Na skok do francouzského Orientu

Když se řekne Marseille, většina z nás si představí vysokou kriminalitu a úsměvnou sérii o arabském taxikáři, který se jaksi nedobrovolně stal civilním pomocníkem policie. V něčem je tato představa nad míru přesná. Na předměstí tohoto středomořského města najdete spoustu vybydlených ulic, kde je stará zástavba, podobně jako třeba na pražském Žižkově, sem tam necitelně proložená panelákem a na ulicích se válejí hromady odpadků. Obyvatelé města jsou přehlídkou tradičních kmenových oděvů ze všech koutů Afriky sem tam lehce přikořeněnými islámskými burkami. Najednou se vám zdá, že jste přijeli do města, kde se postupem let přistěhovalecká menšina stala většinou.

Rodilých Francouzů nebo aspoň těch, které byste za ně považovali, potkáte v ulicích Marseille málo. Je to ten blonďatý žebrák na rohu? Když přijdete blíž, překvapí vás plynnou češtinou a dozvíte se, že se do Francie přistěhoval z Mladé Boleslavi. A rozhodně není sám. Po peugeotech a renaultech, tedy typických francouzských značkách, se po ulicích Marseille prohání také solidní množství aut z linek mladoboleslavské škodovky.

Jak je vidět na každém rohu, Marseille, kdysi mořeplavecká metropole a centrum zaoceánského obchodu, je nyní městem paradoxů. Představa o špinavém městě rázem vezme za své při procházce po Starém přístavu. I tady se ale setkávají extrémy. Vedle starobylých plachetnic zde kotví moderní výletní lodě boháčů stejně jako praktické škunery rybářů. Vjezd do Starého přístavu střeží dvě středověké pevnosti. Vedle té menší, svatého Jana, už ale vyrůstá nový paradox Marseille – supermoderní nákupní centrum na vlnách středozemního moře. Zatímco u nás se několik let bouřlivě diskutuje o tom, zda může na Letné vyrůst Kaplického blob, zda to náhodou nenaruší historické centrum Prahy, v Marseille si s tím nikdo hlavu neláme a rovnou se staví. Vždyť ani katedrála de la Major, dominantní a nádherná ve svém neobyzantském hávu, by v 19. století nemohla vyrůst, aniž by jí neustoupila románská bazilika. Ze starobylého „trpaslíka“ nakonec volnomyšlenkářští Francouzi zanechali vedle neobyzantského „obra“ alespoň baptisterium.

A stejné je to v mnoha dalších zákoutích Marseille. Vedle antických vykopávek kdysi řeckého přístavu stojí moderní budova tzv. burzovního paláce, v jejíchž útrobách se skrývá kromě několikapodlažního parkoviště a nákupního centra také muzeum historie Marseille.

A proč Francouzi tak rádi kombinují staré s moderním? Cíl byl jasný alespoň pro naše předky v 19. století: udělat z Marseille univerzální město východu a západu, západní bránu do Orientu. S odstupem více než století se dá říct, že se jim to podařilo beze zbytku. Francouzská Marseille má nádech kde čeho. Ze dvou hlavních bazilik dýchá pestrobarevnost Byzance připomínající spíše pravoslaví než tradiční západoevropské katolictví. A i lidé, které potkáte v ulicích, v sobě mají jiskru Maroka, Tunisu i vzdáleného Orientu.

Starý přístav v Marseille
Starý přístav v Marseille
Více fotek
  • Starý přístav v Marseille autor: Alžběta Vejvodová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1966/196560.jpg
  • Obr versus trpaslík autor: Alžběta Vejvodová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1966/196564.jpg
  • Vykopávky v centru Marseille autor: Alžběta Vejvodová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1966/196561.jpg