Vzdělání: luxus praktické zbytečnosti

Národní ekonomická rady vlády nezapře adjektivum E v názvu. Její návrhy na reformu vzdělávání se orientují především na ekonomickou využitelnost, ostatně celá studie je zarámována spojením „… pro konkurenceschopnost a podporu podnikání". Vzdělání, vyplývá z materiálu, má být především nástroj užitkový. Díky němu rostou šance na lepší ekonomickou budoucnost. Proto ona jednoduchá doporučení, která pronikla do médií: angličtina důkladně, další jazyky téměř zbytečné, více finanční gramotnosti, IT, oživení zapomenuté matematiky – zkrátka pomáhat na svět lidem, kteří si budou umět věci spočítat.

Primárně ekonomická orientace vzdělání je cítit ze všech vládních materiálů už řadu let. Jako kdybychom se vzdělávali jenom proto, abychom mohli pracovat a vydělávat. „Škola základ života,“ říkává se nejen ve slavných českých filmech, jenže tento základ vláda, ale teď i sbor odborníků v NERVu, bere zatraceně omezeně a jednoduše coby sumu znalostí a dovedností, jež lze slušně prodat a tím využít ve prospěch ekonomického celku. „Je zcela nepřijatelné, že lidé dnes nevědí, jak si založit živnost,“ děsí se mimo jiné NERV! Vskutku hrůzostrašný nedostatek, který omezuje růst HDP země a tlačí ji v konkurenci zemí dolů. Kdo neumí získat živnostenský list, jako by ani nebyl.

Nejdřív poznání, potom praxe

„Tah na branku trhu“ zbavuje vzdělání onoho důležitého zabarvení, které vždycky mělo. Vzdělání bylo, je a možná by dál mělo být charakteristické tím, že si může dovolit luxus praktické zbytečnosti, neslouží zprvu ničemu. Nemíří na nic než na poznání samo, na podporování přirozené touhy poznávat, která patří k základním odlišnostem politického a mluvícího tvora člověka vůči o statním živočichům. Poznání se zhodnocuje časem, samovolně, nejlépe tím, že pomůže k růstu sebevědomým a přemýšlivým osobnostem. Žádná informace není předem zbytečná. Všechno se hodí. NERV preferuje kreativitu, což v jejím pojetí znamená pružné přizpůsobení trhu práce; kritické myšlení, osobnostní růst, orientace na dobrý život, to všechno zůstává kdesi hodně vzadu.

Systém vzdělávání je tu od toho, aby otevíral prostor poznávání. NERV to částečně uznává, ale protože poznávání chápe ekonomicky, je rozevřený prostor velmi omezený, plochý. Stačí dobrá angličtina, i když sousedé a kulturní souputníci Čechů jsou jako na potvoru Němci. Jistě, bez angličtiny se už nikdo neobejde, a čím dokonalejší, tím lépe. S mizející němčinou i s francouzštinou však zmizí jeden velký kulturní okruh, jiná logika myšlení, jiný způsob vnímání a pojímání, jiná obraznost, mnohost a pestrost světa; překlad do angličtiny a poangličtělé češtiny nikdy tyto posuny nenahradí.

Vzdělání – to je především kultura, kultivování, pěstování úrodné půdy poznání a myšlení, jak naznačuje latinský základ slova (ale co dnes na trhu práce s latinou). Teprve mnohem později přichází praktický efekt. A kdo by se při čtení Platona, studiu logiky, při poslechu a studiu Bachovy partitury, prstokladovém drilu nebo při počítačové strategii obtěžoval praktickým efektem. Ten přece přichází s poznáním tak nějak samo sebou.

Užitečnost absurdních návrhů

Přes všechny námitky patří NERVu dík. Za to, že svými absurdními návrhy oživil vzpomínky na hodnoty, které asi přestaly praxí utahanou většinu zajímat. Jedna krásná a moudrá věta ze zveřejněného vzdělávacího materiálu podskupiny NERVu by ovšem neměla zapadnout. „Kvalita života společnosti je více ovlivňována tím, jak je vzdělána její nejméně vzdělaná část než úrovní vzdělání elit.“ Ano, už je to tak, čím demokratičtější luxus praktické zbytečnosti bude, tím bohatší bude celá společnost.

(texty z blogu Petra Fischera publikuje pravidelně deník HN)

NERV
NERV