Kadrnkova odvaha nebýt retro

Tuzemským tvůrcům chybí odvaha, příliš se přizpůsobují tomu, co chtějí diváci vidět, a málo se věnují tomu, co chtějí sami říct (je-li tedy co), naznačil v jednom rozhovoru režisér Václav Kadrnka, jehož film Osmdesát dopisů se po světové premiéře na Berlinale blíží do českých kin.

Narážka na marketingové přemýšlení o filmu, které zabíjí veškerou tvorbu, není ničím novým. Tak či onak ji vyslovuje každý filmový klasik. Například Andrej Tarkovskij tvrdí, že při vymýšlení filmových obrazů ho diváci vůbec nezajímají. Ani těch dvacet procent lidí, kteří chodí do kina, aby se nechali překvapovat vizuálně, tělesně, myšlenkově. Tarkovského nejdříve zajímá svět, který vytváří - jeho pravdivost, říká Tarkovskij na dnešní dobu dost absolutně a vážně - teprve potom jakékoliv reakce ostatních. Ovšem ta radost, když dojde k rezonanci s publikem a ukáže se, že autor není šílenec ani autista.

Kadrnka není filmový klasik. Jeho poznámka o malé odvaze tvůrců má přesto jistou autoritu, a to ve vztahu k jeho vlastnímu filmu. Ten totiž odvážný je až dost.

Vlastní život do všech detailů ¨

Režisér nabízí divákům osobní intimitu, a to nijak skrývanou. Osmdesát dopisů je příběhem jeho dětství, vzpomínkou na dobu, kdy se rodina, rozdělená emigrací otce, snažila opět spojit. Autor pracuje s původními fotografiemi, dokonce se snaží, aby se i jeho „herci“ podobali malému Václavovi a jeho skutečné matce. Už to naznačuje, že nejde o nějaký bulvární prodej soukromí, nýbrž o pokus zpřítomnit si filmem silnou osobní vzpomínku, znovu ji přivést na svět. Film se obrací k sobě, paradoxně tím však diváky neodhání, nýbrž přitahuje.

Kadrnkova odvaha se projevuje v několika rovinách. Příběh není centrem filmu, což je v české kinematografii posledních let něco velmi neobvyklého. Ne že by tu žádný děj nebyl, jen se rozvíjí nenápadně, skládá se z drobných detailů a ryze obrazových narážek. Film už konečně není literaturou přeloženou do jiného média, ale zcela autonomním světem pro sebe.

Soustředění na detaily, z nichž se skládá nejen vyprávění filmu, ale především podivná atmosféra normalizace, je někdy až přehnaně ulpívavá. Režisér nenechá kameru, aby se podívala „normálně“, vždy utíká k částem a ke zdánlivě podružným drobnostem, často k nohám a botám. Jako by tím Kadrnka arogantně nahlas a všem zdůrazňoval, že chce být jiný než všichni ti - ts, taky-filmaři… Z hlediska filmu, soustředěného na intimitu osobní paměti, to má svou logiku. Emoce a vzpomínky vždy sbíráme po kouskách, které se pak díky náhodě nebo třeba díky psaní nebo filmu spojují v nějaký větší, silnější celek.

Ulpívání na věcech a jejich detailech, vlastní lidské paměti, je v Kadrnkově filmu zdůrazněno dlouhými, skoro až nehybnými záběry beze slov. Něco tak pomalého, kde se navíc skoro nic neděje, předhodit současnému divákovi, zvyklému na rychlou akci proloženou tu a tam nějakým povinným vtípkem, to chce opravdu slušnou dávku odvahy.

Minulost bez krásna

Film Osmdesát dopisů stojí za pozornost ještě z jednoho důvodu: ukazuje filmově inscenované reálie normalizace (autobusy, oblečení, předměty apod.), které ovšem v žádném případě nelze označit za retro. I to se v českém filmu moc nevidí. Režiséři často podléhají touze příjemně estetizovat minulost, protože jsou přesvědčeni, že film musí být v obraze především „krásný“, a to i v případech, kdy se s retroestetikou nepracuje jako s žánrem, což platí pro většinu filmů, které chtějí vypovídat o době, od Pelíšků přes Tři sezóny v pekle, ale částečně třeba i pro oceňovaná Pouta.

Být pomalý, aluzivní, ulpívavý; a nebýt dnes, kdy se i patnáctileté děti dokážou hustě pobavit s Michalem Davidem, retro - kdo si na to troufne?

(texty z blogu Petra Fischera publikuje pravidelně deník HN)

Václav Kadrnka
Václav Kadrnka
Více fotek
  • Václav Kadrnka autor: Filip Nerad, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/24/2326/232546.jpg
  • Osmdesát dopisů zdroj: Stránky Václava Kadrnky http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/23/2253/225272.jpg
  • Osmdesát dopisů zdroj: Stránky Václava Kadrnky http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/23/2253/225271.jpg
  • Osmdesát dopisů zdroj: Stránky Václava Kadrnky http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/24/2326/232575.jpg