O české nasranosti

Já vím, nasranost je nehezké, sprosté slovo, ale je přesnější než pouhá naštvanost. Pan Havel tomuto jevu říkal, se svou vrozenou noblesou, „blbá nálada“. Já tak noblesní být nemohu, protože doba pokročila a dnes u nás už dávno nevládne jen „blbá nálada“, ale „trvalá česká nasranost“.

Ale začněme od začátku. Byl jsem na besedě v Bílině. Jezdím často po republice, hraji a zpívám písně ze svých seriálů, čtu ze svých knih. Do Bíliny mě občanské sdružení Bílina 2006 a moderátor Honza Beneš nepozvali hrát, ale „jen“ besedovat. Dobrá. Přesto jsem vzal kytaru s sebou.

Probrali jsme seriály, probrali jsme knihy, probrali jsme pramen Bíliny. Pak jsem trochu zahrál a přišla řeč na mé blogy a na Ameriku. Vyprávěl jsem tedy o svém zasažení Amerikou. Poslední otázka Honzy Beneše byla, zda jsem si z Ameriky přinesl nějaké poznání, které teď uplatním u nás doma.
Chvíli jsem nevěděl. Ona je ta Amerika tak jiná…
A čím je tak jiná?, chtěl vědět Honza Beneš.
To je tisíc drobností. Přesně těch tisíc maličkostí, které dokáží umořit osla.

Tak třeba v samoobsluze. Když vznikne fronta u pokladny (ano, i v Americe mají fronty, ale je to jev řídký a vůbec se nedá srovnávat s frontami u nás! Americké fronty jsou veselé, ti lidé vypadají, jako by byli rádi, že si ve frontě můžou pokecat), tak tam postaví kluka s tabulí označující konec fronty, který vše s úsměvem a humorem organizuje.

A pozor: když tu frontu vystojíte a ocitnete se u pokladny, stane se něco šokujícího: zubí se na vás pokladní, která vypadá, jako by celý život čekala jen na vás. Ujme se vašeho vozíku, protáhne čtečkou vaši bankovní kartu (žádný PIN, žádné podpisy, žádné oči v sloup – zase karta, žádná složitá administrativa) a to už se vašeho zboží ujímá příručí, uloží ho do papírové tašky, kterou vám s úsměvem podá.  Připadáte si jako král a cítíte, že spolu s prodaným zbožím vám byla projevena i úcta a poděkování za to, že jste své dolary nechal právě u nich.

Situace v české samoobsluze? Každý ji důvěrně zná: naštvaná fronta, naštvaní spoluobčané, naštvaná pokladní, zoufalý zákazník, který za naštvaného přihlížení ostatních platí, pak cpe zboží do tašky, aby nezacláněl, a přestože právě zaplatil velký a drahý nákup, vlastně všechny obtěžuje svou přítomností.

Z obchodu vychází zpocený, s pocitem okradení a nasraný – jako všichni v této zemi. A tak jsem v Bílině během besedy přišel na to, v čem je rozdíl mezi Amerikou a Českou republikou. V nasranosti.

Česká nasranost je fenomén, který si zaslouží naši nejvyšší pozornost. Proč? Protože je to jev všudypřítomný, s hlubokými historickými kořeny, a je veskrze náš, národní. Kousek za hranicemi, např. v Bavorsku, které je nám jinak tak blízké, není po „české nasranosti“ ani stopy.

Kde se bere tahle naše odpuzující národní vlastnost? Myslím, že „česká nasranost“ má příčiny v našich dějinách (jak jsme po staletí trpěli), v naší geografické poloze (taky nás ten praotec Čech mohl zavést až k moři!), v našem údělu (zase někdo rozhoduje o nás bez nás), v naší slovanské duši (česká nasranost a ruská chandra jsou sestry), v naší národní povaze plné mindráků z nedoceněnosti (to já kdybych!), nezaplacenosti (jinde by mě jinak zaplatili!), marnosti a blbosti (samozřejmě, že vždycky těch druhých!). Něco je neodstranitelné, něco odstranit jde.

Ta americká pokladní a ten pán, co mi naplnil tašku, taky určitě neberou balík. A přesto se usmívají a vypadají, jako že je ta práce strašně baví a že se narodili jenom pro ni.  Jak to, že tam to jde, a tady ne? To jsme opravdu tak „zničeni dějinami“?! I kdybychom byli, ta permanentní nasranost nás rozhodně nezachrání. Ta nás leda tak vzájemně ničí, vysává a otravuje. A v očích příchozích (třeba z té Ameriky) nutně vypadáme jako tlupa barbarů a nenávistných primitivů, kteří neumí užívat daru života a jen se užírají.

Co s tím? Co nás zachrání? Zachránit nás může jedině úsměv. Úsměv, zájem o druhého, velkorysost, pozornost, ohleduplnost a dodržování rychlosti na silnici. To poslední jsem tam napsal proto, abyste se usmáli. Takže moje poučení z Ameriky je: keep smilling – vždy s úsměvem.

Sbohem, česká nasranosti!

Samoobsluha v USA
Samoobsluha v USA
Více fotek
  • Samoobsluha v USA autor: Bedřich Ludvík, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2171/217025.jpg
  • Samoobsluha v USA autor: Bedřich Ludvík, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2171/217026.jpg