Katolické angažmá v chorvatské politice

Na bývalého chorvatského premiéra Iva Sanadera (2003-9), obviněného z korupce a zneužití pravomocí, byl vydán mezinárodní zatykač. Desátého prosince ho zadržela policie v Rakousku. Vzpomněla jsem si, jak v rádiu během předvolební kampaně v roce 2007 zněl jeho hlas, který vypočítával dosažené úspěchy a na konci každého odstavce dodával: Idemo dajle! (A pokračujeme dál!) Asi to i teď zkusil – dostat se někam daleko daleko -, ale nestihl to. Reakce byly klasické. Ten, na koho by mohl padnout také stín, se distancuje a rýpe do něj, ostatní vše pitvají, bulvár sleduje počínání jeho nejbližších.

Překvapila mě ale reakce církve, tedy jejího periodika Glas koncila (Hlas koncilu). Podle něj je celá aféra útokem na chorvatskou státnost. Den zrušení Sanaderovy imunity a zároveň den, kdy byl konečně zatčen válečný náměstek ministra vnitra Tomislav Merčep, kterého Haagský tribunál obviňuje za válečné zločiny proti etnickým Srbům a který byl dosud v Chorvatsku nedotknutelný, byl totiž i dnem 11. výročí úmrtí velebeného prvního chorvatského prezidenta Franjo Tudjmana. Podle Glasu koncila je shoda politováníhodná a jedná se o pokus o odvrácení pozornosti od zásadních životních otázek, tj. od toho, že v té době byl snížen trest jiného válečného zločince, ovšem srbského, a vzniklo nové koaliční politické hnutí, zaštiťující se mimo jiné ochranou chorvatského ducha, nespravedlivě stíhaných hrdinů Domovinské války (1991-5) apod.

Vlastně by mě to překvapovat nemělo. Katolická církev je v Chorvatsku velmi vlivným politickým faktorem. Většina úspěšných politiků v zemi si ji musí předcházet nebo se snaží si ji aspoň neznepřátelit. Ke katolictví se hlásí 90 % Chorvatů. Katolictví je jedním z pilířů či základních znaků moderní definice chorvatské národní identity. Je i vymezovacím kritériem vůči největšímu nepříteli v regionu, Srbům. A nespojujme to jen s poslední jugoslávskou válkou!

Není snadné zapomenout na 2. světovou válku, kdy se vládnoucí ustašovci, svými krutostmi předčící řádění nacistů, snažili vyhladit všechny „nechorvatské prvky“ ve státě. Byl to klerofašistický režim, zaštiťoval se chorvatskou identitou a jejím katolictvím, zatímco církev samotná se tomu nijak vehementně nebránila. Sto dvacet kilometrů od Záhřebu byl tábor smrti Jasenovac, jedno z nejkrutějších a nejsadističtějších vyhlazovacích středisek za druhé světové války, nazývaný Balkánský Oswiencim. Při pravidelném každoročním uctění obětí tam zatím nikdy nebyl přítomen vyšší představitel chorvatského kléru, kardinál či biskup, jen níže postavení duchovní. Když v létě 2008 zemřel ve výkonu dvacetiletého trestu (ke kterému byl odsouzen po vydání z Argentiny) poslední velitel Jasenovce Dinko Šakić, byl pohřben ve své ustašovské uniformě a nad hrobem stál kněz, který sloužívá mše za ustašovského pohlavára Anteho Paveliče, řka, že tehdejší „nezávislý chorvatský stát je základem dnešní chorvatské vlasti“, a jedním dechem dodává, že „každý správný Chorvat je na Dinka Šakiče hrdý“. Církev se od těchto výroků nedistancovala.

Po rozpadu Jugoslávie se chorvatská katolická církev dočkala rozsáhlé restituce majetku. Každoročně dostává od státu značné finanční prostředky. Je politicky velmi aktivní. Strana či hnutí, které získá její oficiální podporu v předvolební kampani, má o silný trumf víc (měl ho i Sanader s HDZ). Církev se veřejně vyjadřuje k různým krokům vlády či parlamentu. Vyvíjí politické tlaky. V roce 2009 platil půl roku tzv. nedělní zákon, povolující nedělní prodej mimo školní prázdniny jen benzinkám, pekařstvím, novinovým stánkům a květinářstvím. Byl přijat na popud církve a později zrušen kvůli neblahému dopadu na zaměstnanost a tržby, tedy i daně. Glas koncila si dovoluje otevřeně urazit demokraticky zvoleného prezidenta tím, že zpochybní jeho psychické zdraví. Prezident si totiž troufl vystoupit proti přílišnému církevnímu vlivu a všudepřítomným křížům na i ve veřejných budovách. A začíná to u dětí. Od základní školy je věrouka běžný předmět (z 90 % křesťansko-katolická), sice jen volitelný, ale patří k dobrým mravům na ni chodit – alternativou je etika, kde bývá prázdno…

Pro pochopení mnoha jevů v zemi, kde je národní identita po staletí velmi citlivým tématem a kde je představa o ní neodmyslitelně spojena s konkrétní vírou, je třeba toto všechno brát v úvahu. Jednoznačné to jistě není, černo-bílé také ne. Je to však velmi odlišné od toho, jak věci fungují u nás, v nejateističtější zemi Evropy. Ten náš model naštěstí zaručuje více svobody – a nesouhlasím s papežem, že je tato situace tragédií. V Chorvatsku mu ale jistě rozumějí jinak.

Ivo Sanader
Ivo Sanader
Více fotek
  • Ivo Sanader autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/23/2203/220206.jpg
  • Chorvatský katolický časopis Glas Koncila autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/23/2206/220589.jpg
  • Brána koncentračního tábora Jasenovac autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/23/2206/220590.jpg
  • Pracovní sešit pro výuku věrouky autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/23/2206/220591.jpg