obama je nucen poslat z Norfolku k Perskému zálivu nejmodernější letadlovou loď USS Harry Truman? Velmi riskantní hra teprve začala.

Izrael zaútočil na lodě s propalestinskými aktivisty
Izrael zaútočil na lodě s propalestinskými aktivisty
Více fotek
  • Izrael zaútočil na lodě s propalestinskými aktivisty autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1691/169098.jpg
  • Izrael zaútočil na lodě s propalestinskými aktivisty autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1692/169104.jpg
  • Protiizraelská demonstrace autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1692/169142.jpg
  • Izrael zaútočil na lodě s propalestinskými aktivisty autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1691/169100.jpg