Přiznám se, že jsem fotbalové finále v Jižní Africe nesledoval. Ne, že bych měl něco proti fotbalu, ale mám rád góly, a těch se na šampionátu vyskytovalo poskrovnu. A pak ty vuvuzely! Také jsem zrovna nebyl technicky „na příjmu“, ale hlavně: sport vnímám nejen jako „sport pro sport“ (což bych možná měl), nýbrž i v jiných souvislostech. U finálové dvojice mi například vadilo, že obě mužstva reprezentují poněkud nehumánní režimy: Nizozemci zemi, která jako první uzákonila euthanasii, Španělé systém, který prosadil zákon, jenž umožňuje podstoupit násilný potrat až do čtrnácti týdnů od početí.
Svět slavil, Kampala krvácela
Říká se, že ideologie do sportu nepatří, ale právě ony nehumánní režimy často prezentují úspěchy svých sportovců jako podporu své politiky. A naopak: tím, že nosí barvy státu, který zabíjí těžce nemocné lidi či počaté děti, jsou i tito sportovci součástí establishmentu, jenž sportovní slávou zakrývá nedodržování základního lidského práva – práva na život. Sport by měl být poselstvím lidskosti, džentlmenství a ne kamufláží sobectví. Jen takový sport může působit skutečnou radost, který roste ze zdravých etických zásad v tolerantním prostředí. Tedy i v toleranci a úctě k nejohroženějším lidským bytostem, jimiž jsou ti, jež ještě ani nevidíme, i ti, jejichž plamínek života dohasíná.
Jenomže to, co se stalo v neděli v ugandské Kampale, postrádá jakákoliv lidská měřítka. Mezi diváky sledujícími ve dvou restauracích přenos finálového zápasu na velkých obrazovkách explodovaly nálože, které usmrtily sedmdesát čtyři lidí. K bestiálnímu masakru civilistů, kteří se „provinili“ tím, že hleděli na kopanou, se přihlásila africká odnož Al-Kajdy – islámští teroristé ze skupiny Al Šabáb působící v Somálsku. Otevřeně štvali už proti organizování fotbalového šampionátu, lidem, kteří se na zápasy dívali, hrozili popravou a několik jich skutečně zabili. „Fotbal je dědictvím nevěřících primitivů,“ hlásali „duchovní“ této skupiny. Al Šabáb (což arabsky znamená „mládež“) bojuje proti legitimní vládě v Mogadišu a snaží se nastolit v Somálsku striktní režim podle islámského práva šaría včetně kamenování žen a amputování končetin za různé přestupky. Vyhrožuje všem státům Africké unie, které chrání regulérní somálskou vládu, že proti nim zaútočí, pokud své jednotky nestáhnou. Barbarský útok v ugandské Kampale byl zřejmě prvním úderem Al Šabábu mimo území Somálska. „Uganda je jedním z našich nepřátel. Když ji někdo rozpláče, nás tím rozesměje. Ať boží hněv dopadne na ty, kteří stojí proti nám,“ komentoval bestiální masakr v Kampale velitel Al Šabábu šajch Yusuf Isse.
Podobně se před časem vyjádřil i vůdce teroristické organizace Hizballáh šajch Hassan Nasralláh o boji proti Židům: „Objevili jsme, jak uhodit Židy na nejcitlivějším místě. Židé milují život, a tak je musíme o něj připravit. Zvítězíme, protože oni milují život a my milujeme smrt“. Právě před rokem mladí vrazi ze skupiny Al Šabáb sťali „podle práva šaría“ sedm lidí za to, že „následovali křesťany“ a byli v podezření, že jsou „špioni“. Nabízí se srovnání s nacistickou genocidou a své zdůvodnění má i (muslimy zlostně napadaný) termín islamofašismus. Celá ideologie těchto „milovníků smrti“ spočívá v ocenění lidského života jen jako předmětu zničení sloužícího především k vyvolání hrůzy v neislámském světě. Zákeřný pogrom na televizní diváky v Kampale svědčí ještě o jedné charakteristice pachatelů: o svobodné a absolutní rezignaci na základní znaky lidské identity. Tvory, vyznávající pouze nenávist a rozkoš ze zabíjení, nelze bez urážky přirovnat ani k nejodpudivějším zástupcům zvířecí říše. Nositel Nobelovy ceny míru Nelson Mandela řekl, že žádný člověk se nerodí s nenávistí v srdci. Fanatičtí „duchovní“, kteří jed nenávisti programově vlévají do srdcí mladých lidí, to chtějí změnit. Chtěli by, aby nenávist v srdcích jejich „oveček“ byla tak přirozená, jako sací reflex nemluvněte. Co ale s těmi, kteří se touto nenávistí a láskou ke smrti nakazí dobrovolně? Lze je(z humanistického hlediska) ještě vnímat jinak než jako morovou nákazu, kterou je třeba bezpodmínečně zastavit, má-li civilizované lidstvo přežít?
S odpovědí na tuto otázku si v případě Somálska neví rady ani Africká unie, ani Spojené státy, které se snažily být garantem somálské bezpečnosti, a dokonce ani OSN, která sice uznává, že islamistický teror v zemi dosáhl stádia vyžadujícího masivní vojenský zásah, nicméně váhá s jeho realizací. Západní země se do Somálska obávají poslat vojáky, protiteroristické operace zajišťují bezpilotní letouny. Ještě jsou v paměti záběry mrtvých těl amerických vojáků vláčených ulicemi Mogadiša po neúspěchu akce na ochranu potravinové pomoci OSN. Kvůli fanatickému teroru skupiny Al Šabáb zahynulo v Somálsku jen od roku 2007 přes 18 tisíc lidí a další milion uprchl z domova. Zvěrský čin Al Šabábu proti příznivcům fotbalu na území cizího státu - suverénní Ugandy - by však neměl zůstat bez odezvy. Nenajde-li světové společenství energickou a účinnou odpověď ani teď, může se nákaza islamistického teroru šířit černým kontinentem a přeskočit všude tam, kde ideologie smrti nalezne živnou půdu v hodnotově nepevných společnostech. A nejsme opět u finalistů letošního mistrovství světa?
- Nizozemsko - Španělsko zdroj: ČTK/AP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/18/1791/179077.jpg
- Jedna ze zraněných po nočních útocích autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/18/1791/179088.jpg
- Útok v Ugandě zdroj: AP Photo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/18/1792/179125.jpg
Vydáno pod