Jsme štědřejší, než si myslíme

Krize nekrize, letošní Tříkrálová sbírka překonala všechny rekordy. Sbíralo se v Česku už po dvanácté a (až na rok 2006) vybraná částka pokaždé vzrostla. Začátek byl v roce 2000 na „ubohých“ čtyřech a půl milionech korun, ale to byl teprve první experiment v režii Arcidiecézní charity Olomouc. Už za rok se ve všech osmi českých diecézích vybralo přes 23 milionů a rokem 2005 se výnos sbírky přehoupl přes 50 milionů korun. A letos poprvé byla pokořena sedmdesátimilionová hranice! Zdá se, že křesťanský cit pro pomoc ještě z tuzemců zcela nevyprchal. Není zahrnutí Česka mezi nejateističtější státy trochu předčasné?

Moderní tradici dobročinnosti založil u nás už v r. 1919 olomoucký arcibiskup Antonín Cyril Stojan. Tehdy vznikla Katolická charita, která v době první republiky sdružovala několik set zdravotních ústavů a vykonávala ošetřovatelskou službu v chudých rodinách. Po únorovém puči v roce 1948 komunisté odebrali charitě sociální a zdravotní působnost a zabavili její zdravotní a sociální zařízení, takže jedinou činností, která jí zůstala, byla omezená produkce náboženského tisku a péče o přestárlé duchovní. Brzy po sametovém převratu byla činnost charity obnovena. Myšlenka pomoci potřebným je aktuální v každé době a začátkem devadesátých let nebyla nouze o cílové skupiny ani u nás.  Od roku 1995 působí Česká katolická charita (ČKCH) také v zahraničí – včetně nejznámějšího projektu „Adopce na dálku“.

ČKCH je vedle obecně prospěšné společnosti Člověk v tísni a humanitární organizace Adra jedním ze tří hlavních poskytovatelů pomoci obětem živelných katastrof v ČR i ve světě. Porovnáme-li veřejné sbírky těchto tří organizací například pro oběti loňského zemětřesení na Haiti, zaujímá ČKCH s částkou více než 62 milionů korun první místo před Člověkem v tísni (54 milionů) a Adrou (22 milionů Kč). Téměř 32 milionů pro Haiti vloni vybrala charita jen v  kostelích.

Tříkráloví koledníci se ovšem z kostelů rozběhli po vlastech českých i moravských a od lidu obecného přinesli rekordních 72 milionů. „Z vlny solidarity a podpory, kterou Tříkrálová sbírka u veřejnosti probouzí, se až tají dech,“ říká ředitel ČKCH Oldřich Haičman. Otevřených peněženek bylo po finančně náročných vánočních svátcích dost i mezi nevěřícími, v nichž poetické dětské postavičky v bílých řízách a s papírovými korunami zřejmě vzbuzovaly důvěru, že dary nebudou ani propity ani neproletí hracími automaty, nýbrž dojdou svého bohulibého účelu. V Praze se vyskytla i skupinka dospělých koledníků, která koledovala třeba na Úřadu vlády a na jiných ústředních institucích. Tři králové zde měli v doprovodu i hasiče, aby vedle vinšování a vytrubování mohli bezpečně vykuřovat kadidlem. Ale stálo to za to, do jedné kasičky prý vybrali v průměru 15 tisíc korun. 

Celostátně vybrané peníze jsou v tuzemsku určeny hlavně na výstavbu a vybavení Mateřských center, Domovů pro matky s dětmi, hospiců a Domovů pro seniory, na provoz ošetřovatelské a pečovatelské služby a na osobní asistenty pro lidi s postižením či dlouhodobým onemocněním. Do zahraničí míří prostředky na humanitární a rozvojovou pomoc např. na Balkáně, na Ukrajině, v Moldávii a Gruzii, či v jihovýchodní Asii; ČKCH působí také ve střední Africe a v některých jihoamerických státech.  

Charita a filantropie coby křesťanské dědictví jsou součástí obecné západní kultury. Móda filantropie se v poslední době rozmáhá i mezi domácími boháči. Je to ale hlavně podpora soukromých nadací a financování projektů, nesoucích jména svých zakladatelů. K výzvě amerických miliardářů Billa Gatese a Warena Buffetta věnovat na charitu až 99 procent svého majetku mají čeští dobrodinci zatím daleko. Majitel ostravských uhelných dolů Zdeněk Bakala už prý ale uvažuje alespoň o polovině. „Dát polovinu majetku nepovažuji jen za gesto, ale za opravdový čin. Chápu jejich rozhodnutí a pravděpodobně se rozhodnu obdobně,“ říká o svých zámořských vzorech.

Ačkoliv je v USA ročně rozdáno na 350 miliard dolarů, většina pochází z darů lidí, kteří vydělají méně než 100 tisíc dolarů ročně. „Nejsou to tedy bohatí, kdo dávají nejvíc,“ konstatuje prezident slavné americké nadace Carnegie Corporation a nedávný host Fóra 2000 Vartan Gregorian. Také by se podle něj neměla směšovat charita jako pomoc chudým a filantropie jako podpora umění, galerií a univerzit. „Když sháníte peníze třeba na nějakou veřejně prospěšnou instituci, nejde o charitu, nýbrž o investici,“ upřesňuje.

Česká katolická charita má v tomto rozlišování jasno. Miliardami na filantropii nedisponuje, zato každá stokoruna putuje na pomoc nejchudším a nejpotřebnějším. Obrovské rozdíly mezi dárci viděl podle evangelia sv. Marka také Ježíš Kristus: "Sedl si naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé vhazují peníze. A mnozí bohatí dávali mnoho. Přišla také jedna vdova a vhodila dvě drobné mince, dohromady čtyrák. Zavolal své učedníky a řekl jim: Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní. Všichni totiž dali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku; dala, co měla, všechno, z čeho měla být živa."

Sbírka pod vánočním stromem
Sbírka pod vánočním stromem
Více fotek
  • Sbírka pod vánočním stromem autor: ČT Brno, zdroj: ČT Brno http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2197/219699.jpg
  • Tříkrálový průvod autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/23/2223/222231.jpg
  • Korunky si koledníci vyráběli s učitelkami ve škole autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/23/2223/222239.jpg