První opravdový (byrokratický) kontakt s turnajem

Dnes, tedy v den mínus 1, jak mu říkají v terminologii MS, jsme se s kolegy komentátory poprvé vypravili kvůli nezbytné administrativě do Johannesburgu. Vzal jsem na sebe řízení a hned po výjezdu z rezidence si to šinul v protisměru – holt zvykat si na jízdu vlevo možná ještě chvíli potrvá. Ani zakoupená GPS nám v úvodu příliš nepomohla – po 300 metrech jsme skončili u zdi ve slepé uličce a poté jsme zapojili raději intuici.

Aglomerace mezi Pretorií a „Joesburgem“, jak mu místní familiárně přezdívají, se vyznačuje největším provozem na území JAR. Už pár kilometrů před místem určení jsme uvízli v zácpě, naštěstí ne natrvalo, protože ji způsobila havárie. Přesto jsme jeli těch zhruba 60 km hodinu a půl a to v čase kolem poledne a mimo zápasový den. Naše první cesta mířila do IBC – mezinárodního televizního centra pro parkovací karty a nezbytné lístky na komentátorská stanoviště. Vzhledem k téměř nulové frontě u okénka jsme čekali hladkou a rychlou operaci, ale ouha.

Postupně si nás předávali úředníci a úřednice od nejnižší šarže po nejvyšší a sdělovali nám, že bez mailu z Prahy o pověření vyzvednutí příslušných věcí nám je nemohou vydat, přestože samozřejmě vědí, že jsme oprávnění a řádně akreditovaní zástupci ČT v dějišti šampionátu. Na dotaz, zda to není byrokracie, nám odvětili, že je to předpis a že by o něm naši kolegové v Praze měli dobře vědět. Vláďa Drbohlav zajišťující všechny podobné mezinárodní kontakty se mi v telefonu dušoval, že podobný mail posílalo jeho oddělení už v květnu, nicméně ho promptně poslal znovu a pak nám byly vydány parkovací karty.

S komentátorskými vstupenkami to byla zase operace o něčem jiném…

Nejdřív nám prozradili, že je najednou narozdíl od předešlých šampionátů nedostaneme – je prý nutné je vyzvednout na každém stadionu nejdřív den před utkáním po 14. hodině. Míra Bosák si tedy chtěl vyzvednout alespoň ty na zahajovací zápas a tak jsme absolvovali zajímavou bojovou hru s cílem nalézt místo, kde podobné „papírky“ vydávají. Po drahné chvíli se to povedlo na místě vydatně vzdáleném od místa vydávání parkovaček, ale vyhráno nebylo. Zdejší děvče za příslušnou přepážkou po mnoha dlouhých minutách prohledávání štosu obálek hleslo, že ČT nenalézá a přivolaná vedoucí sdělila, že se asi nedopatřením ztratily a nabízela jiné, univerzální. Jenže každé komentátorské stanoviště má své přesné číslo a tak Míra trval na svém, že chce přesně ty pravé pro ČT. Paní vedoucí se tedy jala prohledávat znovu stůšek a ejhle, po čase objevila dotyčnou obálku.

Mezitím nás na základě konverzační češtiny oslovili dva kolegové – Slovák pracující pro jakousi Australskou rozhlasovou stanici a Jerry Pelikán, Čech a emigrant, pracující už na svém osmém MS v kopané coby kameraman. Televizní štáby podle něj tvoří na tomto MS hlavně Švýcaři a Francouzi (on sám žije už dlouho ve Francii).

Jinak samotný Soccer City a jeho okolí působí vcelku sympaticky až pompézně, ale jsem zvědavý, jak se organizátoři „poperou“ se zítřejším návalem na slavnostním zahájení a úvodním zápase. Pokud by jim to šlo jako hledání „české“ obálky, tak nevím nevím… Cestou zpět jsme s kolegy vzpomínali na včerejší výměnu peněz v téměř prázdné bance, která spolkla víc než hodinu – paní velvyslancová nám prozradila, že to ovšem není nic neobvyklého, na vše tu prý mívají dost času a ještě ke všemu často zaučují nové pracovní síly, což byl právě náš případ.

Tak si držme vzájemně palce, aby se v průběhu šampionátu neprošvihlo něco podstatného, místní ho totiž vzývají a milují, ještě než začal…

Podrobnosti na msfotbal.ct24.cz

Lidé čekají ve frontách na vstupenky
Lidé čekají ve frontách na vstupenky