Rýglův dopis Gagarinovi

12. dubna 2011 uběhlo 50 let od startu „prvního kosmonauta světa“ Jurije Gagarina. Brněnské nakladatelství Větrné mlýny vyhlásilo k tomuto dni literární soutěž na téma Nejkrásnější dopis Gagarinovi. Mohla to být báseň, mohla to být esej, mohl to být příběh, prostě cokoliv. Nejsem soutěživý typ, tak jsem se o to nezajímal. Pak jsem ale naprostou náhodou na Wikipedii zjistil, že MIG 15, ve kterém se Gagarin a jeho velitel zabili, byl vyrobený v Československu, v Aero Vodochody! A napadl mě tento příběh:

Dopis Gagarinovi 

Wikipedie:

Jurij Gagarin zahynul 27. března 1968 … při cvičném letu na letounu MiG-15 (výr. č. 612739 vyrobeném v Aeru Vodochody). 

Teď už vám to můžu prozradit, majore, jak to bylo s tím vaším pádem, s tou vaší havárií, jak jste se zabil i s instruktorem Serjoginem v MiGu z naší fabriky ve Vodochodech. Měl výrobní číslo 612739, které si budu pamatovat navždycky, protože 6. 12. 1967 mě v 7:39 opustila Helena. Helena byla moje holka. Bydlela taky ve Vodochodech a chodili jsme spolu do základky. Miloval jsem ji od první třídy a byl bych pro ni udělal všechno. Byla mojí první láskou a v tom roce 1967 jsem s ní v létě na koupališti v šatně přišel o panictví. Ona už panna nebyla, takže věděla co a jak. 

Pak se nastěhovala k nám do baráku a naši nás nechali bydlet nahoře v podkroví. Celé léto jsme byli spolu, protože jsme skončili devítku a měli jsme poslední společné prázdniny. Já po nich nastoupil do učení do Aera Vodochody na leteckého mechanika a Helena začala jezdit do Prahy na zdravotku. 

Musím se smát tomu, co píšou na té Wikipedii. Vy nevíte, co to je? Takový centrální rozum lidstva na internetu. Že nevíte, co to je internet? To máte fuk. Taková virtuální knihovna, kde je napsaný úplně všechno. Ježiši, vy ani nevíte, co je to virtuální? Cha, chá! Virtuální jste, majore, vy! Virtuální je dneska už i Helena a virtuální budu za chvíli i já, jen co dopíšu tenhle nablblej poslední dopis, dopis kosmonautovi, který se 27. března 1968 zabil i se svým velitelem v letadle, který jsem já, jako učeň, pomáhal smontovat. 

Žádná ztráta prostorový orientace, jak píšou na té Wikipedii, to určitě nebyla. Byli jste v kokpitu dva, vy a velitel pluku Serjogin, a dva lidi by si se ztrátou prostorové orientace poradili. Pravdu mají ti, co chtěli ten váš střemhlavý pád po letech znovu nechat prošetřit a co jim to papaláši v Moskvě zakázali.

Tak já vám teď řeknu, jak to bylo, a pak se vydám za váma, vy hrdino Sovětského svazu, země, co měla být na věčné časy, a už dvacet let neexistuje. Nevěříte? Je to tak, chlape. Nebrečte, já vím, že vás to mrzí, vždyť jste měl na přilbě toho svého běloskvoucího skafandru to slavné CCCP, co znamenalo SSSR. Zamáčkněte slzu a berte to statečně. Československo, ta země kde pro vás vyrobili ten váš smrtící MiG, už taky neexistuje a komu to vadí. 

Tak poslouchejte, a všichni, co budete číst tenhle dopis, si to taky jednou provždy zapamatujte (a někdo to na té Wikipedii opravte): ti dva se v tom MiGu z naší fabriky udusili díky nefunkčnímu přetlakovýmu ventilu. A ten ventil jsem do toho stroje namontoval já, Karel Rýgl z Vodochod, Hlavní ulice, Praha – východ. 

To éro jsme kompletovali někdy v lednu 1968, dva měsíce před tím, než jste se v něm zabili. Byl to kus, co mě vytočil hned, jak jsem ho uviděl stát v montážní hale. Měl totiž výrobní číslo, který, když se správně přečetlo, tak v něm bylo navěky uložený to, že 6. prosince 1967 mi Helena, ta moje jediná a první láska, v 7:39 dala u autobusu na Prahu kopačky. Sbalila se a odstěhovala se za tím kryplem, co u nás ve fabrice tahal kabely do kokpitu. Rozumíte tomu, majore?! Dnes a denně jsem se s ním pak viděl u toho vašeho zkurvenýho MiGu, který mi tím svým výrobním číslem připomínal, že Helena je fuč a místo mě je s ní ten blbec, co na něj musím každej den čumět, jak tahá trupem kabely.   

Šestýho prosince v 7:39 ráno na ni ten debil čekal na zastávce autobusu, Helena se k němu přitočila a mně řekla jen „promiň“ a bylo to. Vůbec jsem netušil, kde se ti dva dali dohromady. Já bych si takový datum a čas: 6. 12 v 7:39 nikdy nezapamatoval, kdybych pár dnů nato nezíral omráčeně na výrobní číslo na trupu, na kterým jsem právě dělal. O měsíc později jsem stál u toho MiGu zase a držel v ruce ten divný ventil. Byl to zřejmě stejný zmetek jako ta naše láska. Mohl jsem ho vrátit na výdejnu, ale strašně jsem spěchal, abych chytil Helenu u autobusu a mohl s ní znovu všechno ještě jednou probrat.

Co jí na mně vadí? Co vidí na tom pitomém kabeláři? Proč už mě nemiluje? Co mám dělat, když já ji pořád miluju? Na tohle všechno jsem se jí chtěl zeptat, protože když jsem se jí na to ptal minule, tak mě vyrušil ten krypl a Helena mi zase řekla „promiň“ a odešla s ním. Proto jsem ten zkurvenej přetlakovej ventil do toho letadla namontoval tak, jak byl, a dál se tím nezabýval. Těch ventilů tam byla stejně spousta a všechno se to navzájem stokrát různě jistilo, tak co. 

Helena vystoupila z autobusu, já byl v sedmým nebi a nějakej podělanej přetlakovej ventil mi byl úplně ukradenej, protože největší přetlakovej ventil jsem byl v tu chvíli já sám. Museli byste tu Helenu tenkrát vidět. Jak byla krásná! Jak vystupovala z toho autobusu! Jak se jí vepředu zvedala sukně a odhalovala její nohy! Chtěl jsem znovu mezi ty její dlouhý, štíhlý nohy! Chtěl jsem tam aspoň na chvíli! Ach, Bože! Je to už přes čtyřicet let. 

S váma to, majore, fláklo o zem za měsíc potom, mně Helena umřela v náručí před měsícem. Protože ten den, kdy jsem do toho vašeho letadla namontoval ten nefunkční ventil, ten den se mi ji fakt podařilo zastihnout u autobusu samotnou, všechno jsme si vysvětlili a ona se ke mně vrátila!!! Žili jsme pak spolu celých 33 let! A teď umřela. Na rakovinu. Žádná hrdinská smrt jako vy, žádná Kremelská zeď. S váma to fláklo, a já se vám za to fakt omlouvám, ale byl jste mrtvý během vteřiny. Helena umírala rok. Nevíte, proč mě tu nechala? Abych se náhodně doslechl o nějaké literární soutěži na téma „Dopis Gagarinovi“ a mohl se přiznat ke své vině?! Je to tak blbý, že je to až možný. 

Tak tedy, ano, jasně, píšu Dopis Gagarinovi a v něm se přiznávám: ano, majore, byla to moje vina, že jste se nahoře začali dusit, ztratili vědomí a nikým neřízené letadlo se pak zabořilo pět metrů do země. Měl jsem s tím divným ventilem zajít na výdejnu a nechat ho vyměnit. Ale potom bych nestihl Helenu u autobusu, nežil s ní šťastných třicet let, neměl s ní dvě děti… 

Ach bože, majore, víte, co je nejhorší? Že když byly děti malé a bylo nám dobře, tak jsme vždycky u stolu zpívali:

Dobrý den, majore, Gagarine,

tak jsme se přece jen dočkali… 

Bylo vám 34 let, když jste se zabil. Už je to tak dávno. Čtyřicet tři let. Zapomenutá smrt. Dnes by vám bylo skoro osmdesát. Možná byste byl už stejně mrtvej. Chlapi přece umírají dřív…

Moje Helena umřela před měsícem, 2. ledna 2011. Bylo jí jednašedesát. 

Tak jsem to všechno napsal. Je to venku. Teď to pošlu těm porotcům do Brna a můžu jít za ní. A vlastně i za váma, majore. Konečně se dozvíte, kdo mohl za tu vaši nečekanou dekompresi. Já, Rýgl Karel z Vodochod, okres Praha – východ. I když to bude asi znít blbě, omlouvám se, ale nelituju. Vy jste si své štěstí jako první kosmonaut světa užil dost a dost. Vaše sláva trvala celých sedm let. Já měl přece taky právo na štěstí! Moje štěstí bylo daleko menší, zato ale trvalo přes třicet let. Myslím, že jsme vyrovnáni, majore, a můžeme se virtuálně setkat.

Vyřiďte prosím na Měsíci,

vyřiďte mezi hvězdami

Co chceme dneska všichni říci,

Že brzy přijdu za vámi…..

Váš Karel Rýgl

Vodochody 25. 2. 2011 

--------------------

Můj Dopis Gagarinovi nevyhrál. Vyhrál Dopis Gagarinovi, který napsal pan Milan Ohnisko. Nevadí. Aspoň mám po delší době zase něco na svůj blog.

Jurij Gagarin a Nikita Chruščov
Jurij Gagarin a Nikita Chruščov
Více fotek
  • Jurij Gagarin a Nikita Chruščov autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2462/246125.jpg
  • Jelena Gagarinová autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/15/1423/142272.jpg
  • Jurij Gagarin během vesmírného letu autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2462/246123.jpg
  • Jurij Gagarin v Praze 28. dubna 1961 zdroj: Z dobového tisku http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2452/245196.jpg
  • Jurij Gagarin autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/143/14283.jpg