Boj za svobodu slova

Posledních pár týdnů to nemají turečtí novináři jednoduché. S jarem a blížícími se parlamentními volbami v zemi jaksi přituhuje. V březnu provedla turecká policie razii v několika domech novinářů, prohledala redakce a výsledkem bylo zatčení zhruba dvacítky reportérů. Většinu z nich policisté záhy propustili, dva z nich, známé investigativní novináře, si ale u sebe nechali.

Oficiálně jsou zatčení kvůli případu Ergenekon, tedy kvůli spolupráci na údajném státním převratu, který se měl pokusit svrhnout v Turecku dnešní proislámskou vládu. Oficiálně turecký kabinet hlásá na všechny strany, že novináři nejsou za mřížemi kvůli své práci a stát tedy neporušuje svobodu slova a projevu. Oficiálně prý tito dva muži pracovali na zakázku skupiny lidí zapletených do Ergenekonu. Zdá se, že těchto oficiálních projevů a prohlášení už mají dost nejen nezávislé mezinárodní novinářské organizace, které proti tomu, co se v Turecku děje, protestují, ale i tisíce lidí. Opakovaně se protestuje ve větších i menších městech, lidé se scházeli před domy zatčených novinářů, aby ukázali podporu jejich rodinám. Jenže ono to ne a ne skončit. Když se zatím ještě „svobodní“ novináři zeptali úřadů, proč tedy jejich kolegy zadržují, když to není kvůli jejich práci, dostali odpovědi, že vyšetřování je tajné a důkazy se nemohou zveřejnit.

Jeden z oněch dvou zatčených mužů, kteří se mezitím stali symbolem za svobodu slova v Turecku, se jmenuje Ahmet Sik. Nejenom, že často psal kritické články vůči některým vládním krokům, ale dovolil si dokonce napsat knihu. A díky ní se ještě více zapsal do povědomí lidí a také policie. Na hlavě má totiž další stíhání, tentokrát to bylo kvůli textu, který Turecko zakázalo ještě předtím, než jej nakladatelství stihlo vydat. Kniha, která pojednává mimo jiné o napojení islámského duchovního žijícího v USA Fethullaha Gülena na tureckou policií. Zřejmě obsahuje několik nepříjemných informací o provázání islámu s vrcholnou politikou, a tak bylo potřeba se textu efektivně a rychle zbavit. Co jiného mohlo policii napadnout, než zabavit všechny rukopisy a počítače s elektronickou verzí a přes média vzkázat celému národu, že kdo by náhodou doma měl rukopis nebo knihu v elektronické podobě, musí ji okamžitě odevzdat na nejbližší stanici. Jinak totiž spáchal trestný čin. Kniha údajně podle rozhodnutí soudce obsahuje závadné informace a jsou v ní také části, které nabádají k terorismu. Tento důvod je ostatně velmi populární a častá záminka, která se v Turecku používá, když je potřeba se nějakého ostře píšícího novináře zbavit. Na podporu terorismu se tu dá nabalit pomalu každý druhý článek. Někdy stačí, když se v textu objeví nějaká myšlenka nebo citace z okruhu PKK, tedy Kurdské strany pracujících (která je mimochodem považována za teroristickou organizaci nejen Tureckem, ale také EU a USA, nic ale nemění na tom, že by o ní neměli novináři psát). Poprask okolo zmíněné knihy samozřejmě o toto dílo vyvolal ještě větší zájem a nakonec vyšla alespoň na internetu. Díky reklamě, kterou knize policie zdarma dodala, se dnes šíří mimo jiné na Facebooku a lidé si ji posílají jako přílohu v mailu. Výhrůžky tedy alespoň tady nezabraly.

To, že praktiky tureckých úřadů v poslední době nejsou korektní, dokazuje i množství zpráv a podpůrných vyjádření z Evropy, Spojených států a hlavně organizací, které monitorují svobodný tisk ve světě. Například Mezinárodní tiskový institut si všiml, že Turecko vězní nejvíc novinářů na světě. Podle jeho zprávy předčilo s počtem 68 zadržených reportérů i Čínu a Írán. Turecko ovšem tyto informace popírá. Vládní představitelé Turecka nesouhlasí ani s tím, když jej v tomto ohledu kritizuje Evropská unie. Při poslední kritice Turecko Evropu osočilo, že jeho situaci vůbec nezná, že kritika je neobjektivní, a že je v zemi vše v naprostém pořádku. Když si zase jindy dovolil polemizovat s tím, jak Turecko vnímá pojem svobody slova, americký velvyslanec působící v Ankaře, strhla se velká diplomatická bitva. Velvyslanec nemá co mluvit do vnitřních záležitostí, tak zněla jasná odpověď tureckých „vládců“.

Jedním z hesel, které se objevovaly na demonstracích na podporu uvězněných novinářů, bylo i toto: „Nesmíte mlčet. Když budete mlčet, můžete být příště na řadě právě vy!“ Když se bude tento problém zametat pod koberec, zmizí kritika a opoziční hnutí. Do voleb zbývá ještě přes dva měsíce. Uvidíme, kolik dalších jmen za tuto dobu zmizí ze dne na den ze stránek tureckých novin.

Demonstrace za svobodu tisku
Demonstrace za svobodu tisku
Více fotek
  • Demonstrace za svobodu tisku autor: Julie Urbišová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2463/246232.jpg
  • Demonstrace proti věznění tureckých novinářů autor: Julie Urbišová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2463/246231.jpg