Žijeme jen v normálním světě

Snažím se odlišovat svá páteční zamyšlení od pondělních komentářů. Ne vždy se to daří, ale i z ohlasů mých věrných posluchačů cítím, že to dobře rozeznají. A tak znovu prosím, přijměte i v tom dnešním Zamyšlení moji téměř úpěnlivou radu a žijte dál, jak žijete v našem reálném světě, do něhož jsme se narodili a jehož problémy pokrývají všechno, čím prochází život každého z nás, ale i to, co se děje kolem nás a co vytvořilo lidské dějiny a naše zákony.

Stále se mi zdá, že to není takovou samozřejmostí, jak by to mělo být. Třeba ve čtvrteční rozhlasové relaci „Jak to vidí“ náš výborně přemýšlející publicista a spisovatel Pavel Kosatík skvěle popsal reálné události našeho současného života, zejména se výborně vyjádřil k opomíjenému významu festivalu Pražské jaro a k významu hudby pro dnešního člověka peněz a konzumu. Ale na druhé straně přece jen aspoň s jistou dávkou možnosti vnímá různé velmi nepravděpodobné teorie – třeba o tom, že už tu někdy konec nějakého světa byl, a pan Camping dnes prorokuje zase něco jiného. 

Takovéto nepravděpodobnosti nám ten náš reálný život zbytečně komplikují. I ta islandská sopka je bohdá podle výroku jedné ekologické expertky v posledním tažení. 21. květen 2011 je tedy pro náš reálný svět minulostí. Ale neúnavný pomatený stařec současně s omluvou za svůj omyl z minulého týdne přichází s novou apokalyptickou předpovědí, která prý o pět měsíců konec světa odkládá. 

Vraťme se však do toho našeho světa každodenního, v němž musíme žít při očekávání všeho pro nás dobrého i zlého, co není v našich silách změnit. A tak i všelijaké víry, zejména náboženské, pomáhají ve skutečnosti i tomu našemu běžnému životu tím, že nám dávají naději k normálnímu individuálnímu dožití, jež nám příroda nedovolí překročit nad určitou mez. Tu sice blahodárná lékařská věda může zvolna prodlužovat, ale jen do určité míry, nad níž je přikázán všemu živému tento náš svět opustit. To se děje možná méně záhadně, než byla náhoda, jež nás na svět přivedla. 

K tomu všemu se docela hodí jedna zcela aktuální připomínka. Týká se už dobře známého dánského režiséra Larse von Triera a jeho filmu Melancholia. Zde nutno zdůraznit, že přes německý šlechtický přídomek „von“ jde o příslušníka malého evropského národa. Právě pro tyto národy má největší význam Evropská unie a každý pamětník zde musí jen opakovat své vzpomínky na hrůzné chvíle roku 1938, kdy český národ, k němuž cítíme bytostnou příslušnost, stál zcela sám proti všemu, co ho koldokola obklopovalo a co hrozilo jeho zcela faktickou záhubou, proti níž neměl sil se bránit. 

To byla tenkrát evropská realita platná i dnes pro normální politický život stejně jako pro život tehdejší. V něm se pan Trier dopustil ne zcela jednoznačného výroku, jimž vyjádřil pochopení a snad i jistou sympatii k nacismu, a byl za to z letošního festivalu v Cannes osobně vypovězen. 

Přitom jakoby se úplně zapomnělo na jeho tamtéž promítaný film Melancholia, k němuž Trier napsal vlastní scénář. Díky skvělé recenzi Ondřeje Štindla ve čtvrtečních Lidových novinách se dovídáme, že právě v tomto filmovém díle se předvádí, jak ono neustálé lidské pinožení za penězi a konzumem může nakonec překrýt radosti z onoho normálního života a vede spíše ke chmurám a k častému přemýšlení o jeho konci, jak to až příliš mnozí lidé na světě berou od pana Campinga. 

Víc nevím, co bych dnes na toto téma opakoval. Jen vás prosím, žádného 21. října tohoto roku se neobávejte a užívejte času, který vám do vašeho přirozeného konce zbývá, ke svému maximálnímu potěšení.

Komentář Jiřího Ješe pro Český rozhlas 6

Harold Camping
Harold Camping
Více fotek
  • Harold Camping autor: Marcio Jose Sanchez, zdroj: ČTK/AP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2575/257469.jpg
  • Lars von Trier a Charlotte Chainsbourgová autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2564/256388.jpg
  • Melancholia zdroj: Aerofilm http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2583/258229.jpg