Fenomén Kalousek

Jednotlivá čísla týdeníku Respekt stojí od loňska 39 korun. Právě cena může být překážkou, aby si lidé hromadně tento časopis kupovali, čímž se ovšem vzdávají velmi detailních informací, které jen tak jinde nenajdou. Pak ovšem často platí i jiný jev, na nějž zde občas poukazuji, že i když čtenář má nějaký takový zajímavý materiál v ruce, může ho odradit délka článku, na jejíž zdolání nemá trpělivost.

Můžeme tedy s dost velkou pravděpodobností předpokládat, že mnoha lidem hned na začátku diskuse o zprostředkování zbrojních zakázek ze zahraničí vznikl pojem „lex Kalousek“, který byl námětem jednoho článku ve 30. čísle Respektu a který prý zdvihl dnešního ministra financí ze židle a zlobně si stěžoval, že onen důležitý zákon číslo 38/1994, který se mu takto připisuje, není jeho dílem a on jej také za ministerstvo obrany nikdy nepředložil.

Hned se k té věci vrátíme, nejdříve však připomeňme, že Miroslav Kalousek je už mnoho let považován za jednoho z nejproblematičtějších českých politiků, a nyní, když hýbe důležitou politickou stranou a zastává jedno z nejvýznamnějších vládních míst, upoutává ke své osobě značnou pozornost. O jeho dřívějším životě víme tolik, že se narodil v prosinci 1960, vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou jako jeho žena Radka, s níž žije už více než 25 let, že byly nějaké aféry s jeho bydlením, že projevoval značnou afinitu k pivovarům, neboť byl postupně členem dozorčích rad pivovarů západočeských a jihočeských.

Hlavně však byl v letech 1993 – 1998 ekonomickým náměstkem ministra obrany, z kteréžto funkce nutně vyplýval jeho vliv na průběh zbrojních zakázek. Jelikož jeho blízkými přáteli byli významní činitelé ve zbrojním obchodu, jako třeba šéf Omnipolu Richard Háva, není divu, když ve veřejnosti vzniklo podezření, že ledacos ve speciálním rozpočtu ministerstva obrany se děje i v jejich zájmu. Kromě toho se celá Kalouskova kariéra odehrávala na křídlech KDU-ČSL, a to zase vyvolávalo podezření, že ze zbrojních obchodů může mít prospěch i tato nejkovanější křesťanská strana.

Všelijaké podivné případy, jako například nákupy lehkých letounů L-159 za 50 miliard, pořizování stíhaček gripen nebo sice ne tak drahé, ale o to nebezpečnější nákupy vadných padáků, různá tato podezření jen posilovaly. A to ponecháme stranou Kalouskovu známost s jeho krajanem Josefem Šťávou, což mohlo sehrát i nějakou úlohu ve sporu České republiky se společností krevních konzerv Diagh Human. Veškeré narážky na tyto záležitosti Kalousek vždy bravurně zahrál do autu s pohrdlivými slovy „tak mi to dokažte“. A nedokázal nikdy nikdo nic.

Nu a pak se roku 2002 Kalousek stal poslancem parlamentu a jako předseda KDU-ČSL začal být považován za snad vůbec nejschopnějšího českého politika všech dob. Slovo „nejschopnější“ zde znamená „nejšikovnější“, což ovšem už podle definice psychiatra profesora Vondráčka zdaleka neznamená totéž, co nejmoudřejší či nejčestnější.

Co se v KDU-ČSL za Kalouskovy politické kariéry opravdu dělo, to zůstává zatím do značné míry zahaleno tajemstvím. Hodně by o tom asi mohli vyprávět dva muži, kteří Kalouska ve vedení strany na ČSL vystřídali – tedy Cyril Svoboda a Jiří Čunek. Vaz však na chvíli Kalouskovi zlomilo, když při nesnadném sestavování Topolánkovy vlády po volbách roku 2006 náhle přerušil jednání s ODS a na pouhé telefonické zavolání Jiřího Paroubka odešel za ním s úmyslem vytvořit koalici s ČSSD včetně oné tolik proskribované podpory od KSČM.

To vyvolalo velké pobouření hlavně v brněnské lidovecké organizaci, Kalousek se raději odporoučel z vysokých stranických funkcí, stal se však nakonec ministrem financí v další Topolánkově vládě. Některé jeho počiny z té doby – jako třeba snížení sociálního pojištění nebo vracení DPH při nákupu osobních vozidel – teď možná jemu samotnému budou na obtíž, když zasedl na totéž místo ve vládě Nečasově.

O tom, že mnohé z toho, o čem tu byla řeč, nevzbudilo žádné pochybnosti u dobromyslného knížete Schwarzenberga, který dal Kalouskovi k dispozici svoje jméno v jeho nové straně TOP 09, bylo už vysloveno hodně spekulací.

Ale jak to tedy bylo a je s tím takzvaným Kalouskovým zákonem, na něž soustředil svou pozornost autor článku ve 31. čísle Respektu Jaroslav Spurný? Jak již bylo řečeno, jde o známé ustanovení, že zbrojní obchody – zejména se zahraničím – nemá uzavírat stát přímo, ale přes prostředníky. Nikde se o tomto předpisu nemluví jinak než v souvislosti s Kalouskovým jménem. Ten také dělá všechno možné, aby se nezdařily žádné pokusy o jeho zrušení. Přitom však po Kalouskově protestu v Respektu skutečně zjistili, že tuto věc nepředložilo před šestnácti lety ministerstvo obrany, ale ministerstvo průmyslu a obchodu vedené tehdy ještě Vladimírem Dlouhým.

Jak se to stalo, to Respekt nevypátral, stejně jako Kalousek nevyvrátil, že tento předpis umožňující nákupy všeho možného pro armádu bez skutečných vojenských potřeb přinášející desítky miliard provizí překupníkům, vždycky bránil před zrušením, protože prý státní úředníci by si na tom mastili kapsy ještě více než zbrojaři. A tak ačkoliv tento týden už se na zrušení lex Kalousek dohodl premiér s novým ministrem obrany, Kalousek na svém opačném názoru stále trvá.

Takže s Kalouskem do historie, jak nadepsal svůj úvodník 31. čísla Respektu šéfredaktor Erik Tabery. Kam nás to dovede, to ví jen ten, kdo řídí osudy této země – a kdoví, zda to z valné části není právě Miroslav Kalousek.

Komentář Jiřího Ješe pro Český rozhlas 6

Miroslav Kalousek
Miroslav Kalousek
Více fotek
  • Miroslav Kalousek autor: Doležal Michal, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1827/182670.jpg
  • Miroslav Kalousek autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/18/1727/172613.jpg
  • Schwarzenberg, Kalousek autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/964/96309.jpg