Balkánská zima jako v Turecku

V Turecku? No to si užijete teplíčka, žádná zima, co? V Bulharsku, u moře? Ty se máš, tam moc nemrzne, viď! Záhřeb – jé, jako na celoroční letní dovolené… Omyl! Evropské země, které známe většinou právě jen z letních dovolených, i když jsou u moře a na jih od nás, nejsou rájem věčného jara a léta.

Bulharsko má klasické kontinentální podnebí a velká pohoří (včetně 2925metrové hory Musala v pohoří Rila, nejvyšší hory Balkánského poloostrova). Na pobřeží Černého moře se sice udrží velké závěje méně než ve vnitrozemí, ale často silný ledový vítr velmi znepříjemňuje chladné období roku. Když se k němu přidá plískanice, mráz a sníh, tak by muže ven nevyhnala (pánové, nečilte se, to jen cituju strýčka a chápu to tak, že je to počasí, co přežije jen žena…). Nejsou výjimkou zimní dny, kdy moře v bouřkách útočí na pevninu, i v hlubších zálivech ruší mola a blokuje i velké přístavy. Běžné je zimní uzavírání letišť. Skoro každý rok nastane i v těchto končinách kalamitní situace, kdy už se jen čeká – v ulicích je bílé ticho rušené jen větrem, ze zaparkovaných aut jsou závěje a lidé se tiše a ohleduplně pomalu míjejí na pěšinkách vyšlapaných ve sněhu. Zimní pohádka! V roce 1993 ve Varně napadl takový sníh, že v centru města byly ne cestičky, ale téměř tunely – když naproti vám někdo šel, vyhnout se v pravém slova smyslu nedalo. Mám takové chvíle ráda – to je i městský sníh krásný, pár hodin předtím, než se z něj stane slaná a blátivá břečka (jako doma, co?). Bylo už 8. března!

Vzpomněla jsem si na to letos v Ankaře, kdy začalo po výjimečně mírné zimě trochu sněžit 7. března, osmého odpoledne to přerostlo v metelici a na MDŽ večer šly sněhovou vánicí z práce, oslav a škol davy lidí, pěšky po náledí a sněhu, kilometry a často hodiny, aby došly na noc domů. Proč nejeli autobusem, dolmušem, taxíkem, autem? Protože i přesto, že je sníh běžnou součástí ankarských zim, bílá nadílka místní pokaždé zaskočí. Pro většinu řidičů je zimní obutí aut ve městě s 889 metry nadmořské výšky zbytečné. Letní gumy uvidíte na taxících i na autobusech. Je to problém i v deštivých dnech, kdy je ráno mrazivo a ve městě postaveném na několika kopcích se za této situace často velmi těžko rozjíždí, pokud vůbec. Takže v ten z okna nádherně vypadající úterní večer zkolabovala ve městě veškerá doprava, zablokovaly se křižovatky, lidé opouštěli auta. Co jelo, raději nezastavovalo – a jelo se popředu, pozadu, bokem… Poprvé jsem viděla někoho tlačit městský autobus nebo dolmuš (mikrobus hromadné dopravy, který staví na znamení a nastoupit a vystoupit můžete kdekoliv na jeho trase podle vlastní potřeby). Za této situace zcela přirozeně ankarská radnice vyhlásila dvoudenní sněhové prázdniny – školní mikrobusy by nemohly do zasypaných, nevyčištěných a namrzlých svažitých uliček zajet. První z těch dvou dnů jsem znovu viděla něco poprvé – zásobovací vozy a dodávky jezdily po čtyřmilionové metropoli se sněhovými řetězy, na nic jiného spoléhat nešlo.

Chorvatsko, Bulharsko i Turecko mají svá lyžařská střediska. Záhřeb a Sofie jsou dokonce přímo na úpatí pohoří – Záhřeb u Medvednice s nejvyšším vrchem Sljeme 1016 m, Sofie u Vitoši, kde je nevyšší Černi vrch – 2290 m. Nasednete do auta, na městskou či příměstskou dopravu, zalyžujete si a odpoledne jste zpátky v hlavním městě. Jedno z velkých bulharských lyžařských center, Bansko v pohoří Pirin, hostilo na konci února slalom Světového poháru v alpském lyžování (to abych zmínila aspoň ten poslední), kterého se nepříliš slavně účastnili i tři Češi.

V Turecku se sice nelyžuje právě levně, ale přece. Ve vyhlášenějších lyžařských oblastech mívá místní nadšenec vybavení zhruba v ceně vybavení celé lyžující české rodiny – od toho se odvíjí ostatní ceny. I na horách je třeba při cestě autem dávat pozor na ty, co zimní obutí vozidel ignorují, protože u nich na movitosti nezáleží – je jich podstatně víc než u nás. Na ně je zaměřena i pozornost Turků prodávajících podél cest kromě občerstvení a zavařené zeleniny také sněhové řetězy. Někteří vám zase velmi ochotně za mírný obolus nasadí ty vaše – připadáte si jako velký pán a zbytečně se neušpiníte.

Místní zimní podmínky, nedostatečné zimní ošetření vozovek a osobní odpovědnost či lépe nezodpovědnost řidičů vedly před několika lety v Turecku k situaci, kdy v pohoří Taurus (turecky Toros) uvízla mezi kopci auta, jednoduše nedokázala vyjet nahoru ani jedním směrem. Tehdy nařídila vláda všem, kteří bydlí v místech postižených zimní kalamitou, přijmout a pomoci podle vlastních možností každému, kdo zazvoní u jejich dveří. Nedokážu si představit, že by si u nás vláda něco takového dovolila – a že by jí to vůbec napadlo. Na druhou stranu jsem přesvědčena, že pro Turky to bylo nařízení skoro zbytečné – tady vám na požádání pomůže každý, pokud se sám nenabídne ještě dřív, než poprosíte. Když v Evropě tuto zimu řádily sněhové metelice a já četla zprávy o rodinách s dětmi, které trávily noci v zablokovaných autech bez pomoci zvenčí, tak mi bylo trochu smutno. Se všemi kamarády neturky jsme se tu shodli na tom, že kdyby se tohle přihodilo tady, tak neuvěřitelná obchodní aktivita Turků stejně jako jejich nábožensky podmíněné pochopení pro potřebné by je jistě přimělo najít způsob, jak se k zablokovaným dostat aspoň s dekami, chlebem a termoskami čaje. Měla bych k tomu ještě přidat jejich pozornost a lásku k dětem, pokud by věděli, že je dítě v nebezpečí a nepohodlí, spontánně by se to snažili vyřešit.

Jen pro úplnost – nejvyšší horou Turecka je biblický Ararat na severovýchodě země (prý je na něj nejlepší výhled z arménského Jerevanu) a je ve svých 5137 metrech trvale pokryt sněhem a ledem.

Chorvatsko má také svou zimní noční můru – vítr zvaný bóra, nepředvídatelný, nárazový, studený a suchý, převážně zimní. Jadranská magistrála by mohla vyprávět – jsou dny, kdy je kvůli větru v některých úsecích uzavřená.

Samozřejmě jsou v Turecku a Chorvatsku i místa, kde je sníh výjimkou – třeba středomořské pobřeží, jížní část egejského, Dalmácie. Ale je dobré být za vědoucího a nemyslet si, že je cesta do těchto zemí mimo hlavní sezonu automaticky cestou do počasí plavek a krátkých rukávů.

A proč se třeba nepodívat do Bulharska, Chorvatska nebo Turecka právě za zimou, lyžováním a dobrodružstvím v době, kdy to tu mnoho našich turistů nevidělo?

Zima v Ankaře
Zima v Ankaře
Více fotek
  • Zima v Ankaře autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/24/2387/238697.jpg
  • Slalom v Bansku autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/24/2387/238687.jpg
  • Led u moře autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/24/2387/238688.jpg
  • Zima v Turecku autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/24/2387/238689.jpg
  • Zima v Ankaře autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/24/2387/238698.jpg