Jak tomu u nás často bývá, ohlas přijetí pana doktora Rudolfa Blažka za náměstka ministra obrany Alexandra Vondry pro zbrojní nákupy, měl jen jepičí život. Přesto se domnívám, že bychom pana Blažka neměli jen tak pustit ze zřetele a vzhledem k různým podivným okolnostem z jeho minulosti bychom měli bedlivě sledovat i jeho činnost budoucí.Zkusme si z té minulosti něco připomenout: Rudolf Blažek se narodil v památném roce 1968, byl zřejmě ještě za komunistů bez problémů přijat na právnickou fakultu, na čemž mohla mít zásluhu i jeho maminka, o níž ještě bude řeč. Okamžitě po skončení studia – a to není docela běžné – se stal jako mladíček hlavním šéfem Městské policie v Praze, pro niž pak zakoupil vznášedla pro strážníky, takzvané hummery, které prý nebyly zvlášť zapotřebí – snad jen při zcela mimořádných povodňových událostech.
Politická anamnéza Rudolfa Blažka
Ovšem k tomu ne zcela samozřejmému nastolení čerstvého absolventa právnické fakulty hned na tak vrcholné místo bezpečnosti hlavního města Prahy se váže jedna příhoda, kterou jsem osobně zažil. To bylo tak: Brzy po tomto překvapivém Blažkově jmenování se v sále Krakov v pražských Bohnicích konala schůze občanů, jíž jsem se účastnil. Kromě jiného šlo také o to, aby nového ředitele městské policie představil přítomným tehdejší ministr vnitra Jan Ruml. A tu se z pléna přihlásila jedna občanka a řekla, že podle jejích informací tak rychlý nástup kariéry Rudolfa Blažka byl možná také dílem jeho matky, která prý předtím byla poradkyní dvou posledních komunistických ministrů spravedlnosti Jana Němce a Antonína Kašpara, z nichž ten druhý předtím ještě ve funkci soudce soudil a odsuzoval disidenty, mezi nimi dvakrát i Petra Uhla.
Po tomto vystoupení nastalo u předsednického stolu nápadné ticho. Mladičký Rudolf Blažek seděl jako jelimánek a situaci se pokoušel zachránit Jan Ruml obvyklými frázemi, že nikdo nemůže za své rodiče. Rumlovo vysvětlení se vztahovalo spíš na jeho vlastní případ, neboť, jak známo, jde o syna někdejšího fanatického komunistického novináře, který roku 1950 s gustem doporučoval pro Miladu Horákovou šibenici. V případě Rudolfa Blažka mohlo však jít o něco jiného, totiž o možnou politickou protekci matky pro syna. Nestála tedy u počátku politické kariéry svého syna bývalá poradkyně komunistických ministrů té jejich spravedlnosti, která dělala, co mohla, aby se komunistický režim udržel i za cenu zavírání svých odpůrců? Odpověď na tuhle otázku tenkrát nepadla a podezření tak nebylo vyvráceno.
A Rudolf Blažek svou závratnou pražskou kariérou nikterak neprokázal, že by zrovna on byl vždy svých funkcí hoden. Kromě zmíněných nepotřebných hummerů pro městskou policii pak jako pražský radní pro bezpečnost a později dokonce jako náměstek primátora Pavla Béma byl roku 2002 namočen do velmi podivné koupě bytu v domě Alexandria ve Špindlerově Mlýně. Tento dům totiž vlastnila společnost NAVATYP, která pak od města získávala zakázky v hodnotě dvou set miliónů korun ročně.
Blažek potom stál i u vzniku akce Opencard, kterou dva roky řídil, než se proti ní sám postavil. Před i po podzimních komunálních volbách v minulém roce vystupoval nejdříve jako odpůrce velké koalice v Praze, ale nakonec ji jako jeden z trojice vyjednavačů pomáhal dohodnout. Stal se znovu místopředsedou pražské ODS a podle názoru redaktora Lidových novin Petra Koláře to může souviset i s vytvářením nových mocenských pozic této strany v prohrané Praze.
Pokud jde o Blažkovo jmenování do funkce na ministerstvu obrany, kterou před tím tak zdatně zastávali Miroslav Kalousek a Jaroslav Kopřiva z původní KDU-ČSL, pak podle názoru Kolářova kolegy Martina Zvěřiny toto Blažkovo angažmá může být součástí nějakého nemalého vnitrostranického kšeftu v ODS. Toto angažmá se podle Zvěřiny jeví jako hodně vysoká sázka místopředsedy celé ODS Alexandra Vondry.
Nezdá se vám to všechno natolik zajímavé, abychom této věci věnovali i nadále pozornost? Obzvláště v tomto případě bych doporučoval velkou bdělost a ostražitost, neboť pan Blažek bude mít podstatný vliv na to, čím Nečasova vláda nahradí třeba Gripeny a co nového vymyslí, abychom se opět draze a korupčně nevyzbrojovali zbytečnostmi vhodnými pro minulé války.
Komentář Jiřího Ješe pro Český rozhlas 6