O teorii spiknutí trochu jinak

V souvislosti s devátým výročím událostí z 11. září 2001 se opět připomněly různé pochybnosti o pravdivosti oficiálních informací. Říká se tomu teorie spiknutí. Můžeme si živě představit, co se v té věci asi strhne, až napřesrok bude výročí kulaté.

Není to zdaleka jediná historická událost, s níž se různé takzvané spiklenecké teorie spojují. Patří k nim zejména atentát na prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho, smrt princezny Diany a u nás třeba i konec života Jana Masaryka. Společným jmenovatelem těchto i mnoha dalších případů je to, že veřejnost je téměř bez výjimek přijímá jako svého druhu detektivky, s nimiž je podle toho nutné také, jak se patří, nakládat – to jest především hledat pachatele. Tomu se ovšem historické události silně vzpírají, protože na rozdíl od spisovatele detektivek, který své dílo zpravidla napsal proto, aby čtenáře sice nesnadnými cestami, ale přece jen k odhalení pachatele dovedl, u oněch historických detektivek naopak pracuje mnoho sil, které správnému řešení brání.

Je tedy velmi pravděpodobné, že se v takových případech správného řešení jen tak nedopátráme. Při té marné cestě však často narazíme na velmi podezřelé okolnosti, které odporují oficiálním verzím, až to přímo svádí k vymýšlení více či méně pravděpodobných konspiračních teorií, které nabízejí jednoduchá, ale ucelená řešení. Mezi ně – podle mého názoru – patří i to, co jsme zase v minulých dnech vícekrát zaslechli – to jest, že události z 11. září 2001 si americká vláda připravila a provedla sama. Proč by to dělala, o tom už zastánci tohoto tvrzení nemluví, i když některé okolnosti jsou vskutku podivné a vyznavačům spiknutí nahrávají. Ti pak zase vyvolávají odpor vyznavačů oficiálních verzí, kteří a priori označují za nesmírně škodlivé teorie spiknutí, jež je nutné zavrhnout dříve, než jsou vůbec vysloveny.

Tímto způsobem se pravdě nepřiblížíme. Zajímá-li nás, jak něco doopravdy bylo, měli bychom předem na poznání úplné pravdy raději rezignovat a podívat se bez předsudků a emocí na to, co mohlo vyvolat zájem, aby třeba jistá osoba nežila.

Takhle mohlo Stalinovo vedení Sovětského svazu po našich únorových událostech strašit i jméno Masaryk, kdežto nová Gottwaldova vláda považovala tehdy pro sebe za výhodné, když Jan Masaryk v ní přijal funkci ministra zahraničních věcí. Masaryk zase – a proč nevěřit písemně podanému svědectví jemu v té době nejbližší osoby Marcie Davenportové – to považoval za výhodné pro sebe, neboť správně předpokládal, že bude muset být pouštěn i na Západ a tam zůstane. Když tedy tři dny před jeho smrtí Davenportová odjížděla z Prahy do Londýna, výslovně ji požádal, aby vyřídila ústní vzkazy jednak pro jeho starého přítele Bruce Lockhardta a také pro Sira Orma Cargenta, šéfa britského ministerstva zahraničí. Jan jim takto podával zprávu o svém úmyslu uprchnout, ale neuváděl kdy. – Toto jsou přesná slova z knížky Marcie Davenportové „Jan |Masaryk Poslední portrét“ napsané až 19 let po Masarykově smrti.

Přijmeme-li velmi pravděpodobnou tezi, že Davenportová tyto vzkazy vyřídila, a že oba jejich adresáti nemlčeli, musíme připustit, že se o tom dověděla i sovětská KGB a přes hlavu našich komunistů se postarala o to, aby se především kvůli tomu nebezpečnému jménu Masarykův záměr neuskutečnil. Toto zjištění by nám mělo postačit a další pátrání je už pak tou nepříliš důležitou detektivkou.

Podobně si lze dobře představit jistou oprávněnost teorie spiknutí v případě smrti princezny Diany. Vezměme na chvíli do hrsti prostý selský rozum a uvažujme: Diana přece nedlouho předtím strávila určitou dobu na jachtě s Habešanem Dodim. Kdo může vyvrátit dosti vysoké procento pravděpodobnosti, že v důsledku toho otěhotněla? Hlavně však je nutné domyslet, co by znamenalo, kdyby budoucí britský král dostal do vínku nevlastního bratříčka víceméně arabského původu a barvy pleti?

Nu a co si pak počít s téměř nekonečnou přehršlí faktů a nejasností, které už téměř půl století velmi závažným způsobem zpochybňují tvrzení Warrenovy komise o zavraždění prezidenta Kennedyho jediným zmateným střelcem a pak jeho vlastní podivnou smrt přímo před televizními kamerami?

A pokud jde o 11. září 2001, časopis Respekt ve svém 37. čísle nás sice nabádá proti konspiračním teoriím, přitom však na několika stránkách jako by kapal do ohně tak pádná fakta v jejich prospěch, až se čtenář musí zamýšlet nad lecčíms, co ho předtím ani nenapadlo.

Přestaňme tedy pátrat, zdali v tom či onom historickém případě byl vrahem zahradník a všímejme si raději toho, zdali různé pochybnosti, které k nám stále doléhají, mohou mít něco do sebe. Takových si pak všímejme poněkud důkladněji než dosud a nebojme se toho, že nás dogmatičtí stoupenci oficiálních verzí budou prohlašovat za vyznavače konspiračních teorií.

Komentář Jiřího Ješe pro Český rozhlas 6

Teroristický útok na New York z 11. září
Teroristický útok na New York z 11. září
Více fotek
  • Teroristický útok na New York z 11. září autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/253/25229.jpg
  • Jan Masaryk autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/4/326.jpg
  • Princezna Diana na letišti Heathrow autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1855/185443.jpg