Na sultána nám nesahejte!

Jsou to teprve tři týdny, co jedna soukromá turecká televize začala vysílat nový seriál. Jmenuje se „Úžasné století“. To podle sultána Sulejmana I. Nádherného, který vládl Osmanské říši v 16. století, svá vojska dovedl až k Vídni a za jehož vlády dosáhla Osmanská říše svého vrcholu. Atraktivní historický televizní seriál přilákal k televizím mnoho Turků a mnoho z nich zároveň neuvěřitelně rozčílil.

Turecký úřad pro rozhlasové a televizní vysílání zaregistroval největší počet stížností v historii. Mělo jich být přes 70 000 po odvysílání prvního dílu! Protestovalo se v ulicích Istanbulu, před budovou televize, opodál nezůstali stát ani politici. „Nebojte se, zatočíme s nimi!“ vzkázali politici svému lidu, a slíbili tak, že s tvůrci seriálu si už nějak poradí. A stalo se. Nejenže televize dostala od úřadu pro rozhlasové a televizní vysílání výstrahu a varování, ale z druhého dílu už raději vystřihla 12 minut. Proč? Co lidem na seriálu tolik vadí? Tak za prvé, autoři pořadu se zřejmě inspirovali u populárního seriálu Tudorovci, a tak ani v tureckém „Úžasném století“ nechybí množství milostných scén a jednou z hlavních linek příběhu je láska, osudová žena (ženy) a vše, co k tomuto patří.

Pro konzervativní část Turecka právě tato ožehavá témata mohou znamenat až urážku jejich národní hrdosti. Sultánové přece byli mnohem více ponoření do správy Osmanské říše, bojů o nová území a o vládnutí než o ženy a harém. Právě harém totiž hraje v seriálu velkou roli. Celý příběh začíná tím, jak se do Istanbulu dostává dívka unesená z vesnice na území dnešní Ukrajiny. Přes svůj odpor se stane součástí sultánova harému. Stane se jeho oblíbenkyní a později i manželkou. Tato žena je přitom skutečnou historickou postavou. V Turecku známá jako Hürrem, v Evropě jako Roxelana, byla matkou pozdějšího sultána a je jedním z příkladů toho, jak se na sultánův dvůr často dostávaly křesťanské dívky slovanského původu, díky nimž má Osmanská dynastie značnou část slovanské krve. Za další, sultán v seriálu popíjí alkohol a to je pro něj, jakožto pro tehdejší hlavu všech muslimů, nemožné. Harémy, křesťanky v rolích manželek sultánů, sultán popíjející alkohol a oddávající se milostným hrám – to vše samozřejmě nabourává představy konzervativních islamistů, pro které je nedotknutelnost sultánů, jejich silné víry a tehdejšího silného postavení jakožto vládce všech muslimů zásadní a nadmíru důležitá.

Televize proto raději z druhého dílu vystřihla dvanáct minut převážně milostných scén a čeká, jaké reakce přijdou po odvysílání dalších epizod. Televize jako by s podobnými reakcemi už dopředu počítala, zřejmě dobře zná turecké publikum, a tak ještě před spuštěním prvního dílu hlásala, že přece nejde o realitu a že se autoři pouze inspirují historickými fakty. Příběh, jeho jednotlivé scény a repliky jsou samozřejmě dílem fantazie scénáristů. Nejde o dokumentární film nebo naučný pořad. Ani to ale nestačilo. Zajímavé je, jak velkou vášeň, diskuzi a rozhořčení může vyvolat látka stará pět set let. Všem přece musí být jasné, že nejde o zpochybňování historie, Osmanské dynastie a snahy o rozdělení Turecka, jak ve svých protestech konzervativní islamisté zdůrazňovali, ale o čirou komerci a šoubyznys. V lecčems si možná právě protestující skupinky nespokojených diváků naběhly. Právě jejich hlasité narážky možná k televizním obrazovkám přitáhly ještě více zvědavých lidí. Po dvou epizodách má totiž televize a konkrétně tento seriál rekordní sledovanost.

Ukázka ze seriálu
Zdroj: Show TV
Autor: Muhteşem Yüzyıl