Po demonstraci

Sobotní odborová demonstrace proti vládním reformám v podstatě pouze kopírovala rétoriku opoziční sociální demokracie. Ta sice akci nepořádala, její hrozby však odboráři zesílili. Neprotestovali proti zaměstnavatelům, ale proti koaliční vládě. V tripartitě přitom mají možnost své zájmy uplatňovat jak ve vztahu k zaměstnavatelům, tak ve vztahu k vládě - a také to dělali, než se rozhodli prásknout dveřmi. Ani ne před rokem ještě děkovali Fischerově vládě za vstřícný přístup k sociálnímu dialogu. Tehdy šlo o snížení schodku státního rozpočtu z 230 na 157 miliard korun. Janotův úsporný balíček levice ovšem rozcupovala a státní schodek o pět miliard zvýšila. Poté odboráři slavnostně prohlásili, že „budou hledat s novou vládou účinná protikrizová opatření, která přispějí k obnovení hospodářského růstu a k překonání nepříznivých ekonomických i sociálních dopadů krize“.

Výsledek na sobotní demonstraci oznámil šéf Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek: „Prostor pro vyjednávání už není. My přitvrdíme. Další protesty se budou konat již ve všední den tak, aby to pocítila vláda a poslanci“. A veřejnost, zapomněl dodat. Na občanskou veřejnost, coby rukojmí a beranidlo, levice spoléhá, že jí pomůže svrhnout vládu. Dufek má pod palcem železničáře. Těm se nelíbí zdanění režijních jízdenek a stravenek, pročež zablokují dopravu. Podle Dufka jsou jediným řešením předčasné volby: „Ať se bojí o svá místa. Nebudeme čekat, až to tady všechno zničí a rozkradou“. Pro stupňování nátlakových akcí je i předseda ČMKOS Jaroslav Zavadil. Vláda nám především lže, řekl na Václavském náměstí, za což sklidil potlesk, bubnování a troubení na vuvuzely. Jiný odborový předák Josef Středula (OS Kovo) přečetl závěrečné prohlášení demonstrace, v němž se tvrdí, že vládní reformy „mají posloužit k uvržení zdravotnictví, penzí a sociální péče do služeb zisku“. Co je tedy lež? Sníží úspory rozpočtový deficit nebo zvýší něčí zisky? V tom aby se Cimrman vyznal. „Vysvětlila“ to mluvčí radikálně levicové iniciativy ProAlt Tereza Stöckelová - výzvou přítomným, aby otevřeli oči „než se nám je někdo pokusí vystřelit“(!).

Z koho si střílí socioložka Stöckelová? Vyznamenala se už před loňskou stávkou, když měla problém distancovat se od Che Guevarova teroristického pojetí protivládního boje. Zdá se, že tíhne k oněm permanentním revolucionářům, jimž nějaká ta prolitá krev není proti mysli. Tvrdými slovy navozuje tvrdé postupy. Vyzývá ke generální stávce. V souladu s jejím světonázorem neomarxistické buňky či left-liberální think-tanky v  Evropě sondují cesty k radikálním akcím. Co se nepovedlo v demokratických volbách, ať rozhodne ulice! Jako za „tatíčka“ Gottwalda: s pomocí té vaší demokracie vám zakroutíme krky! Demokracie v lidskoprávní karikatuře je bezzubá, čas zraje pro revoluci. Připravte se na ni! Revolučnímu zápalu kupodivu podléhají i druhdy střízliví lidé, jako např. Václav Krása, který deset let poslancoval za ODS a Unii svobody. Teď v čele Národní rady zdravotně postižených hlásá, že „vláda jde proti lidem a proto je legitimní, aby lidé byli proti vládě“.

Bohužel, vláda opravdu není ve skvělém stavu a některé návrhy reforem jsou odfláknuté. Například té důchodové, která počítá s  vyvedením části sociálního pojištění do soukromých fondů, zatímco by stačilo posílení průběžného systému a dobrovolné spoření. Průběžný systém ovšem funguje spolehlivě, jen když je průměrná porodnost na jednu ženu okolo dvou a více dětí. V první řadě by tedy vláda měla akceptovat důslednou propopulační politiku včetně omezení umělých potratů, které ročně likvidují přes dvacet tisíc budoucích plátců důchodového pojištění. Pak by samozřejmě také nebylo nutné zvyšovat věk odchodu do důchodu. Chybou reformních návrhů je i absence progresivního zdanění příjmů a neodstranění anonymních akcií na doručitele. V pořádku ale není ani tvrzení odborářů, že reformy jsou „asociální“ a přispívají k růstu chudoby. Tak například míra ohrožení chudobou v ČR loni klesla na 8,3 % a je v celé Evropě nejnižší. Nejnižší v Evropě je i české zdanění rodin s dětmi. ČR je také jedinou zemí EU, kde sociální dávky např. u rodiny zaměstnance se dvěma dětmi převyšují jeho celkové odvody. To jsou nezpochybnitelná fakta z evropských statistik. Zbytečné dramatizování naší situace nám může jen uškodit u finančních institucí v podobě snížení ratingu a pádu do dluhové pasti.

Nebylo by proto moudré paušálně odmítat reformní úsilí Nečasova kabinetu. Úspory vynucené finanční krizí i plýtváním nezodpovědných vlád jsou v celé Evropě nepopulární. V Česku je ale prostor k jednání stále ještě otevřený. Záležet bude hlavně na opozici a odborech, zda jsou jim bližší pokusy o svržení beztak vratké vlády (mohou to obstarat i koaliční véčka) nebo trpělivá a neokázalá snaha o bolestivé leč přijatelné kompromisy. Pokud se ovšem Česku nepodaří dodržet alespoň základní parametry úsporných reforem, bude se stejně jako dnes na Řecko, Irsko či Portugalsko, příští rok EU skládat na nás.

Nespokojení odboráři během demonstrace
Nespokojení odboráři během demonstrace
Více fotek
  • Nespokojení odboráři během demonstrace autor: Dospiva Jakub, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2568/256748.jpg
  • Jaroslav Zavadil autor: Zbyněk Stanislav, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2568/256751.jpg
  • Demonstrace na Václavském náměstí autor: Doležal Michal, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2568/256752.jpg