Velikonoční výlet v muslimské krajině

Na středomořském pobřeží Turecka existují místa plná hotelů a penzionů, kde ale uslyšíte jen turečtinu a zahraniční turisty potkáte skutečně jen velmi vzácně. O Velikonocích je tu prázdno, v hotelu či penzionu můžete být i jedinými hosty a teplou vodu budete mít často jen za předpokladu, že počasí přálo slunečnímu ohřívači. (Jako obvykle se pro vás ovšem rozsvítí i rádoby pustá restaurace a v rámci naprosto standardního času dostanete teplé jídlo, salát, pití a nakonec i čaj a čerstvé ovoce na účet podniku. Vše s úsměvem a ochotou. Ale to už se hodně opakuju…)

Jedete–li autem, můžete na pobřežní státovce stavět každých 100 metrů u neuvěřitelných, více či méně zachovalých, památek z helénských a římských dob, někdy i s krásnými mozaikami a freskami. Z klasického amfiteátru natáhnete ruku, utrhnete si zralý voňavý citron přímo ze stromu a u blízké silnice se vám budou sbíhat sliny u pomerančovníku, ze kterého padají plody zbůhdarma na skalnatou zem a slétají se na ně jen vosy a včely. Budete-li se řídit hnědými šipkami (památky) a nebudete brát zřetel na jejich občasnou ošuntělost, opršelost a zdánlivou neaktuálnost, pak v Diově chrámu potkáte kozy se stařičkou usměvavou pasačkou, ale i vesnického vzdělance, který se optá, odkud jste, zavrtí hlavou a pak řekne, že z Německa, Holandska, Rakouska tam lidi viděl, ale z Česka, Ruska a Polska zatím ne (a Rusů jsou na jihozápadním pobřeží Turecka skutečně davy!). Bude mluvit turecky, přesto si budete rozumět. Na starořeckém území nedaleko starořímských figur vytesaných do skal zkusíte komunikovat dvěma odlišnými moderními jazyky a rozdíly budou záhadně mizet – budete-li si to přát. V autě v rádiu vám pokaždé naskočí vysílání v řečtině a ani se nad tím nepozastavíte.

Jsou to oblasti v provinciích Mersin a Adana, kam jezdí Turci, nikoli cizinci (těch z většinově křesťanských zemí, kde jsou svátky a prázdniny, jsou už o Velikonocích plné jihozápadní pobřeží i Kapadokya). Třeba jen v okolí Silifke můžete strávit poznáváním týden. Tato místa mají své kouzlo, jsou plná energie. Když tu uprostřed ničeho vidím starořeckou hrobku se čtyřmi krásně zdobenými sloupy, mezi kameny a touto dobou kouzelně zelenou a kvetoucí flórou (skalničkáři by jásali!) – a hned vedle vesničku, kde o ní samozřejmě vědí, ale je pro ně jen všedností z okolí, nestarají se o ni, nevybírají vstupné (což spolu nemusí nijak souviset), ale ani ji nerozebírají a respektují její existenci – cítím, že je dnes mrtvá, a tudíž byla kdysi živá a celý ten tehdejší život a události v sobě stále má, dýchají v ní.

Poprvé živě chápu význam výrazu „němý svědek minulosti.“ Promlouvá ke mně ve své autentičnosti mnohem více než například oplocený prostor plný povalených sloupů v Římě, jehož okolí ošoupaly podrážky milionů turistů a miliony foťáků z nich vycvakaly duši. Tady jsou to moudré, mlčenlivé stařenky, velmi osamělé, ale stále velmi oduševnělé. Stačí si troufnout jet na konec silnice, odbočit na polní cestu a sejít podle barvou načmáraných šipek do skalnatého kaňonu. Nebo zastavit u akvaduktu, projít pod ním, vyhnout se chrastím naloženému oslíkovi a dojít ke kostelu vytesanému do skály mezi četnými obdélníkovými otvory pro kamenné rakve. Každý vám tu poradí, nasměruje vás i osmileté dítě, nikdo vám neublíží. Místní tu zápolí s velmi kamenitým a hornatým terénem a s vlastními problémy. Usměvavě pozdraví, uvítají, popovídají si. S vrtěním hlavy vám ukážou, kde četníci zkoušeli rozbušku přímo ve zdivu památky. Pak odejdou za svým. Ale ke kráse, kterou zdědili, jistý cit mají. U malého dvora před pidifabričkou na mouku stojí klasické sloupy, uvnitř v rohu se jako nevšední solitérní dekorace vyjímají figura vytesaná do kamene a dva ležící lvi.

I když je vstup do většiny zřícenin na vlastní zodpovědnost, zvědavost a oprávněné očekávání nevšední krásy vás zavedou i do velkých kostelů s unikátní výzdobou. Jsou zatím bohužel ponechané vlastnímu osudu, takže nelze odhadnout, jak budou vypadat při příští návštěvě. Velikonoce lze mít i v Turecku velmi bohaté na poznávání křesťanské a starořímské minulosti – a dokonce zapomenout, že jste v zemi většinově muslimské.

Antické památky v Turecku
Antické památky v Turecku
Více fotek
  • Antické památky v Turecku autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2509/250891.jpg
  • Antické památky v Turecku autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2509/250889.jpg
  • Antické památky v Turecku autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2509/250887.jpg