Kapitola 14 - Sicilské zajímavosti

Sicílie tančí v barokním kostýmu

Nejrozšířenějším architektonickým stylem na Sicílii je baroko. Má to na svědomí zemětřesení, které v 17. století ostrov postihlo takovou silou, že bylo zničeno mnoho měst. V té době se však Sicílie těšila značnému zájmu bohatých šlechtických i královských rodů. A tak se hojně začalo s novou a grandiózní výstavbou. Byli povoláni věhlasní architekti, kteří navrhli celá města i jednotlivé stavby, jako paláce a kostely. Variant tohoto bujného slohu je zde nepřeberné množství, od poměrně strohého pojetí až po přemrštěnou zdobnost. Snad z každého města či vesnice na vás z nejvyššího vrcholu kopce hledí majestátní kopule místního kostela, a vejdete-li do uliček, vykroucené a bohatě zdobené portály, balkonové podpěry, rámy oken i celé fasády budov vás zahltí a přesvědčí o bývalé bohaté honosnosti sicilských měst.

Takovou ukázkovou esencí sicilského baroka je jistě město Noto, které leží v jihovýchodní centrální části ostrova. Platí zde doslova „baroko, kam se podíváš“. Na sicilské poměry je to celkem vzdušné prostorné město, jež se svými pravoúhlými ulicemi od ostatních městských uličkových změtí odlišuje.

Oproti tomu nedaleká Ragusa Ibla je tradičně sicilsky poskládané město na skále, se zajímavými výhledy a průchody do skrytých zákoutí. Vedlejší Modika se kromě baroka vyznačuje tím, že je označována jako město čokolády. Tato pochoutka se totiž tady tradičně vyrábí už od dob, kdy místní šlechta vlastnila kolonie bohaté na kakaové boby. Dnešní místní výrobci jsou pyšní na tradiční výrobu čisté čokolády, bez příměsi tuku nebo mléka. Jedná se skutečně o čistou čokoládu s cukrem a různými příchutěmi, mezi kterými nechybí ani feferonka.

Naro, město zlatých barokních paláců

Naro najdete na kopci (jak jinak) nedaleko města Agrigenta. Dalo by se říct, že je to barokní skvost jižního pobřeží. Krása a bohatost paláců vás očaruje zvláště v podvečer, kdy je slunce přímo pozlatí. Naro se pyšní dlouhými ulicemi, na nichž trůní jedna barokní budova vedle druhé.

Procházet se po městě je opravdu zážitkem, neboť kromě paláců nabízí různorodá zákoutí a překvapivé průhledy z úzkých uliček, stoupajících prudce vzhůru, to vše završeno strohou budovou zrenovovaného hradu rodu Chiaramontů.

Baroko najdete ovšem všude. I uprostřed zdánlivě strohýchstarých a obyčejných domků na vás najednou vykoukne omlácený portál či nějaký vlys nebo patka sloupu, jež neomylně poukazují na barokní původ. Sicílie totiž stále tančí v barokním kostýmu, který se sice už místy rozpadá, ale je stále slušivý.

Kolem Etny

Oblíbená trasa, zvláště motorkářů, je cesta kolem Etny. Sopku můžete v pohodě objet kolem dokola a vidět přitom krásná města postavená z lávy i neuvěřitelně úrodnou krajinu, kde pozemky od sebe dělí zídky, stavěné - jak jinak - z lávy. Kraj v těsné blízkosti stále činné a nebezpečné Etny je kupodivu docela hustě osídlen. Je to z velké části způsobeno tím, že pozemky jsou zde velmi levné, a tak místní obyvatelé risknou, že je čas od času může ohrozit žhavá láva, což se pochopitelně děje.

Ti, kteří tu žijí, jsou však nezlomní a okamžitě to, co jim láva vzala, z lávy staví znovu. Vytrvale sopce vzdorují a používají k tomu různé způsoby. U města Randazzo je například na skále obrovská socha místního světce, který gestem rozpažení zastavuje případnou lávu. Je s podivem, že Randazzo skutečně nikdy láva nezalila, přestože všude dokola jsou vidět nekonečné lávová pole a patrné tmavé jazyky, které se táhnou v různých úhlech z hory dolů.

Důl na síru – svědek bídného sicilského údělu

Jestli někoho zajímá, jak žili prostí lidé na Sicílii někdy v době naší první republiky, měl by vyhledat některý z bývalých dolů na síru, jejichž zbytky bývají sem tam po ostrově k nalezení. Poblíž města Grotte, asi 20 kilometrů do vnitrozemí od moře na jižním pobřeží, byl jeden důl zrekonstruován jako památník všem bývalým horníkům. Práce to musela být opravdu strašná.

V knihách se můžeme dočíst, že tuto otrockou práci vykonávaly také děti, které byly nahé a dohola, aby se na nich nedržely vši. Přesto, když se v 50. letech minulého století doly zavřely, neboť síra se začala levněji vyrábět v Americe, byla to pro většinu místních rodin katastrofa. Nastala velká emigrační vlna, kdy na sto tisíc rodin odešlo za prací především do Belgie, ale také do Německa a Francie.

Vulkaneli di Macalube – zajímavost pro fajnšmekry

Sicílie je opravdu prošpikovaná všemi možnými turistickými špeky. Pro chvíle, kdy už nevíte, co roupama, kdy se vám zdá, že jste viděli všechno a nic už vás nemůže překvapit, doporučuji Vulcaneli di Macalube. Pod tímto názvem se schovává území poblíž města Aragona, na kterém se nacházejí sirné vulkánky.

Nevím, zda se v nějakém jiném ročním období, než v jakém jsem tam byla já, vulkánky mění na vulkány, ale silně o tom pochybuji. Byla jsem tam dvakrát, jednou snad za 50stupňového vedra, to jsem neviděla vůbec nic, jen popraskanou, vysušenou planinu. Plazili jsme se od jedné praskliny ke druhé a hledali sírové vulkány jako houby, když nerostou. Když jsme úplně zničení vedrem objevili jakousi bublinu, uspokojili jsme naše poznávací ego a vypadli z té výhně.

Druhá návštěva se uskutečnila několik let od té první. Počasí tentokrát bylo jako stvořené pro objevitelský výlet, neb bylo pod mrakem a teplota něco málo nad dvacet stupňů. Protože skoro všechny turistické průvodce stále neodbytně tuto zajímavost doporučují, vydala jsem se tam znova, v přesvědčení, že jsem něco přehlédla. A skutečně, tentokrát to bylo o něco úspěšnější. Možná také z toho důvodu, že kolem sirných pramenů byla vybudována jakási ohrada, která naleziště náležitě ohraničovala a přibyly také cedule s nápisy a informacemi. 

Dělalo to vše dojem, že skutečně kráčí o něco významného. Zvláště pak, když jsme se dočetli, že na tento významný areál přišly peníze z EU. Poslušně jsme zaparkovali na vyhrazeném parkovišti (byli jsme tam jediní) a pěšky se vydali přes hlavní vchod, lemovaný informacemi o průběhu budování areálu. Bylo tam opravdu velmi pěkně vyfocené, jak zatloukali kůly a také, že tam umístili lavičku a odpadkový koš. Když jsme asi po dvou minutách chůze na inzerovaný koš opravdu narazili, byli jsme potěšeni, že se peníze správně investovaly, v souladu s projektem.

Samotné naleziště pak bylo od minule bohatší o mírné kopečky bláta. Sem tam se utvořil malinký kráter, ze kterého to občas pšouklo a tekutý jíl vykápl na povrch. Fakt zajímavé. Poctivě jsme obešli všechny označené kráterky a přečetli cedule a uspokojeni z nabytých vědomostí jsme se vydali k domovu, plni očekávání, co ještě dalšího nám Sicílie ukáže. Na zpáteční cestě jsme pak slušně pozdravili skupinku zvídavých čtyř turistů, kteří v ruce žmoulali turistického průvodce a netrpělivě natahovali krky, aby už tu zajímavost viděli na vlastní oči.

Spálená země

Když projíždíte cikcak sicilským ostrovem, nemůžete si nepovšimnout, že přes všechny vtipy o Italech, kteří v létě tančí a v zimě odpočívají, jsou Sicilané ohromě pracovití, pokud se polností týká. Každý sebemenší kousek půdy je obdělán, i když se někdy nechce věřit, že tam nahoru, do toho cípku, se dalo nějakým způsobem dostat se zemědělskou technikou. Ovšem ruku v ruce s pracovitostí jde na Sicílii až tragická pohodlnost.´

Sicílie
Sicílie

Zemědělci totiž vesměs strniště po žních vypalují. Od toho způsobu „opracovávaní“ úrodné půdy, kterou pak už jen lehce zořou, je neodradí vůbec nic. Výsledek je ten, že po žních je celý ostrov v plamenech, neboť, v důsledku sucha a větrů, oheň někde přeskočí a pak hoří i to, co by hořet nemělo. Praxe je ovšem tak vžitá, že to divné přijde asi jen cizincům, kteří nad spálenou zemí jen nevěřícně kroutí hlavou, ale to je asi tak všechno, co mohou dělat.

Města pro mrtvé

Jednou ze sicilských zajímavostí jsou i místní hřbitovy. Jsou to totiž skoro malá města. Mrtvým je zde věnována velká péče a vážnost. Rodiny většinou staví hrobky v podobě různě zdobených i prostých domků, ve kterých je proměnlivý počet már. Většinou je několik pater zapuštěných i do země. Nejobvyklejší je domek s úzkou cestičkou mezi „palandami“ pro rakve, které jsou umístěny pět pater dolu i nahoru, vlevo i vpravo. Existují pochopitelně i honosnější a zdobnější varianty, jako i prostší a vyloženě strohé. Část hřbitova zabírají i stěny pro urny či pro jednotlivé rakve a schránky na mrtvé.

Epilog …

… vlastně neexistuje. Svou pouť po Sicílii totiž neuzavírám. Vím, že pokud to bude možné, budu se na tento osobitý ostrov vracet. Jsem otevřená všem zážitkům i překvapením, které mi chystá, a tiše doufám, že budou jen příjemná. Přestože jsem už pochopila, že asi nikdy zcela této zemi neporozumím, jsem vděčná, že jsem ji mohla potkat a trošičku se dotknout její smutné, drsné i laskavé duše.

Vrátit se na předchozí kapitolu

Marie Schön: Potkala jsem Sicílii
Marie Schön: Potkala jsem Sicílii
Více fotek
  • Marie Schön: Potkala jsem Sicílii autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1836/183523.jpg
  • Ragusa Ibla autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1943/194298.jpg
  • Zlatý barokní palác v Naru autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1943/194294.jpg
  • Kolem Etny jsou lávová pole autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1944/194302.jpg
  • Kolem Etny se z lávy stavělo po staletí autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1944/194304.jpg
  • Kolem Etny - svatý zastavuje lávu autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1944/194303.jpg
  • Kolem Etny - motorka čeká autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1943/194300.jpg
  • Důl na síru dnes muzejní záležitost autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1944/194309.jpg
  • Vulkaneli di Macalube autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1944/194314.jpg
  • Vulkaneli di Macalube autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1944/194315.jpg
  • Vulkaneli di Macalube autor: Marie, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1944/194317.jpg
  • Vulkaneli di Macalube autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1944/194316.jpg
  • Vulkaneli di Macalube - lidská zvídavost nezná mezí autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1944/194318.jpg
  • Sloupy kouře jsou vidět po celé Sicílii autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1944/194324.jpg
  • Hřbitov u města Enna autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1944/194322.jpg
  • Hřbitov - část pro urny autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1944/194321.jpg
  • Hřbitov u Siculiany autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1944/194320.jpg