Papež v kardinálově stopě

Hrdý Albion se svou anglikánskou církví dlouho nebyl myslitelným místem pro státní návštěvu katolického papeže. Věděl to i Jan Pavel II., když v r. 1982 zavítal do ostrovního království pouze na pastorační návštěvu. A třebaže se setkal i s anglickou královnou Alžbětou II., kvůli svému nesouhlasu s  vypuknuvší válkou o Falklandy musel tehdy tuto cestu předčasně ukončit. Na rozdíl od náruživě cestujícího Jana Pavla II., známého jako „létající papež“ (vykonal přes sto zahraničních cest), volí jeho nástupce cíle svých méně častých misí možná promyšleněji a odvážněji.

Benedikt XVI. vyhledává spíše země s malým zájmem o křesťanství nebo s výraznou protikatolickou opozicí. Jakoby sondoval nová či zanedbaná misijní území. Stačí připomenout jeho návštěvy Turecka, Francie nebo Česka. Také Británii kvůli nárůstu militantního ateizmu nedávno přirovnal významný vatikánský kazatel Walter Kasper k „zemi třetího světa“. Hlavě katolické církve ovšem nešlo jen o napravení dojmu z těchto ostrých slov, ohlášeným cílem papežovy návštěvy Británie byla především beatifikace kardinála Johna Henryho Newmana. A zdá se, že význam tohoto původně anglikánského duchovního myslitele a reformátora z 19. století nejen předurčil tuto papežovu cestu, ale v dlouhodobé perspektivě možná i smysl celého jeho pontifikátu. Přes obavy z nepřijetí či neporozumění bylo už od počátku papežovy čtyřdenní cesty zjevné, že Britové jeho vizi spojenectví etiky a vzdělání rozumí a že slyší i na Benediktovy výzvy k překonání historického rozdělení a k opětovnému sblížení křesťanských církví. A to je na britských ostrovech, které od Říma nábožensky odtrhl v 16. století Jindřich VIII. (kvůli nesouhlasu papeže Klimenta II. s anulací Jindřichova manželství s Kateřinou Aragonskou), téma obzvlášť delikátní.

Pět století patří anglikanismus, jehož hlavou je britský panovník, neodmyslitelně k Anglii. Zároveň je to však klasický model obecně zavrženého spojení „oltáře a trůnu“. K poklesu obliby anglikanismu v poslední době přispěly i snahy některých anglikánských novátorů o svěcení žen do kněžského či biskupského úřadu a žehnání homosexuálním svazkům. Papež už vloni vystihl nechuť nemalého počtu anglikánských věřících k podobným liberálním excesům a nabídl jim v rámci ekumenismu vstup do katolického společenství při zachování anglikánské liturgie, kalendáře, zvyků a dokonce i ženatých kněží. Následně ohlásilo zhruba půl milionu anglikánů přechod ke katolíkům. A tak třebaže ortodoxní anglikánští kritici varují, že Benediktův způsob ekumenismu povede k návratu do náruče Vatikánu, zdá se, že většině věřících Britů toto „nebezpečí“ příliš nevadí.

Benedikt XVI. ví velmi dobře, jak velkým vzorem pro mnohé ostrovany kardinál Newman byl a ještě může být. Právě nelehká životní pouť tohoto svobodomyslného anglikána od významné pozice univerzitního vikáře přes obrodné „Oxfordské hnutí“ a první náznaky „anglokatolicismu“ až k přijetí katolického křtu, vysvěcení na kněze a vstupu do řádu oratoriánů svědčí o opravdovosti jeho hledání pravé cesty ve víře v Ježíše Krista. „Já mám svou misi, jsem článkem v řetězu, pojítkem mezi osobami. On mne nestvořil pro nic. Konám dobro, plním jeho dílo,“ napsal kardinál Newman ve svém spise Meditationis and devotions. Newmanův příklad katolického intelektuála, filozofa a polemika působil i na jeho katolické krajany, světoznámé spisovatele Jamese Joyce, Gilberta Keithe Chestertona či Grahama Greena. „Specifická služba, k níž byl blahoslavený John Henry Newman povolán, spočívala ve využití jeho vytříbeného intelektu a plodného pera v mnoha naléhavých všedních problémech. Jeho intuice o vztahu víry a rozumu, o životně důležitém postavení zjeveného náboženství v rámci civilizované společnosti, o nezbytnosti dlouhodobého a rozsáhlého vzdělávacího systému neměly zásadní význam pouze pro viktoriánskou Anglii, ale nadále inspirují a osvěcují mnohé na celém světě,“ uvedl při beatifikační mši Benedikt XVI.

I když se v průběhu papežské návštěvy vyskytly obvyklé protesty anarchistů a extrémní levice proti tradičním názorům církve na umělé potraty a euthanasii, protestujících bylo nesrovnatelně méně, než těch, kteří se přišli modlit s papežem. Benedikt XVI. byl s úctou přijat královnou Alžbětou II., princem Philipem a arcibiskupem z Canterbury, anglikánským primasem Rowanem Williamsem. Papežova slova si na půdě britského parlamentu pozorně vyslechli i čtyři bývalí předsedové britské vlády včetně M. Thatcherové, T. Blaira a J. Majora. Za malý „zázrak“ média označila „usmíření“ během této události mezi znesvářenými labouristickými expremiéry Tony Blairem a Gordonem Brownem. Na závěr Benediktovy mise se většina pozorovatelů shodla, že návštěva dopadla lépe, než se očekávalo, zazněla i slova, že papež Brity „okouzlil“. Benedikt XVI. totiž připomněl tradičně konzervativním Britům spojení, jež levicově laděná Evropská unie odmítla zakotvit ve své preambuli: úlohu autentického křesťanství, formujícího po staletí i dnes evropskou civilizaci a kulturu. Současný britský ministerský předseda David Cameron na rozloučenou s papežem řekl: „Mluvil jste k šesti milionům katolíků, ale slyšel vás národ, který má více než šedesát milionů obyvatel. A také mnoho dalších po celém světě. Jim jste nabídl poselství adresované nejen katolické církvi, ale nám všem, lidem každého i žádného vyznání… Víra je součástí naší země. Vždycky byla a vždycky bude.“

Papež Benedikt XVI. ve Velké Británii
Papež Benedikt XVI. ve Velké Británii
Více fotek
  • Papež Benedikt XVI. ve Velké Británii zdroj: ČTK/AP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1955/195440.jpg
  • David Cameron a Benedikt XVI. autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1957/195634.jpg
  • Demonstrace proti papežově návštěvě Británie autor: AP Photo/Sang Tan, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1958/195717.jpg