Svět podle Zdeňka Velíška (191)

V minulých týdnech se lidové povstání proti plukovníkovi Kaddáfímu změnilo na občanskou válku a její fronta po několik dnů zůstávala nehybná. Nikdo nepostupoval. Kaddáfí nasadil všechny síly, kterými v prvních týdnech jen hrozil; rebelové ztratili převahu; o to usilovněji NATO bombardovalo.

Co je to SIPRI?
Ve Stockholmu už 45 let pracuje „Stockholm International Peace Research Institute, SIPRI“. Jeho experti se zabývají shromažďováním dat o obchodech se zbraněmi a studiem vlivu obchodu se zbraněmi na mezinárodněpolitickou či vnitropolitickou situaci. V souvislosti s vývojem v Libyi jen v úžasu kroutí hlavou nad jednou zvláštní – a řekl bych téměř komickou – okolností. Státy, které ještě pár dní před zahájením letecké operace nad Libyí realizovaly nedávno nasmlouvané dodávky sofistikovaných zbraní a systémů pro režim plukovníka Kaddáfího, teď usilují o to, aby právě tyto zbraně a systémy zničily. Francouzská vláda se tak může chlubit, že její stroje Rafale vyřazují z boje (ještě před vzletem) francouzské stroje Mirage F-1, dodané Kaddáfímu před časem a zcela nedávno modernizované francouzským koncernem Dassault. Itálie, která právě včera oznámila, že se po počátečním zdráhání a váhání přece jen svými letadly zúčastní letecké operace NATO, byla hlavním dodavatelem libyjského vůdce v oboru vojenských helikoptér a systémů ochrany hranic. Britské letouny mají nyní příležitost ničit libyjské tanky T-72, do nichž Británie dodala moderní komunikační systémy.

O zbrojní dodávky do Libye byl od „rehabilitace“ Libye až do vypuknutí vzpoury proti Kaddáfímu značný a nikterak netajený zájem u všech renomovaných zbrojařů. Je to jen pár měsíců, co zbrojařský veletrh Libdex 2010 přilákal do Tripolisu celou stovku podniků z nejméně čtyřiadvaceti zemí světa.

Na tyto souvislosti poukázali ve francouzském „Le Mondu“ (21. 4.) Bates Gill, ředitel SIPRI, a výzkumný pracovník SIPRI Pieter Wezeman. Nejde jim o to, ukázat na absurditu, jakou je fakt, že nedávní dvorní dodavatelé zbraní pro libyjského vůdce teď možná vydávají víc na neutralizaci dodaných zbraní, než za jejich dodání inkasoval (nebo ještě ani neinkasoval!) jejich zbrojní průmysl. Jde jim o politickou nezodpovědnost vlád při realizaci ekonomických cílů jejich národních zbrojařských odvětví. Neodsuzují obchod zbraněmi jako takový, neboť často slouží potřebám zajištění národní bezpečnosti. Ale SIPRI na druhé straně zdokumentoval řadu případů, kdy se dalo předem předpokládat, že zakoupené zbraně nebudou použity pro tento účel. Bylo tomu tak například v případě zbraní dodaných Saddámovi Husajnovi, před přepadením Kuwaitu Irákem. Zbraně, které Západ Saddámovi dodal, pak posloužily Iráku nejen k uchvácení Kuwaitu, ale i k odporu kladenému aliančním silám, které – vybaveny mandátem OSN – hnaly zase Saddámovy tankové pluky z Kuwaitu ven.

Nebezpečí není jen ve vyzbrojování despotů
Autorům článku nadepsaného „Stop cynismu! Za odpovědnější obchod se zbraněmi!“, Batesu Gillovi a Pieteru Wezemanovi nejde ani tolik o výstražné příklady z minulosti, kdy byly bezstarostně vyzbrojovány protilidové režimy s ambicemi ovládnout celé regiony. Víc jim jde o nebezpečí, která mohou vyplynout z případného rozhodnutí spojenců vyzbrojit teď druhou stranu libyjského konfliktu: vzbouřence. Vzhledem k tomu, jak málo se dosud ví o tom, kdo všechno patří k hnutí odporu proti Kaddáfímu, není možné zaručit, že dodané zbraně by nebyly v některé fázi bojů použity stejně krutě, jako je používají Kaddáfího jednotky. Časopis „Jeune Afrique“ s datem 24. 4. 2011 tvrdí, že díky chaosu, který vládne v Libyi, kde není zaručena kontrola skladišť zbraní opuštěných Kaddáfího vojáky, se tam už AQMI, což má být organizace „Al-Kaida v islámském Maghrebu“, vybavila střelami země-vzduch SAM-7. Krom toho tvrdí zmíněný časopis, že podle nejmenovaného důstojníka alžírské bezpečnosti (citovaného agenturou Reuters) dorazil už jeden konvoj se zbraněmi a municí z Libye až do Mali. Ještě, že co se požadavku libyjských rebelů na vyzbrojení týká, převládají zatím u evropských i amerických politiků spíše uklidňující výroky, podle nichž nikdo na poskytnutí další výzbroje libyjským povstalcům zatím nepomýšlí. Snad ještě není třeba se znervózňovat nad neurčitostí slova „zatím“.

Libyjská operace NATO možná spěje k rychlému konci, soudě podle toho, že „chytré bomby“ už hledají přímo Kaddáfího, ale ten konec nebude takový, jaký měl být. Nebude to pouhé naplnění rezoluce 1973 Rady bezpečnosti o ochraně civilního obyvatelstva, bude to vítězství nad Kaddáfím. Ale to vítězství nebude patřit libyjským vzbouřencům. Bude patřit těm, kdo – jak vyplývá z dokumentace a studií institutu SIPRI – na nějaké případné povstání Libyjců proti Kaddáfímu ani nepomysleli. Ironií osudu teď tak trochu zvítězí sami nad sebou. Nad svou minulou “obchodní“ politikou a jejími důsledky. Napadá mě v té souvislosti, že nebýt jejich dřívější vydatné pomoci Kaddáfímu, nemuseli teď být povstalci na jejich současné pomoci možná vůbec závislí.

Právě tak je ale možné, že libyjský konflikt ještě ke konci nespěje a naopak se komplikuje. I na tom – kdyby to tak bylo – by zbraně dodané Kaddáfímu měly asi značný podíl.

Francouzská stíhačka Rafale
Francouzská stíhačka Rafale
Více fotek
  • Francouzská stíhačka Rafale autor: Robert Quarante, zdroj: ČTK/AP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2421/242031.jpg
  • Následky bojů v Libyi autor: Bernat Armangue, zdroj: ČTK/AP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2487/248669.jpg
  • Libyjští povstalci autor: Ben Curtis, zdroj: AP Photo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2481/248080.jpg
  • Cíle bombardování v Libyi autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2407/240668.jpg