Den, kdy má stát peníze i na kulturu

Den bulharské kultury obecně, bulharské vzdělanosti, učitelů, žáků, svátek slovanského písemnictví – to vše je podle pravoslavného kalendáře 24. květen, den svatých Cyrila a Metoděje. Je jaro, všechno se zelená a kvete, na duši je lehko, letní prázdniny jsou na dohled. A neslaví jen školství a kulturní instituce, svátek je celonárodní. V dobách mého dětství byl spojen i s velkými průvody, pro oslavující bohužel povinnými, ale mnohem radostnějšími než pochody na 1. máje, 9. září nebo 7. listopadu. Když bylo hezky, odpoledne po průvodu bývalo pro mnohé z nás prvním v roce, kdy jsme vyzkoušeli teplotu moře na vlastní kůži a zahájili tak plážovou sezonu.

Letos mají Bulhaři k svátku dlouhý víkend. Začíná až v neděli. 24. května je úterý a v zemi je už léta zvykem, že se k svátečním úterkům a čtvrtkům vyhlašují dlouhé víkendy – dny „přemostění“ se napracovávají o sobotách. Na vybranou není. Avšak školám a univerzitám teď vyšly malé prázdniny – sobota je odlehčená kulturními a sportovními aktivitami a neučí se ani ve středu (podle pravidla zavedeného dávno před r. 1989, kdy byly svátky vždy dvoudenní: 1. a 2. leden, 1. a 2. květen, 24. a 25. květen, 9. a 10. září – bulharský konec 2. světové, 7. a 8. listopadu.) Aby si všichni svátek dobře uvědomili, oslavili a užili.

Konstantina-Cyrila a Metoděje mají Bulhaři za své, mají je rádi, ctí je. Děti se o nich učí ve škole už od první třídy. Každý v zemi vám zazpívá alespoň první sloku hymny svátku „Varvi, narode vazrodeni…“ („Kráčej, obrozený národe, vstříc světlé budoucnosti“). První oslavy a přeměna dne dvou světců v den písemnictví a kultury proběhly v době obrození (18. – 19. stol.), kdy bylo dnešní bulharsko součástí Osmanské říše. Všem známá píseň ovšem vznikla až na přelomu 19. a 20. století, po osamostatnění (1978), kdy Bulhaři usilovně budovali nový stát a jeho hlavním pilířem bylo bulharské kulturní a národní sebevědomí. My ji zpívali v průvodech, ale dodneška i s celým svátkem patří mezi těch několik fenoménů, které ani využití komunistickým režimem nezkompromitovalo a nedokázalo lidem zprotivit. Pro ty nejmenší je 24. květen Den na bukvite, Den písmen. Do té doby je prvňáčci už dávno všechna umí a připravují pro rodiče a příbuzné pěkná představení, aby to spolu oslavili.

K tomu, aby byli Cyril a Metoděj v Bulharsku tak ctěni, přispěla paradoxně realita regionu – neustálé posouvání hranic, boje, přesuny obyvatelstva, míchání různých etnických skupin, existence mnohonárodních říší. Pocházejí ze Soluně, která byla velmi blízko bulharským hranicím, ale patřila Byzanci. Má se za to, že se bratři sice narodili a vyrostli v rodině byzantského hodnostáře, ale měli matku Slovanku. Je logické, že mluvila některým ze slovanských dialektů, zaručeně jihoslovanským a podle místa je dost pravděpodobné, že to byla starobulharština nebo některé její nářečí.

Bulhaři se dodnes hlásí ke všem, kteří měli nebo mají bulharskou krev, v dobrém i ve zlém, i když dost realisticky nevyhlašují bratry přímo za Bulhary. V tomto případě je pozoruhodné, že i když jsou oslavovány osoby světců, tak za nejpodstatnější je považováno jejich dílo, které neocenitelně přispělo k vývoji (vše)slovanské kultury. Panslavismus jako idea pomohl našim národům cítit se součástí velkého celku, zvláště když si potřebovaly dodat sebevědomí a kuráž v těžkých obdobích dějin. Každý příspěvek k fungování a slávě tohoto celku vzbuzoval pýchu.

Cyril a Metoděj tedy byli po matce (bulharští?) Slované, Cyril vytvořil hlaholici, první písmo vycházející ze specifik slovanské řeči, a oba ji pak šířili spolu s křesťanskou vírou (z Byzance) a překládali klíčové texty, seč mohli. I v důsledku toho všeho je dnes bulharská kultura tím, čím je. Upřesním ještě, že cyrilice, která se dnes používá v Bulharsku (i Srbsku, Rusku, některých bývalých sovětských republikách a do 19. století v Rumunsku), není i přes své jméno dílem sv. Cyrila, byla takto zjevně pojmenována na jeho počest. Od vstupu Bulharska do EU je spolu s latinkou a řeckou alfabetou jedním z jejích tří oficiálních písem a až někdy Bulharsko přejde k euru, bude na bankovkách a mincích stát i ЕВРО.

U nás oslavuje den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje hlavně oba světce a církev připomíná sobě i veřejnosti, že na území tehdejší Velké Moravy pomohli založit vlastní velkomoravskou církev. Pro Bulhary je den soluňských bratří Cyrila a Metoděje – přes vědomí o náboženském rázu jejich nejznámější slovanské mise, ale v těch dobách bylo vše spojeno s náboženstvím – dnem národní kultury, dnem, kdy je jejich svatost nejen církví uznaná, ale i ryze civilní, pociťovaná každým a všemi. Bulhaři uctívají své písmo, své písemnictví, své knihy, své školy, své učitele, svou touhu po vědění a pokroku, vzdělanost. Dělají tak s radostí a nadšením už mnohá desetiletí. Ani v dnešní době, kdy se státních peněz na kulturu nedostává, si nemůže bulharský stát dovolit nepodporovat a neorganizovat oslavy svátku bulharské kultury. Aspoň že tak…

Cyril a Metoděj
Cyril a Metoděj
Více fotek
  • Cyril a Metoděj zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2569/256880.jpg
  • Starší cyrilice zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2569/256875.jpg
  • Slabikář zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2569/256876.jpg
  • Hlaholice zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2569/256874.jpg
  • Sofijská univerzita autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2569/256877.jpg
  • Den písmen zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2569/256879.jpg