Politický rok poněkud cirkusový

Minulý rok byl značně politický. Všelijakého volení bylo dost, přišly i překotné změny, hodně se kolem toho balábile vyvolávalo a lepiči lepili plakáty. A co teprve sám program! Po výstupu provazochodců na riskantních lanech zadupali bezskrupulózní sloni, lvi řvali a nekousali, prováděla se kouzla, o nichž všichni věděli, že jsou to staré triky, ale kouzelníci se tvářili, kdo ví, jací nejsou novátorští mágové, akrobati padali, šašci na ně nechávali zapomenout pokleslými vtipy, určenými zejména méně vytříbenému obecenstvu, kutálka falešně vyluzovala, pan šiditel na vše shlížel svrchu a tvářil se, že on přece umí všechny ty kousky nejlépe a že mu celý ten špektákl patří, i když ho měl jenom propůjčený, a diváctvo hledělo a přemýšlelo, za co si to vlastně zaplatilo.

Největší pád zažily překvapivě hvězdy dvou našich ještě před rokem nezpochybnitelně rozhodujících stran, přesvědčených, že i kdyby na lidech dříví naštípaly, zase jim občanstvo poníženě naostří sekeru. Duo Topolánek – Paroubek vystupovalo jako nezpochybnitelný majstrštyk naší politiky. Na přelomu let 2009 – 2010 suverénně vévodili politickému boji, žonglovali ostrými slovy a jediné, na čem se shodli v úvodní politické debatě tohoto období, bylo oznámení panu Václavu Moravcovi, jak rukou společnou budou bojovat proti korupci. Válka proti korupci byla leitmotivem úvodu právě končícího volebního roku. Je věru zábavné, že ten bouřlivý rok korupcí skončil. Ale to bychom předbíhali.

První padl Topolánek. Do omrzení nabízel rázovitá vystoupení silného hřebce, který všechny přepere, a když, tak jim alespoň ukáže (však víte co!). Zjevilo se však, že je spíše valach a časem začal nebavit ty řady obecenstva toužící přec jen po subtilnějších kouscích. Paroubek musel přejít na sólo kariéru a zdálo se mu, že našel svoje místo i ve změněné situaci: začal hrát roli zlého muže v masce. Tento part ale, jak se později ukázalo, se hodí spíše do periferních arén než do centrálního cirku. Koho má bavit chlápek dlouho stereotypně urážející soupeře opakujícími se sprosťárnami a vyhrožující, že protivníka chytne za uši a omlátí mu ciferník o žíněnku?! Jednou, dvakrát to možná zaujme, ale stále dokola…

Do ODS nastoupil elegantní a vymydlený krotitel hadů Nečas a začal předvádět strhující číslo: před udiveným obecenstvem většina proslulých jedovatých, bezcitných všežravých (a věčně nenažraných) zmijí, kober a krajt z košatinky jeho partaje klopila oči a zalézala zpátky do košíku se slibem, že už nikdy nevyleze a když, tak jen proto, aby vynesla zpátky do hnízda ptačátko, vyfouklé zlým větrem. „Cirkus ODS přijel s novým programem!“ hlásaly plakáty modrého ptactva.

Do manéže ale vběhli také noví artisté. Co vběhli, vřítili se! Parta mladistvých skákačů ze skupiny VV, kterou nadšené obecenstvo okamžitě přezvalo na Veselé Veverky, roztočila v manéži dráždivý rej. Jejich číslo předvádělo, kterak zastavit zloděje. Nové na něm bylo zejména to, že se ho účastnilo mnoho mladých umělkyň v dráždivých kostýmech (a, pánové, přiznejte si, jak jste hltávali v cirkuse krásné akrobatky a krasojezdkyně a kam jste se v jejich případě dívali; namísto abyste sledovali detaily výkonu!).

Starý rutinér Kalousek vytvořil pozoruhodné číslo: se starými, zdánlivě už odepsanými komedianty oprášil staré triky, až se blýskaly jako nové, všechno postavil na neochvějném šlechtickém untrmanovi (v cirkusovém slangu ten silný pán, co stojí dole a na svých ramenou drží jako atlas celou pyramidu lidských těl) Schwarzenbergovi, a koukněme: najednou sklízel potlesk! Jeho parta se na žebříčku vystoupení cpala na TOP místa!

Co proti tomu mohl nabídnout nebohý Paroubek? Pokusil se svoje číslo ještě obohatit rykem, v němž chtěl dokázat, že umí troubit jako nejlepší šumavský jelen v říji, ale skončilo to více méně fiaskem. Značné stádo sice přitáhl, ale proti němu bylo ideálně složené trio: mnohotrofejní Kalousek, dále Nečas, jelen trénovaný řadou zkušeností vůdčího pobočníka s ambicí se konečně prosadit, a konečně v politice paroží poprvé otloukající ambiciózní John. Předsedovi ČSSD bylo jasné, že pan šiditel jim dá manéž k dispozici a jemu nabídne pouhé angažmá augusta. Což bylo pod Paroubkovu úroveň a z funkce vůdce oranžové smečky odstoupil. Místo něj přišel cirkusový účetní Sobotka, o němž zlé jazyky po maringotkách tvrdily, že si plete poníka s tygrem, případně s hadí ženou.

Česká politika se zcela změnila. Najednou jsme my, voliči, začali mít pocit, že jsme o něčem rozhodli, že jsme ty nejvíc nepříjemné a podezřelé svými hlasy vyhnali. Vláda navíc měla nebývalý mandát. Převaha osmnácti hlasů ve sněmovně, to tu – v zemi přeběhlíků, opozičních smluv a jiných politikářských nemravností – ještě nebylo! Bohužel, najednou jsme zjistili, že jsme dali mandát k něčemu, co se nám začíná zajídat. Po létech tučných najednou: roky hladové! Přehlédli jsme ovšem jaksi, že to měly strany koalice v programu. Ono se to ale jinak poslouchá, než potom přijímá. Navíc si obecenstvo začalo připadat poněkud ošizené ohledně dalšího halasně hlásaného bodu: všechny tři koaliční strany (a stejně tak i opozice) se po gorilím způsobu tloukly do prsou, jak zatočí s korupcí. To, čím je tato země (a nejen ona!) prolezlá jako rzí, a co dostalo nádech nepsaného práva, ba povinnosti v době minulého režimu (kdo nemazal, nejel, a největším úplatkem byla politická angažovanost a pošpiněné svědomí za profesní postup), mělo být konečně, když ne vymýceno, tak alespoň důsledně prorubáváno. A ono pořád nic. Říkali, že boj s korupcí je během na dlouhou trať, ale diváci měli pocit, že si běžci zatím ani neobuli tretry.

K rostoucí deziluzi přibyla pachuť ze vzniku osvědčených koalic po místním volení. Značná část voličů, která se opět pokusila skutečně aktivním přístupem k volbám na svých radnicích něco změnit, najednou zjistila, že nezměnila nic. Pravda, vše proběhlo v rámci demokratických pravidel. Ale kdybychom přeháněli: zcela demokraticky komunisté u nás v roce 1946 vyhráli volby, změny ve vládě v únoru 1948 byly (odhlédneme-li od tvrdého vnějšího nátlaku, hraničícího někdy až s terorem) také v rámci ústavních pořádků, nakonec i to sjednocení komunistů a sociální demokracie si potom odhlasovali… Nebylo ovšem správné to tak připustit a v důsledku se vše obrátilo proti podstatě demokracie samé. Demokraté se tehdy nedokázali ubránit proti zřetelné nedemokracii, mazaně využívající prvky lidovlády k jejímu zahlušení. Nyní občané (především v Praze) jen udiveně sledovali, jak se přes veřejné přání ideově nesmiřitelní materiálně smiřují. Kde je ideovost čistého politického cirkusového řemesla, po níž neustále volal ředitel našeho politického cirkusu Václav Klaus?

Připomeňme si, co říká paní Anežka Berwitzová svému muži Petrovi, řediteli cirkusu Humberto v románu Eduarda Basse: „Snad bude Kranz lepší obchodník a vydělá milion a my se snad octneme na mizině. Ale my budeme dělat čistotně svou věc a nepustíme do ní žádný nešvar. Kranz je velký člověk a silný, moc umí, podceňovat ho nesmíš; ale ať si stokrát říká svému cirkusu institut, ty ještě pořád víš víc, co je opravdový cirkus než on.“ Pravda, je to idealismus… proč chodit tak daleko že až na mizinu? Něco na tom ale je. Paní Berwitzová manželovi vyčítá, že začíná ve svém podniku využívat všelijaké trpaslíky či jiné postižené, jak se tehdy odpudivě říkalo „zrůdy“, podle módy jiných cirkusáků a rezignuje tím na čistotu cirkusové tradice a – chcete-li – na cirkusáckou ideu: „Ty jsi už předem věděl, že trpaslíci nejsou cirkus. Máš jasný cit pro to, co je čistá linie a práce. To není žádný styl, když mezi krásné tvory a dokonalé výkony dáš párek lidí, na které příroda zanevřela.“ Současnému obecenstvu se zdá, že naše politická manéž je zanesena tvory, na které příroda zanevřela nikoliv fyzicky, ale mentálně, v punktu lidské slušnosti… Případně že se soustavným drezírováním při dennodenním politickém drilu tato vlastnost kamsi vytratila. Včetně schopnosti odolávat korupci a bojovat proti ní.

A závěr celé té velkolepé barnumské parády s bojem proti korupci? Na konci tohoto politického roku se provalila nebývalá aféra na ministerstvu životního prostředí. Zatím se řeší záležitosti personální, najít podstatu problému prý potrvá, po nitkách a chapadlech se údajně jde. Je to ovšem malér, který chování vládního stáda, dirigovaného třemi novými jeleny, poněkud zpochybňuje. Doufejme, že tajná hradní smlouva, kterou uzavřeli vyjednavači tří spojených komediantských rodů pod patronací šéfa cirkusu v reprezentativní hradčanské manéži, nemluví o tom, jak si rozdělí teritoria, ale o tom, jak vyčistí společné stáje a chlívy. Jinak bychom mohli tento politický rok uzavřít obavou, aby „boj s korupcí“ české politické elity (na sociální demokracii, prosím, nezapomínejme, i její politici si ze skrovných platů stavějí hrady) nebyl cosi podobného, jako když zasloužilý cirkusák Phineas Tailor Barnum lákal obecenstvo na „pozůstatky třímetrového muže z časů před potopou“. Ostatně tento pán o těch, které balamutil, měl prý toto mínění: „Každou minutu se rodí jeden hlupák.“

Na zdraví v dalším roce našeho politického cirkusu!

Mirek Topolánek
Mirek Topolánek
Více fotek
  • Mirek Topolánek autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/16/1569/156893.jpg
  • Petr Nečas autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/16/1549/154879.jpg
  • Radek John autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/11/1042/104166.jpg
  • Karel Schwarzenberg autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2029/202897.jpg
  • Paroubek v MHD autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2039/203899.jpg
  • Boris Šťastný a Karel Březina autor: Volfík René, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2139/213811.jpg
  • Cirkus autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/11/1035/103407.jpg