Stávka a revoluční folklór

Ani ne za týden proběhne tzv. celodenní protestní stávka. Jejím cílem podle (za tím účelem vydané) metodiky ČMKOS není „na rozdíl od generální stávky svrhnout vládu“, ale pouze „podpora prosazení sociálních a hospodářských zájmů“ proti úsporným opatřením vlády. Podle této metodiky není třeba, aby stávku vyhlašovaly základní odborové organizace (ZO), jelikož ji vyhlásily samy odborové svazy. Konání stávky „není spojeno s požadavkem souhlasu stanoveného počtu zaměstnanců“ či členů ZO; těm je však svěřeno zajištění jejího průběhu. ZO mají mj. přesvědčit zaměstnavatele, že stávka není vedena proti nim a získat tak jejich podporu.

Takto mírumilovně vidí odboráři akci, která podle odhadů může mít za následek hospodářské škody v řádu stovek milionů korun. Což samozřejmě není před pokusem o zkrocení státního dluhu a potlačení schodku rozpočtu ideální začátek. A protože je zřejmé, že s úspornými opatřeními přijatými parlamentem stávka sotva pohne, je otázka po jejím smyslu stále aktuální. Nabízí se několik vysvětlení – to první je logická solidarita s  protesty proti úsporám v celé Evropě. Druhé je česká nespokojenost s podivností demokracie, která k moci vynesla druhé a třetí politické partaje, zatímco vítězové skončili v opozici. Dalším důvodem může být snaha předvést obraz síly – anonymní masy s nejrůznějšími riziky. S tím souvisí – přes ujišťování odborů, že k tomu nedojde – i příležitost využít stávku k vyvolání chaosu a k pokusu o revoluční zvrat.

Není tajemstvím, že na eskalaci tohoto druhu sázejí revoluční utopisté, kteří v Česku kupodivu nevymřeli ani sto či dvě stě let po Marxovi, Proudhonovi nebo Bakuninovi. Vyšli z idejí Marxe i „socialismu s lidskou tváří“ a říkají si např. radikální liberálové. Výstižnějším názvem pro tuto mutaci Marxova učení je neomarxismus, což je „kulturně orientovaná“ varianta, která se ujala v západní Evropě, když v SSSR zvítězila marxleninská ekonomicko-sociální doktrína.

U nás zatím nejde o rozšířenější hnutí, spíše o opatrné zakládání ideových ohnisek a o pilování radikálně levicové ideologie. Jedním z neomarxistických center je internetový Deník Referendum (DR), který se ani příliš netají ideou „nápravy“ nedokonalosti demokratických procesů radikální cestou. Je to trend patrný už delší dobu a od chystané stávky si mnohé slibuje. Minulý týden Jakub Patočka (nyní šéfredaktor DR) zveřejnil svou stať „Pokus o návod jak mohou odbory zvítězit nad vládou“. Píše, že stávka 8. prosince „napomáhá pohybu, který by nakonec mohl vést k principiální změně politické situace“. Chválí odbory, že se z nich stává „klíčový prvek české politiky“ a že jejich střet s vládou „je jedním z nejslibnějších dějů na půdě české občanské společnosti“. A nabádá k vytvoření společenské atmosféry, „v níž bude schvalovat radikální protesty, včetně projevů občanské neposlušnosti či časově neomezené generální stávky, tak velká většina veřejnosti, že se pokračování vlády stane pro ni samu nemyslitelné“.

Za tím účelem se odbory podle Patočky mají spojit se všemi politickými stranami „které k tomu budou ochotny“, mají revidovat i svůj vztah ke komunistům a „požadovat jasné programové a politické záruky, že ČSSD nepřestane zastávat politiku principiální konfrontace s vládou…“ Patočkova chiméra ovšem skrývá úskalí u všech stran, které má na mysli – počínaje ČSSD, jíž neomarxisté vyčítají neoliberální sklony, přes Zelené, kteří se s Patočkou kvůli jeho radikalismu rozešli, až po konzervativce a křesťanské demokraty, jimž jsou Patočkovy vize bytostně cizí.

Z okruhu DR (z pera Jiřího Peheho a Jana Šterna) pochází také tzv. manifest radikálního liberalismu z letošního září, zaměřený proti neoliberalismu a globálnímu kapitalismu. Autoři si stěžují, že střední vrstva, která v globálním kapitalismu strádá nebo upadá, dává většinou své sympatie pravici a navíc se „nechala přesvědčit, aby volila politiku škrtů.“ Kapitalismus je podle autorů nutné kultivovat a „skuteční liberálové se musejí radikalizovat“. Deník Referendum rovněž propaguje tzv. iniciativu pro kritiku reforem a na podporu alternativ ProAlt (personálně propojenou s iniciativou Ne základnám!), která ve svém prohlášení tvrdí, že „reformy přilétají na křídlech strachu“ a že obavy ze státního bankrotu jsou „neodůvodněné a účelově vyvolané“. Tato iniciativa se zviditelnila např. kampaní proti jmenování předsedy Občanského institutu Romana Jocha poradcem premiéra pro lidská práva. Che Guevaru, který své pojetí lidských práv vyjádřil slovy: „Nenávist je součástí boje; neomezená nenávist vůči nepříteli, která donutí člověka, aby překonal svá přirozená omezení, takže se stane efektivním, násilným, selektivním a chladnokrevným strojem na zabíjení,“ ovšem mluvčí ProAlt Tereza Stöckelová odsoudit odmítla.

Nechtěl bych končit tímto ponurým citátem, jenž může vzbuzovat různé asociace u lidí, kteří se chystají zúčastnit středeční stávky. Protest proti škrtům porodného nebo absenci progresivního zdanění jistě má své opodstatnění. Otázkou zůstává, zda je třeba pořádat hlučnou celonárodní stávku (a živit chiméru „vítězství nad vládou“), či zda by nebylo účelnější téma sociálních škrtů kvůli doladění úsporných opatření znovu otevřít. Např. cestou novelizace příslušných zákonů včetně finančních kompenzací mezi různými kapitolami rozpočtu. Proč by neměl Senát v novém složení a s odborářským předsedou v čele použít svou zákonodárnou iniciativu?

Protesty proti plánovaným úsporám
Protesty proti plánovaným úsporám
Více fotek
  • Protesty proti plánovaným úsporám autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2124/212379.jpg
  • Plakát k protestní stávce zdroj: www.cmkos.cz http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2124/212383.jpg
  • Demonstrace odborářů autor: Zbyněk Stanislav, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1964/196355.jpg